Rozume, kde jsi?
Vzrušení posledních desítek hodin opadlo, někomu utekl krokodýl, hledali, nenašli, až ho dopadli schovaného ve sklepě chovatelova domu. Možná že podobnou metodou nalezneme i rozum, který se kamsi vytratil. Spíš ale najdeme nového krokodýla ve sklepě než ten rozum.

Na co jiného myslet po posledním výroku Nejvyššího správního soudu, že roušky v budovách a hromadné dopravě jsou zařízené protiprávně? Že prý to ministerstvo řádně nezdůvodnilo. Co nezdůvodnilo nesdělil soud veřejnosti vůbec. Ze zpravodajství jsem vyškrábl jediný střípek informace, že soud popudil opakovaně nefunkční odkaz v jakémsi ministerstvem dodaném dokumentu. Což jistě naštve, takže ze strany ministerstva bordel. Co si o tom všem má myslet občan odsouzený k náhubku už druhým rokem, to je soudu jedno. je to soud. Ozývá se hlas rozumu, že se mají brát v potaz protilátky v krvi a počty nemocných v nemocnici. Protilátky v krvi stát uznávat nechce a že je nemocných na covid v nemocnicích zanedbatelný počet je mu jedno.

Zdá se, že pro někoho je tahanice mezi výkonnou a státní mocí zábavná.

Pro občany zábavná není vůbec.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Les zamořený komáry

Ráno je to ještě jakž takž dobrý, ale večer nastává peklo a v našem lese je to skoro jako v jižních Čechách. To už jsou mračna komárů a repelent není více méně k ničemu. Jdou jenom na mě a pejsky nechávají na pokoji? Všiml jsem si, že se Gari několikrát v tom komářím lese drbala. Těžko soudit.

Zítra se pokusím večer pejsky odvézt někam daleko od naší lesní mokřiny, tohle skutečně pozbývá zábavnosti. Pokud to někdy zábavné bylo.