Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.

Hyena

Hledání:

Sekce:


	NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI


	Zpět na hlavní stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).

	Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997 Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá)
Obsah: 1/Landing *[] 2/Raiders []* 3/Good conduct *[] 4/České tance []* 5/Expendables *[] 6/Pacification []* 7/The colonial life *[] 8/Dudlík []* 9/Press *[] 10/Intermezzo []* 11/Čajový obřad *[] 12/FIGMO []* 13/Camp *[] 14/Ministr []* 15/The Seet California

Obraz vietnamské války ztrácí kontury od nánosem lží, který na něj namalovali lakýrníci zleva i zprava. To, co budete číst na stránkách Neviditelného psa, je autentické svědectví muže, který o sobě říká: Byl jsem pétépákem v deltě Mekongu!

The Colonial Life

Battalion se prestehoval. Diky strategickym posunum nam nesrozumitelnym, velitelstvi battalionu spolu s Deltou co. zaujalo pozici v meste Dong tam. Centrum samo se stereotypne podoba vsem sidlistim umernych velikosti Indocinskeho poloostrova.

Downtown tohoto urbanizacniho centra je roztazeny v mnoha ctverecnich kilometrech. Rada jedno a dvoupatrovych stavenich, slepenych snad ze vsech moznych zbytku po vsech armadach proslych touto casti sveta v minulych letech. Zabavni podniky spolu z obchudky s vylozenym zbozim, Sony radia pocinaje, a hadim olejem konce. A pochopitelne stovky, ne-li tisice dam polosveta, vystavujicich na obdiv sve ponekud jiz pouzite vnady. Nekolik komickych vozidel bez postranic, pouze s plátenymi strechami upevnenymi na roztodivnych konstrukcich, nahrazuje prostredky hromadne dopravy. Stovky malolitraznich motocyklu se propletaji promenujicim davem. Pach N'uoc mam, vsude pritomneho cesneku, a lidskeho potu, zesilneny tropickym vlhkem a desti, je nedelitelnou scenou kazdeho obydleneho centra teto casti zemske koule.

Vojenska policie se marne pokousi zavest poradek mezi hulakajicimi, vetsinou silne namazanymi ci zfetovanymi hloucky muzu ozbrojenych sil U.S., hojne vyuzivajicimi sluzeb poskytnutych damskou obsluhou. Domorodci v cernych pyzamech, uniformach i v evropsky strizenem obleceni, pusobi na mne jako vytrzeni z konceptu deni.

Sedim spolu s Elmadollarem za malym kavarenskym stolkem v jednom z tisicu podobnych lokalnich establishmentu a srkam ledovy Singapore sling, podle nazoru meho spolustolovnika " a drink for the whores ". Otevrena stena podniku honosne nazvaneho - Caffe Loire - nahrazuje TV screen.

" Hey ... G.I. " jeci desitky hlasu deti obeho pohlavi, strkajici prochazejicim i sedicim pod nos tisice tretek a nabizejici vycisteni bot.

"Makarenko na Vas, bando!" popuzene zafrkam, kdyz pristihnu jednoho z ciperu vlezouciho pod nas stul, snaziciho se provest socializaci obsahu mych kapes. Kluk vyleti jako sip, za asistence rozezleneho cisnika. Hluk stovek radio prijimacu a jinych reprodukcnich prostredku, prskajicich mopedu a vyvolavacu pred stanky, dokaze zpitomet i budhisticke mnichy, motajici se sem a tam mezi barevnymi plakaty reklam na cigarety a cernobilich log zajicu z Playboye.

V celem tom zmatku vynikne mototrojkolka novodobeho riksi, vrchovate nalozena matracemi a nabytkem. Mavani a hulakani namornika sediciho na teto pohybujici se hromade mne zaujme. " ..shit!" prekvapene zahucim.

"What's up?" vyrazi vedle mne sedici zememeric, a zacne se chechta na plne kolo. "T je Miller," a zacne mavat projizdejicimu instelaterovi naseho tymu.

Trojkolka stenajici pod nakladem zastavi na chodniku pred nami.

" Gentelmen .." teatralne rozhodi ruce instelater, sedici na pyramide propriet, "usmala se na nas stestena!"

"Vyhral si vetesnickou loterii!" zachechta se Elmadollar. " Bullshit!" odtusi Miller. " Pronajmul sem pro nas senzacni bydleni." Vzhledem k nasemu docasnemu pobytu v byvalych kasarnach cizinecke legie, neoplyvajicimi kvalitou hygienickych zarizeni, tak jako vsechny instellace vybudovane kolonialni zpravou pred desitkami let. Instelaterovo sdeleni mne okamzite zacne zajimat. Miller pokracuje: "Nasedat."

Lezeme s Elmadollarem na hromadu nabytku a trikolka se za namahaveho hekani dava na cestu.

Instelater nelhal. Nekolik chatrci, prijemne ukrytych v porostu buse, jsou soucasti byvale katolicke misiie, na periferii mestecka, takrka v bunies. Pred chatkami posedava kolem kbeliku naplneneho ledem spolu s plechovkami piva, desitka muzu meho tymu. " Say what....?" zabasuje Jefferson, hrde mne ukazujici na areal obydli.

" That's good, guy's.... " pomalu pronesu. " Ale co tomu rekne starej? "

"Commo'n " zajeci Flores, " Chayneyho, velitele roty pozvem na prima house warming party ..... a comaderovi lezes celkem uspesne do prdele, Proshik ... tak what's can happen?"

Chvilku premyslim, ale vzhledem k tomu, ze me vecerni hodinky o slovanskem klasicismu s velitelem praporu v rustine mi zajistili urcite ulevy, zahucim souhlas.

" Rano budeme dojizdet do prace v Lori ( Chevroletova dvoutunka ) " oznami elektrikar Goetze." Kdyby neco, tak nam ty remington raiders daj vedet..." vytahuje tymove PRC z prirucni tasky. "Zkratka budem tady jako suburbani," zakonci Flores.

House warming party se vydarila. Jefferson se prekonaval nad grillovacim rostem, Goetze se projevil jako nadejny barman a velitel roty Lt. Chayney se namazal tak, ze musel vyspavat kocovinu v jednom z nasich pribytku. Cena 20 dollaru najemneho za mesic vcetne prani a cisteni bot, bylo to nejlepsi co se nasemu tymu mohlo prihodit za poslednich nekolik mesicu. Rodina, ci rozvetvene pribuzenstvo spravce misie tvori jakysi tym sluzebnich duchu, v niz kazdy ma sve poslani, pocinajici malymi snad petiletymi prcky , cisticimi nase k neuvereni zablacene combat boots, az po vecne se usmivajiciho dedka ktereho jsme prezvali na Ho ci mina a mamasan vybirajici od nas kazdy patek equivalent tydeni pense. Casem je zaciname rozeznavat podle jmen a Flores se zkamaradi s nekolika malymi kluky, ktere nauci docela plyne nadavat spanelsky. Nekdy si pripadam jako ve scenach ze stareho filmu Gunga din. Spolu s Jeffersonem jsem prebral funkci obcasneho kuchare. S politovanim, musim priznat, ze me -spanelske ptacky- neuspely.

Myslim si, ze hlavne pro Floresovo vyznamne pochrchlavani a ocichavani, kdyz pocal pitvat jednu z mych kulinarskych kreaci a poznamce " ..vypada to jako menudo.... z ceho pak je to zaludek?" K cemuz Jefferson dodal " ....ja sem nevedel, ze Vy Bohemians jite soulfood."

Debata koncila obvyklym " Fuck you all! Zerte C-rations."

Mlatim petikilovym kladivem do drevneych klinu posouvajici jednu ze vzper nahradniho dreveneho mostu nahrazujiciho betonovou konstrukci uspesne zdemolovanou zaskodniky VC. Cesta, povestna -hajvej thirteen-, je periodicky prerusovana ve vsech usecich a tento usek byl sveren nam, to je 15. praporu - namornich broucku-. Ze zhora z mostu slysim Elmadollarovi pokyny " este palec, a sme srovnany! " Pet Newbies pridelenych BU rates z naseho doplnovaciho kadru v Missisipi, stoji bezradne okolo mne. Narovnam se, a pri pohledu na jejich vyjevene oblicej v duchu zaupim.

" Man ... takhle chci mit vyrovnanej kazdej T-shore, " rikam, ale mam podezreni ze smysl cele operace vyrovnani mostniho povrchu mym cerstvym podrizenym unika.

Ze stojiciho John Deer D-4 se rozlehne Jeffersonuv bas.

" Hey, Prosik something is on the fire..."

Co hori? Kdyz se vyskrabu na nasep silnice, cely muj team mimo peti bazantu pod mostem sleduje zdvihajici se sloupy cerneho koure asi dvacet kilometru od nas.

" Listen, guy's ..," rika instelater Miller, "to je nekde kolem naseho domu."

Ale to jiz pozoruju ve sklech dalekohledu, ktery jsem vylovil z kabiny nakladaku, tmave body Gunships Cobra, krizujici oblohu kolem sloupu koure. Z male prenosne maringotky umistene vedle mostu, vyleza Lt. Cheyney spolu s elektrikarem Goetzem.

" Proshik " zakrici na mne pres cestu, " Charlie nastupuje proti Dong tam, vyhodili do vzduchu industrial plant!"

" Alert, battle stations, " vykriknu na svuj team. Chlapi naskakuji na nase dva nakladaky, zatim co USMC Huey dosedne na silnici za mostem. Vybihajici points namorni pechoty se rozmistuji kolem mostu. Marinacky kapitan se dohaduje vysilacem s Lt. Chaynem sedicim v jeepu s dvema vztycenymi bici radioanten. Lezu do kabiny -Deuce and a half- vedle Jeffersona, ktery je zaroven ridicem. Slysim jak Flores usazuje M sedesatku do drzaku na strese nad moji hlavou. Speaker PRC 25, upevneny na dash board se probudi.

" Prosik", ozve se Lt., "stahujeme se k posadce! Drzte se v zavesu za mnou!"

VC nas chytil s kalhotama dole, projede mi hlavou. Nasazuji si prilbu a natahuji flagg jacket, pres zelenou bluzu polni uniformy, popsanou castecne nemravnymi mapisy.

" Lty... " vyjede ze mne pri pohledu na tvare mych spolubojovniku poskladanych na dvou nakladacich, "mohli bychom to vzit by our place?" Zachraptim do mikrofonu.

Chvilka odmlceni. "Jo, mame to po ceste, you Dinky daos," odsekne hlas z vysilace, ale to uz se jeep rozeskace pred nami po hrbolech dosud nesrovnane cesty.

Projizdime ostnatymi barierami narychlo roztazenymi padakovymi rangers pres pristupovou silnici a propleteme se kolem zmatku horicich objektu. Konecne zastavujeme pred rozvalenou brankou naseho localniho domecilu. Neprirozene mrtve ticho, bzuceni much a praskot nasich dohorivajicich chatek, potvrdi nejhorsi podezreni. S prsty na spoustich nasich M-16 za asistence ve strehu pripraveneho Florese za kulometem na korbe nakladaku, vbehnem mezi trosky compoundu.

Prvni, co uvidim, je nas deda, lezici s rozhozenymi pazemi na uslapanem nadvori pred brankou s otvorem v cele, na nemz pomalu zasycha tmava struzka krve. Prebihame od zdi ke zdi kryjici jeden druheho. Z trosek kameneho obydli nasich vietnamskych bytnych, se ozve nelidsky skrek. Jefferson preskakuje nizkou zidku delici staveni od dvora. Pomalu obchazim postrani stenu domku a nahlednu do vymlaceneho prostoru otvorem okna. Uprostred mistnosti, pod roztristenymi kusy stropu v kaluzi cernajici krve a shlukem much, na hlinene podlaze zahlednu granatem rozdrcenou masu detskych telicek, z nichz dokazu rozeznat pouze nekolik paru malych, bosych nozek. Opodal, pri explozi vyvracenych dveri, kleci vyjici Miller, trhajici neprirozene celym telem pod narazem nervoveho soku. Jefferson jej zdviha ze zeme, prehazuje si ho pres ramena a vynasi sokovaneho instelatera ven z mistnosti.

Vlezu do budovy a za pomoci Lt. Chayneyho a Elmadollara prikryvame ubite deti rakosovymi tatami. Venku, zbytek mych Newbies za pomoci Florese naklada Millera na korbu nakladaku. Podivam se pres dvorek nazpet k mistu, ktere jsem po nekolika tydnech povazoval za domov. Mam - knedlik v krku.

Na ceste v jeepu sedici Lt. mi rekne: "Let's go, Prosik..."

Naskakuji do kabiny nakladaku a dlani zaboucham na plech dveri " ... move it man, move it! "

Zelen zahrady zmizi v case vzpominek za nami.