Nelámejme hůl nad demokracií
Guláše - samozřejmě předvolební. Socialisté tu vývařovnu otevřeli už dávno, v podstatě nic jiného nedělají. Bylo by logické, kdyby občanští demokraté šli do voleb s myšlenkou jsme hospodáři, nechceme zadlužit příští generace.
Tak chytří ale jsou také, aby s takovou strategií nešli do ringu. Rozhodující volič je ten, kdo volí toho, kdo mu víc slíbí. Takže také ODS musí slibovat takové věci, jako je mateřská dovolená ve výši platu - za cenu ztráty rodičovského příplatku po 18 měsících. To je zvláštní druh korupce. Může zapůsobit jen na lidi bez kalkulačky a bez schopnosti kalkulovat. Další nápad: stát bude posílat dva tisíce měsíčně na chůvu či mateřskou školku pro rodiny, kterým se nepodařilo dostat dítě do mateřinky. Není známo, zdali autor tohoto nápadu je také Petr Nečas. Ten by mohl zveřejnit inzerát v novinách:

Hledám chůvu! Plat 2000 měsíčně zaručen.
No a pak by si podal přihlášku do soutěže o idiota roku, s velkou šancí na umístění na některých z pěkných prvních míst.
Každopádně je zřejmé, že se to, co by na demokracii mělo být to klíčové a závažné, totiž volby, zvrhávají do polohy té nejodpudivější korupce.
K čemu tedy ta demokracie je, když nejpropagovanějším politikem v zemi je politická nula Olga Zubová s multimilionářem za zadkem, který ji nacpal do strany heroldující sociální spravedlnost a rovnost šancí pro všechny?
Jedna zásluha demokracie je zásadní a nepopiratelná a rozhodující a nejdůležitější: ze všech režimů soudobých i historických je demokracie ten režim, který se lidem nejmíň plete do života.
A to, že se je (lidi) pokoušejí politici koupit, aby je (lidi) pak mohli z moci svých postů okrádat, to je daň, kterou zřejmě lidi musí zaplatit.

PSÍ PŘÍHODY: Zlobení se starou dámou
Iriska je už stará dáma a na skopičiny si už nepotrpí. Uznává, že na procházku se chodit musí, protože to chceme. Jenže procházku zkracuje na nejmenší možnou míru. Cestou do lesa s ní mineme dva rohy a ona se pokaždé snaží zahnout a prchnout domů, do pelíšku. Když už ji dotlačíme na lesní trasu, obvykle s táhne za námi.

Nicméně jedno zůstalo - hra na šíleného psa.
Po návratu začne skákat a běhat po zahradě. Včera odpoledne dokonce začala sama hru "na šíleného psa", aniž jsme se právě vrátili z procházky. Něco jsem na zahradě právě dělal a najednou zpoza rohu slyším ryk. Irda tam skákala a vrčela a točila se do kolečka.
V takovém případě je třeba volat:

"Občané! Chopte se lan! Přineste rasův pytel! Je třeba odchytit šíleného psa!"
Iriska prchá, schovává se a naknec skončí pod košatou kryptomérií, pod ní má načatou díru a tu vyhrabává.
Šílenství? Ne. Součást žiota.
Kéž by nám všem pánbůh kousek té bláznivosti zachovati ráčil!