Konec po 70 letech
Po sedmi desetiletích se nebude ve Frankfurtu konat autosalon – poprvé to bylo v roce 1951. Od roku 2015 klesal zájem, ten dosud poslední v roce 2019 měl o třetinu menší návštěvnost. V pondělí zahájila obdobná akce v Mnichově – má to být výstava mobility, tedy kromě automobilů alternativní způsoby dopravy a chytrá města. Ten klesající zájem je zajímavý. Co znamená? Že se lidé odklánějí od automobilů? Nebo že nechtějí automobily, které se nabízejí na trhu?

Časem se odpovědi na tuto otázku dočkáme. Pravděpodobnější je ta druhá odpověď. Automobil dnes není luxus nebo status symbol. Celý náš svět je založený na svobodné individuální mobilitě. Zajímavý rys - automobily jsou takřka bezporuchové. Přestaly rezavět karosérie. Mechanické agregáty, pokud jim majitel věnuje předepsanou údržbu, vydrží statisíce kilometrů a to je mnohonásobek průměrného ročního nájezdu. Zde má zkušenost: poté, co jsem poznal nové modely automobilů s jejich desítkami asistentů a regulátorů, jsme pevně rozhodnutý zůstat u svého modelu 2015. Zatím jediná porucha – praskla žárovka. Teď jde o to vydržet, než to běsnění přejde. Co se fyzické výdrže týká, obávám se, že auto vydrží déle než já, říkám polovážně, ale spíš vážně s vědomím, že jistě nejsem zdaleka sám, kdo se na věc takto dívá.

Zelené běsnění jistě narazí na tento druh rezistence. Lidé si nechají své benzínové a naftové automobily. Na Kubě jezdí auta z padesátých let, taky je to vzdor důsledkům násilné ideologie. Co udělají revolucionáři? Možná zavedou příděly na palivo a budou ho rok po roce ubírat. Jako pamětník jsem zažil lístky na potraviny – a benzín dvou barev, čirý a červený,, jeden pro soukromé, druhý pro státní auta, nepamatuju, který byl který, byl jsem tehdy řidičem tříkolky. Pokvete černý trh, lístky na benzín se budou prodávat pod rukou.

Život si pomůže, to je moje přesvědčení celoživotního optimisty.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Starý známý

S pejsky chodím denně stejný okruh, měří tři kilometry. Na kilometru, dejme tomu (nepředstírám, že jsem to přesně měřil) 1,8 objevila Nora kus dřeva. Čím se liší od milionu jiných kusů dřeva, které se tu a tam po trase povalují? Ona je to taková mnohostěnná krychle. Ano, geometricky nesmysl, ale skutečně to tak je – má to mnoho stěn, ale ten dojem je krychloidní. Když to Nora viděla poprvé, zaradovala se, vrhla se na to, vzala do zubů a pobíhala sem a tam.

To se teď děje denně. Už tedy nejsme na kilometru 1,8, už jsme překonali, myslím, dvojku. Pokaždé poponese tu mnohostěnnou krychli, která není krychle ale jenom tak působí. Pak ji zahodí. Co s tí, je to kus dřeva. Ale nazítří se zas zaraduje, jako by potkala starého známého. Vždycky jednu a tu samou mnohostěnnou krychli. Kus dřeva.
Kdybych byl kusem dřeva na trase, asi bych na tu neodůvodněnou preferenci žárlil.