ANO na třetím místě, ale...
Nezbude než se laskavému čtenáři omluvit, ale opravdu se o víkendu neudálo nic více pozoruhodného, než náhlý vzestup teploty spojený s pádem ostražitosti vůči covidové nákaze a průzkum agentury Kantar, zkoumající volební preference. Podotýkám, že Kantar má co do serióznosti nejhorší pověst a pokud je třeba brát všechny výsledky všech výzkumů s rezervou, u Kantaru to platí tuplem.

Tento výzkum odsunul Babišovo ANO na třetí místo, byť o málo. Vedou dvě koalice, PirStan s 27 procenty,Spolu s 21,5 a pak je ANO s 21, tedy hrubě v rámci deklarované statistické chyby. SPD má 12 procent a následuje KSČM s hraničními pěti. Vše další, socdem, Trikolora a Přísaha jsou pod mírou. Jsou tam ale i výsledky pod čarou – jak si vedou koaliční strany samostatně. Což je víc než podstatný údaj, týká se to zejména Spolu, jelikož tato sestava je nápadná zásadním vnitřním pnutím a kromě antibabišismu nemá takřka nic společného. Když pak by měly být strany posuzovány separátně, vede ANO s 20 procenty – jistě, je to masivní propad, nicméně jsou na špici. Piráti jsou druzí s 19 procenty, ODS 11,5, Starostové a SPD 11, TOP 09 má 6,5, komunisté 5 a vše další včetně lidovců je pod limitem vstupu do sněmovny.

Podle tohoto průzkumu tedy součet tří zisků členů Spolu se rovná úhrnnému výsledku koalice, to je pro Spolu příznivý posun, doposud totiž součet dílčích zisků převyšoval úhrn. Napínavé to ale bude na špici, pokud volební výsledky by měly odpovídat předpovědi. Prezident Miloš Zeman dává jasně najevo, že předvolební koalice nebere příliš vážně a úkolem sestavit vládu hodlá pověřit vítěze voleb coby jednu stranu. A to je zde ANO. Prezident tedy může využít svých triků a vyvolat nestabilitu a manipulovat se sestavením vlády a pod stolem tak realizovat maximum ze svého strategického plánu, připoutat republiku co nejvíce na Východ, do Ruska a Číny. Do voleb je sice zatím celkem daleko, ale nebezpečí stoupá, stejně jako stoupají preference takzvaných vlastenců z SPD, kteří už otevřeně kopou v Putinově dresu. Že jim na to někdo skáče je důkaz, že lidská hloupost je vskutku bezmezná.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Konečně dopaden

S nějakým psem sdílím povrch Země od roku 1984 a za tu dobu jsem byl nesčetněkrát svědkem honu za kocourem. Naposledy v pátek. Bylo to v místech, kterému s Ljubou říkáme Chodníček, to je hrstka domů na okraji Vraného. Kocour byl pěkný, zrzavý, hodně chlupatý. Vyběhl z lesa a běžel k domkům. Gari s Norou se za ním pustily. Čekal jsem, že se zachová stejně, jako všichni jeho předchůdci a předchůdkyně od roku 1984, že se vyšvihne na plot a usadí se někde na vejšce a bude se jim pošklebovat. On se ale nevyšvihl, chvilku běžel podle plotu a pak ztuhnul a zabořil čumák pod plot a čekal, co se bude dít dál.

Nic se nedělo. Potvrdilo se, co jsem si vždycky myslel, že tady nejde o to kocoura dopadnout, ale honit, a když neutíká, že to nemá cenu. Cesta je cíl, říká se, a taky honba je cíl. Chvilku na něho sice dorážely, ale nechaly se odvolat velmi snadno. Tohle nemá cenu, řekly si. Někdy příště.
Určitě už brzy. U nás ve Zvoli máme obratných kocourů spoustu, skoro v každém baráku. Však taky nemáme kvůli tomu skoro žádné ptáčky.