Údiv nad předsedou
Přes svátky politika utichla a ne snad, že by se nám po ní stýskalo. Pozornost se tedy soustředila na rozhovor předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského na Primě. Reagovat budou lidé podle míry svého angažmá na politické scéně, pozorovatel nezaujatý vyjádří údiv nad absencí nestrannosti. Přitom Ústavní soud by měl být instituce absolutně nestranná. Jakmile by se měla přichýlit k té či oné straně, bylo by to obrovské nebezpečí pro demokracii ve státě. Má totiž pravomoc, jakou nemá žádná jiná instituce, totiž fakticky zrušit zákon s poukazem na to, že odporuje ústavě. Je až nepochopitelné, že jeho poslední významný akt, totiž osekání zásadních částí volebního zákona poté, kdy byly vyhlášené volby, nevyvolalo bouři nevole. Komentátoři a politologové, jindy nápadní svými kruhy pod očima z nevyspání starostmi nad osudem demokracie jen krčili rameny. Že máme duben a volební zákon pořád ještě nebyl inovován nikomu zjevně nevadí a Pavel Rychetský dává rozhovory do Primy.

Zvláštní. Zvláštní je i to, že zde veřejně vystupuje na protivládní straně barikády, na té, která automaticky říká, že cokoli vláda udělá je opravdu špatně. Vše co vláda dělá, pokládá za lehké a pohodlné. Napovídá i to, co by vláda udělat měla a nedělá, totiž měla by otevřít školy a zavřít průmysl. Na růstu DPH podle něho nezáleží, podstatná má být ochrana života. Jinými slovy, vláda na ochranu života kašle a upřednostňuje zisk. To je ovšem zásadní politické stanovisko, veřejně proklamované autoritativním zdrojem.

Uvidíme, jaká stanoviska Pavel Rychetský zaujme, jestli po podzimních volbách kormidlo vládní politiky převezme jiná ruka: nedělejme si iluze o tom, že korona do té doby vypadne z vládní agendy. Zatím se můžeme jenom divit a klást si otázky, co to je nestrannost.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Případ s žábou

Oživili jsme zahradní jezírko, spustili filtraci. Voda se zvolna dostává ze stádia hrachové polévky do stádia čiré vody. No a koukám, na dně leží žába.

Spřátelené žáby tu máme už tradičně, sem tam nějaká ta ropuška, i nádhernou rosničku jsem tu jednou viděl. Skokan hnědý tu s námi bydlí. Řekl jsem si, asi se chudák utopil a leží teď na dně. Opatrně jsem ho plastovými hráběmi vylovil – a on pohnul nohou! Zadal jsem dotaz internetovi a odpovězeno: skokan hnědý zimuje na dně nádrže hlubší než 50 cm. Což naše jezírko je. Že nic neřek? Mohlo mě napadnout, že vydrží čtvrt roku bez nadechnutí?
Schoval jsme ho tedy pod husté větve tsugy, aby na něho nešlo sluníčko (bylo sluníčko). Večer jsem to kontroloval, už tam nebyl, někam odešel. Včera odpoledne Ljuba slyšela kvákání. Nejdřív myslela, že je to telefon (na Dominiku mám telefon: žába) a pak jí došlo, je to náš skokánek, už mu otrnulo a má kecy.
Jsme kompletní, je jaro. Co tyto řádky píšu moc ne, ale ono se to poddá.