Končí festival rozhořčení
Místopředseda pražského vrchního soudu Robert Fremr se vzdává nominace na ústavního soudce. V nejvyšším orgánu třetího pilíře demokratického systému (moc výkonná, zákonodárná a soudní, vzájemně nezávislé) přicházíme o prvotřídního odborníka s mezinárodním renomé. První reakce? Prezident Petr Pavel dostal na frak! On s Fremrem přišel, on ho v senátu obhajoval a když začal průnik tenkých do tlustých, byl na dovolené.

Toto všechno jsou skutečnosti a záleží na každém, jak si je kdo vykládá. Pro nálož k Fremrovu odstřelu a Pavlovu ostřelu (je třeba rozlišovat) se sáhlo do minulosti. Nejdřív to byl případ demolice vojenského hřbitova, Fremr to soudil. Jasné, StB v tom měla prsty, kde neměla. Odsoudil stovku kopečkářů. Těch soudů bylo 110 tisíc, má na hrbu promile z nich. Dobře. Pak ale přišel případ skladového dělníka. Jestlipak je na živu onen skladový dělník, který s otevřeností dítěte z pohádky Císařovy nové šaty prohlásil, že stát vedou sklerotičtí dědkové, senilní dědci a mozky vylízané, a výrok doplnil hodnotícími úsudky typu „ komunisti zasraný, kurvy komunistický a debilové komunistický", citováno ze rozsudku podepsaného JUDr Fremrem.

A bylo vymalováno. Tohle nemohl Robert Fremr reputačně přežít.
Předpokládám, že investigativci teď pátrají po autorovi těchto lucidních výroků. Hledejme skladového dělníka. Jistě to bude chlapík v pokročilém věku. Rok narození je v publikovaném faksimile začerněn, ale kdyby to byl muž narozený kolem 1960, tak je to dnes statný pětašedesátník a mohl by si warholovských patnáct minut slávy užít – a velmi bych mu je přál. Možná se i bronzové sochy v životní velikosti dočká, nehledejte v tom ironii: zasloužil by si ji, řekl plnou pravdu, pykal za ni (až do výroku odvolací ´ho soudu, ale to se JUDR Fremla netýká) a teď, po čtyřiceti letech, zasáhl do první ligy politiky.

Nářez opravdu nemohl Robert Freml ustát a však taky od zveřejnění do abdikace oběhly jen desítky minut. Takže tedy bělostný štít ústavního soudu zůstane neposkvrněn.

Jako člověk kterému času už mnoho nezbývá jsem ale spíše zvědavý na to co bude. K tomu mám dva dotazy v souvislosti s právě ukončeným festivalem rozhořčení.

Oni investigativci kteří vyhrabali spis – jeden z tisícovky spisů procesů souzených JUDr Fremlem – jestlipak se uspokojí s tím, že prašivec je od úřadu odehnán a rozvědčík Pavel dostal na frak? Anebo budou pátrat dál? Kolik asi takových skladových a jiných dělníků a kolik nedělníků a kolik kdovíjakých lidí prohlásilo, že jsou v čele státu debilové a že komunisti jsou kurvy a udali je kamarádi a dostali flastr a jejich soudci soudili třicet let dál a jistě mnozí soudí dodnes? Bude se takto zpětně lustrovat každý z dosavadních ústavních soudců, třeba už toho času na odpočinku, a dostane takovou sprchu jako Robert Freml?

Ano, tuším co mnohým táhle hlavou, že je to pitomá nemístná otázka. Tak na ni zapomeňte. Mám ale druhou otázku.

Jaký bude příští ústavní soud? Nazývají ho třetí komorou parlamentu. Bude se zabývat okolnostmi schválení brzdy pro exponenciální nárůst penzí. Ale je docela možné, že bude mít na programu ústavní zakotvení manželství pro muže a ženu. Nebo spor, který se dá předpokládat, jestli má jedinec (možná se už nebude smět použít slovo chlapeček nebo holčička, budeme jedinci) právo znát svůj genetický původ. A to mě jen tak napadají příklady velmi pravděpodobné. Bude řešit otázky jaksi celospolečenského ražení. Bude mít ústavní soud důvěryhodné složení?

To už není tak pitomá otázka. Čekám buď žádné nebo pitomé odpovědi.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Štángle přes cestu

Štángle neboli závora… Jedu takhle odpoledne domů a už jsem u nás v saťáku – beru to oklikou, abych najel do vrat z pravé strany, vyjde mi to šikovněji, a najednou koukám, přes cestu stojí jezevčíček. Jako závora. Docela bych hádal, že se trefil rovnou doprostřed. Stál a nechtěl se hnout. Jeho pán ho volal z chodníku, avšak jezevčíček osvědčil svou pověst tvrdé hlavy.

Jak jsem byl rád, že i někdo jiný má taky jako partnera tvrdohlavce, který se nechce hnout z vozovky, když jede auto! V tom je přeborník Nora. Když se vše urovná, vždycky jí říkám, jseš blbá, nevidíš auto?
Vidím, odpovídá, ale auto vidí mě. A já jsem víc.
Což je zjevně filosofie sdílená pointry i jezevčíčky.