Případ zapomenutého deštníku
Je nám určeno v tento čas letní, opět v teplotách blízkým tropům, zabývat se naprostými trotlovinami, než začne politická sezóna a ze sídla vlády a parlamentu začnou se řinout perly, které otevřou kudly v našich kapsách a rozváží jazyky. Bavili jsme se kokainem na brněnské radnici, pak jsme se ve Fremrově aféře zabývali temným spárem komunismu, který momentálně má dvě a půl procenta podpory a jinak nulový vliv na to, že máme nejhorší v Evropě (teď si dosaďte pro přehlednost jen patnáct bodů, ať to není moc dlouhé), a teď je na řadě ministr spravedlnosti Pavel Blažek a jeho promočená účast na soukromém večírku Martina Nejedlého. Tento muž Nejedlý je nejcitovanější osoba v souvislosti s vlivy Moskvy a Zemanovou politikou podlézání imperiálních režimů v Rusku a Číně. Blažkovy styky se Zemanem byly nejednou propírány. Co tedy vedlo ministra spravedlnosti k účasti na pětihodinovém dýchánku s člověkem, o kterém si všichni myslíme, že je v průsečíku dalekohledů, laserů, maserů a naserů všech tajných služeb, co jich v zemi máme?

Ono je docela možné, že zcela prostě slušnost. Že ho prostě Nejedlý pozval a jemu bylo blbý mu odříct. Což je lidské. Přitočily se k tomu dvě novinářské hyeny a rozmázly to. Takže zapíral, i to je lidské. Miroslav Ševčík taky šel jenom okolo, když se dav proruských fanatiků chystal vlomit se do budovy Národního muzea. Ministr Blažek tedy šel okolo a navíc hodně pršelo, hasiči museli vypumpovat sklepení ve Státní opeře, v takovém nečase by jeden ministra nevyhnal. Takže u stolu s Nejedlým a Hrdličkou a dalšími členy galerky setrval, jinak by nastyd.

Ano, je to blbost, pokud se neprokáže nic víc, jako že se nejspíš neprokáže. To vše se ale střádá, vrstva po vrstvě, v geopolitickém jevu, odborně zvaném nasrání veřejnosti. Ten mívá fatální následky pro politickou sestavu, která takto vrstvu po vrstvě laminuje. Voliči jí to spočítají. Koho ale získají? Babiše nepříčetně blekotajícího s Okamurou v závěsu? Tak to bude výhra. Teď už bude klid. V Brně podle mých informací došel kokain a k dešti se neschyluje.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Štángle přes cestu

Štángle neboli závora… Jedu takhle odpoledne domů a už jsem u nás v saťáku – beru to oklikou, abych najel do vrat z pravé strany, vyjde mi to šikovněji, a najednou koukám, přes cestu stojí jezevčíček. Jako závora. Docela bych hádal, že se trefil rovnou doprostřed. Stál a nechtěl se hnout. Jeho pán ho volal z chodníku, avšak jezevčíček osvědčil svou pověst tvrdé hlavy.

Jak jsem byl rád, že i někdo jiný má taky jako partnera tvrdohlavce, který se nechce hnout z vozovky, když jede auto! V tom je přeborník Nora. Když se vše urovná, vždycky jí říkám, jseš blbá, nevidíš auto?
Vidím, odpovídá, ale auto vidí mě. A já jsem víc.
Což je zjevně filosofie sdílená pointry i jezevčíčky.