Co je s prezidentem
Je to důvod k znepokojení, když seriózní média zveřejní zprávu, že prezidentův osobní lékař Miroslav Zavoral chce, aby se Zeman vrátil do nemocnice ( zde). Další média referují o tom, že ve Vojenské nemocnici v pražských Střešovicích byli členové ochranky, aby si tam vyřídili vstupní karty. Lidsky je třeba přát Miloši Zemanovi pevné zdraví a dlouhý život. Z hlediska politického je ale nutno konstatovat, že atmosféře v zemi nesvědčí pochybnosti a nejistota – tím spíš, že naše ústava uspokojivě neřeší situaci, kdy by prezident byl z jakéhokoli důvodů nefunkční v povolebním období, kdy je třeba někoho pověřit sestavením vlády. To je zhruba vše, co se věcného dá k situaci říci. Mohli bychom do syta lamentovat nad tím, že Hrad si počíná v byzantinské tradici lhát, mlžit a tajit, jak to s Veličenstvem ve skutečnosti vypadá. Poměry na Hradu jsou skandální zcela prostě proto, že je Zeman tak zařídil.

A je to věru zvláštní shoda, že se záhady kolem Zemanova zdraví časově sešly s posledním Babišovým skandálem. I jeho stoupenci musí poctivě přiznat, pokud si nechtějí něco namlouvat, že si Babiš do politiky přivlekl balík problémů ze soukromého byznysu. On je v byznysu velká ryba a bohužel platí – asi na celém světě – že přísnost státu dopadá jen na malé lidi a střední podnikatele, kdežto ti velcí jsou holt jiná kasta. „Jako politik bych si to dovolit nemohl,“ to jsou Babišova slova, jimiž komentoval okolnosti nákupu nemovitosti na Azurovém pobřeží. Bohužel pro něho i pro nás se politikem stal, aniž se od zátěže byznysu odpoutal.

Nicméně, i s odstupem trvám na tom, co jsem tu psal včera. Babiše zjevně Západ odepisuje. Tvrzení, že ke zveřejnění došlo náhodou pět dní před volbami je k smíchu. Asi je tu i souvislost s Babišovým čerstvým přilnutím k Orbánovi, ten se dokonce obtěžoval ho podpořit osobně. Jako persona non grata za nás Babiš nic v Bruselu nevyjedná.

Tohle si můžeme opakovat, ovšem na výsledku to nic nezmění. Babiš převzal sociálně demokratickou metodu přidáme každýmu a to mu získá nejvíc hlasů v těchhle volbách.

Je možno hrubě pochybovat o tom, že to bude vítězství pro něho a pro Českou republiku.

O kastách
Je zřejmé, že BLM je rasistické hnutí. Je to stejný objev, jako že Antifa je Taky-fa (pro ty s delším vedením, v obou případech fa znamená fašismus). Nicméně, jak události jdou, rýsuje se tu něco horšího, než je obyčejný rasismus. Rýsuje se to implementace novodobého kastovnictví. Vzniká atmosféra, která z černocha dělá nedotknutelnou osobu. Viz případ utkání Sparta – Glasgow Rangers. Naše děti holt nemají rády Glena Kamaru. Dal našemu fotbalistovi Kúdelovi pěstí a zapletl ho do rasově střižené aféry. Nemají ho rády. Může někdo soudný od těch dětí chtít, aby nedaly své pocity najevo? Sledujme ten vývoj. Je to případ Overtonova okna, kdy to co je dnes nepřípustné je zítra možné a pozítří vítané. Jakákoli nevole vůči jakémukoli černochovi bude kriminalizována jako rasismus? Pořád doufám, že je to fakenews, ale na iDnesu píšou, že Tesla vyplázne svému zaměstnanci 137 mega v dolarech kvůli rasismu, snad že měly být nějaké nápisy na hajzlu. (zde) Prostě, vzniká kasta osob Na Než Lze Pohlížet Jen V Pokleku. Pikantní na tom je, že tuhle zrůdnost vymysleli běloši.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Smrdíš, ale proč?

Zdánlivě nejapná otázka. Ale jen zdánlivě. Stane se, že Gari nebo Nora smrdí. Vyválí se v nějakém svinstvu, zná to každý, kdo má psa. Gari s Norou jsou převážně bílí psi – s tmavými skvrnami. Takže svinstvo se – abych dal najevo akademické vzdělání – vizuálně projeví.

Ne vždy.
Vrátili jsme se ráno z procházky. V předsíni se přezouvám a do nosu mě udeří známý smrad. Hned obhlížím dámy, která z nich tak pekelně smrdí. Na žádné není nic vidět.
Ženu je ven. Smrad je tak silný, že oblak zahaluje obě. Takže: jednu posadím vlevo na trávníku, druhou vpravo na trávníku, rozestup deset metrů. Očichám Noru, ta je větší prase a tudíž první podezřelý. Voní jako lotosový květ. Očichám Gari. Smrdí, že bych se poblil.

Nezbylo tedy než vzít flašku s tekutým mýdlem a vykoupat jí celou. Teď nevoní jako lotosový květ, ale jako hellada. Příhoda vnesla do mé duše neklid. Zatím jsem se potýkal s viditelnými hovny. Co si počnu s neviditelný?