Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).

	Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997 Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá)
Obsah: 1/Landing [*] 2/Raiders [*] 3/Good conduct [*] 4/České tance [*] 5/Expendables [*] 6/Pacification [*] 7/The colonial life [*] 8/Dudlík [*] 9/Press [*] 10/Intermezzo [*] 11/Čajový obřad [*] 12/FIGMO [*] 13/Camp [*] 14/Ministr [*] 15/The Seet California

Propocena pracovni uniforma se mi lepi na zada. Horky vitr z kanonu kalifornskeho USMC prostoru neposkytuje osvezeni pri jizde otevrenym jeepem. Vozidlo poskakuje po ceste prohrabnute buldozery mezi troudovite suchou travou a keriky kalifornske stepi. Ridic se bravurne vyhne v protismeru projizdejici kolone autobusu privazejici z letiste dalsi stovky umorenych lidi kteri si neprali poznat slasti vlady proletariatu.

Projizdime prachem z cesty zvirenym autobusy. Zrnicka pisku mne zaskripou mezi zuby. " Son of the bitch!" zanadava ridic a plive pres okraj vozu.

Po strane cesty, mezi shlukem manezovych stanu, s vyrolovanymi postranimy stenami se obevi prizemni bila stavba. Napis nad vchodem oznamuje klub rotmistru, vozidlo prudce zastavi. Vyskakuji a pres rameno houknu na sveho ridice, vojaka namorni pechoty.

" Pick me up asi za hodinu!"

Propletam se mezi stojicimi a posedavajicimi Vietnamci, kteri se dychtive snazi z meho obliceje vycist reakci sympatie, ci usmevu. Snazim se zachovat si vyraz profesionalniho byrokrata, odkoukany v uradovnach statnich instituci pro udrzeni odstupu od mas.

Vchazim do sidliste non com. klubu. Vstupni mistnost budovy je preplnena lidmi sedicimi kolem plastickych stolu, ale pro nedostatek zidli i na linoleum podlaze. Nekteri spi, jini nezucastnene hledi do prazdna. Sesedle rodiny si tise spitaji mezi sebou, cekajici radu hodin na vyvolani svych jmen ze dveri oznacenych pismeny INS. Jen nekolik deti bezstarostne pobiha a nebere na vedomi slozitost situace a nejistotu jejich rodicu. Za malym hudebnim podiem oblozenym zavazadly a ranci vseho druhu je uzka chodba s anglicky a vitenmsky psanym napisem: vstup pouze pro personal U.S.A.

Mezi vstupem do chodby a dvermi do zachodu propoustejicimi pach Lysolu a desinfekce sedi na zemi maly muz opreny zady o stenu. Perfektni tmavy oblek s vestou a decentni kravatou prozrazuje vyrobek nektereho z parizskych salonu. Ma zavrene oci a obcas snim zatrese zachvev zimnice. Tvar je mokra od slz.

Zarazim se, jeho bolestna grimasa upouta mou pozornost .

" Pane, jste nemocny?" tresu mu ramenem.

Muzik otevre oci a nechapave se rozhlizi, pak anglicky ustrasene vykokta:

"Sir, sir officer .... pomozte mi..?"

Odseknu. "Nejsem dustojnik. Co pro Vas mohu udelat? Chcete jit do nemocnice?"

Zmirnuji ton. "

Ne, to ne ... ale moje manzelka a dcera. Nedostaly se na U.S. velvyslanectvi v Saigonu..."

Pripomenu si televizni shot hysterickeho davu rvouciho se o pristup k posledni helikoptere opoustejici strechu saigonske ambasady. Muzik mne strka perfektne provedenou navstivenku. Ministr zemedelstvi REPUBLIC of VIETNAM, SAIGON....

"Sir..," rozpacite pohlizim na prave objeveneho clena kabinetu nedavno rozprasene vlady sediciho na zemi u zachodovych dveri. "Pojdte se posadit nekam jinam." Pres jeho protesty mu pomaham vstat. Odstranuji haldu baliku a satstva z jedne ze zidli, kde ho konecne usadim. Tresavym stiskem ruky me drzi za rukav uniformy, snad v te chvili jedineho pevneho bodu, ktery pro nej existuje. "Kdybych byl doma, velmi rad bych se s Vami vyrovnal..," zoufale zakokta.

" Pane, Immigration urcite vysetri Vas pripad a pomuze vam ..."

Vytrhavam se z jeho sevreni a radsi zmizim ve spojovaci chodbe. Napodobenina letacich dveri kovbojskych salonu mne vstrci do sera maleho baru.

Svetelne reklamy na piva vsech moznych druhu souperi z obrazovkou televize. Prostor je prosyceny vuni kolumbijske kavy a kourem cigaret. Nekolik postav v uniformach se opira o kulecnikovy stul. Ztezka dopadnu na barovou stolicku, predchozi setkani mne nepridalo na nalade.

"Kafe, a panaka."

Objednavam si u barmana rovnajiciho lahve v nastenych policich. Opru se o barovy pult.

" Burbon?" zepta se barman nelevajici mne horkou kavu.

"Ten panak je na mne," ozve se za mymi zady.

Otocim se, za mnou stoji Ltcdr Scott, CO naseho praporu.

"Pane kapitane..." snazim se namitnout.

"It's allrigt" mavne rukou dustojnik a seda si vedle mne na barovou stolicku.

Kyvnu hlavou ke vchodu do spojovaci chodby. "Tam vpredu jsem narazil na chlapa, kterej brecel... Je mi z toho nejak nanic," omlouvam svou odpoledni chut na alkohol. "Zahlid jsem to, " pritaka kapitan." Jak dlouho jste nespal, chief?" zepta se po chvilce mlceni.

"Ani nevim. Jsem tu uz druhy tyden a nebere to konec. Pripadame si jak stehovaci, ...sir. Myslim, ze uz sem na to starej," zamumlam a spalim si rty horkym kafem.

"Ja vim, jenze lod zahouka, a vy jdete," prohodi dustojnik.

"Jo, snad protoze druhy jdou taky."

"To je mozny", pripusti muj spolusedici. Vidina pochodujicich legii pod orly s napisem SPQR, pocit prislusnosti k tomuto novodobemu Rimu mne zdvihne ochabujici moralku.

"Na vase zdravi, pane kapitane " zvednu sklenku.

"Beat the ARMY ", zasmeje se commander.

"Chief?" ozve se ode dveri muj ridic.

"Cas jit, pane kapitane ..." vstavam a salutuji.

Z chladneho priseri baru vyrazime do oslniveho svetla kalifornskeho slunce. Naskakuji do rozpaleneho jeepu. " Thanks for the drink , skipper."