2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 21. 9. 2009,
  • Obama prohlásil, že radar nezrušil kvůli Rusům, jen doufá, že teď budou méně paranoidní
  • Gates tvrdí, že protiraketové obrana v Evropě bude zajištěna rozmístěním střel SM-3
  • Janota navrhne snížit plat politiků o 20% a zrušit daňové osvobození poslaneckých náhrad
  • Fischerova vláda by měla do voleb prosadit protikorupční opatření, myslí si Pecina
  • ČSSD by měla opustit myšlenku pitomého šrotovného, prohlásil Zeman
  • Nepřizpůsobiví se způsobně přizpůsobili a v Praze udělali pokojný maškarní průvod
  • Virtuální ministr Škromach vyjádřil přesvědčení, že rozpočet projde
  • Až 135 tisíc lidí navštívilo o víkendu Dny NATO v Ostravě
  • Počasí v Praze: skoro jasno, 25 stupňů

    I prezident USA může být prostomyslný
    Obama prohlásil, že radar nezrušil kvůli Rusům, jen doufá, že teď budou méně paranoidní, čteme ve zpravodajství. Je možné, že takto prostomyslnému člověku voliči svěří čtyři roky správy nejsilnější mocnosti světa? Někdo by měl napsat příručku pro americké prezidenty. V kapitole jedna na straně jedna v odstavci jedna by měli být poučeni, že Rusové paranoidní byli, jsou a budou. Vždy se báli toho a onoho a nedůvěřovali tomu či onomu. Zároveň hráli svoje hry, zejména ovládali hru na kuře: to jedou dvě auta stovkou proti sobě na úzké silnici, to které uhne, je kuře, tedy jeho řidič je kuře. Ve hře o radar je kuře Obama a nikdo mu to neodpáře. Vše ostatní jsou tragikomické bláboly, počínaje nápadem skoroministra Kohouta, že by na odškodněnou měl letět v americké raketě český kosmonaut a stejně legrační je nápad, že by u nás byly rozmístěny americké rakety. Jak hezky řekl soudruh Paroubek, český lid odmítl americký radar, tedy stoprocentně obranné zařízení, navíc, zařízení takového typu, že jeho stoupenci i protivníci byli zajedno, že je a nemůže být a nechce být účinný proti ruské raketojaderné síle, založené na multihlavicích. Dovedete si představit, že tento lid, zmasírovaný Paroubkem a Zaorálkem a ruskou tajnou službou, by spolknul existenci ostrých amerických raket na našem území?

    Tohle jsme definitivně prohráli a potvrdili jsme příslušnost do sféry ruského impéria.

    Ono by se zdálo, že je to jedno. Velmoc jako velmoc, říkají mnozí. A nechtějí vidět rozdíl mezi těmito velmocemi. Neznám pitomější lež, než tu, že Američané jsou vysprchovaní Rusové. Rusové se nezměnili, protože se změnit nemohou. Jen odložili ideologii založenou na rovnostářství. Jsou teď státem oligarchů, autoritativní moci, která vládne výhradně prostřednictvím korupce a vraždy. K nám to samozřejmě už dávno proniklo. Teď se to bude stupňovat. Zatím se to dělo ve skrytu, napříště to bude otevřené. A kdyby se náhodou stalo a naskytla se "historická situace"...
    Budeme brečet, že nás Západ zradil.
    Tak tohle umíme dokonale.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem letěl balónem
    V neděli 2. září se v Praze na Opatově konala velká sláva – městská část Praha 11 tam slavila 33té výročí založení. No a nakladatelství Albatros, konkrétně jeho pan PR pan Suk, tam vyjednalo křest mnou zpracované verneovky Pět neděl v balóně. Po křtu jsem měl nasednout do balónového koše a odplout za jásotu nadšeného davu.

    Dav se dostavil, i jásot byl, křest se konal, ba i autogramiáda s ekonala, dokonce i balón do balíku srolovaný se tam vyskytl, jenže taky chybka se vyskytla: vítr foukal směrem na Prahu a to bylo nedobré. Balóny byly připravené dokonce dva. Patřily firmě Stifler Baloons, jeden měl pilotovat pan Jan Smrčka, druhý jeho dcera Zuzana Smrčková. Nezbylo tedy než odjez proti větru a pak vzduchoplout. Odjeli jsme tedy kousek dál, někam k Modleticům, kde rejpají napojení Pražského okruhu na brněnskou dálnici. Já letěl se slečnou Zuzanou, hlavní cestující byli pán a paní, manželé, přičemž pán dostal ten let jako dárek k šedesátým narozeninám. Já měl za sebou vzduchoplavby tři, dvě v Masai Mara v Keni v Africe a nejnověji doma, na trase náves Zvole – humna za zámkem Štiřín. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko, vítr foukal jen velmi mírně a velebně nás nesl, pravda, zase k Praze, ale byli jsme dostatečně daleko. Minuli jsme Osnici, tam bydlí rodina mé ženy, její rodiče a bratr se švagrovou a švagráčaty. Jeden z těch chlapečků letěl s námi při onom památném letu ze Zvole, druhý už taky letěl, když jsme loupili let Martinovi Krbovi jako dárek, onomu bráchovi. Oni věděli, že mám letět a jak jsem se pak dozvěděl, pozorovali oba balóny a chlapečkové komentovali přelet slovy „holt člověk má k balónům jiný vztah, když už je sám vzduchoplavec“, což samozřejmě měli stoprocentní pravdu.

    Letěli jsme až do západu slunce, tedy asi hodinu, někdy do sedmé večerní a něco, a přistáli jsme na poli nedaleko obce Vestec na staré benešovské silnici. Těmi místy vede nouzová betonová cesta. Na ní parkoval bílý ruský kamion naložený léky a ten šofér se asi hodně divil, co to sem letí za obludy. Přistání bylo perfektní, koš se ani v jednom případě nepřekotil (když jsem přistával v Masai Mara, koš se v obou případech překotil). Jeden výtisk Pěti neděl v balonu jsem vezl sebou a rád jsem ho pak slečně Zuzaně věnoval. Společnými silami jsme pak plášť balónu srolovali a nacpali do pytle a koš i pytel naložili na valník tažený džípem. Pomáhal nám i pan S., občan z Vestce, který sám létá už spoustu let na motorovém rogalu a nabídl mi, že mě sveze (má dvousedadlové rogalo) a že mu mám na jaře zavolat. Což udělám, protože na motorovém rogalu jsem ještě neletěl a všechno se má zkusit. No a už byla skoro tma a ti, co letěli poprvé, byli křtěni. To je obřad navazující na počátky balónového létání, kdy měl první posádku montgolfiéry tvořit chlap odsouzený k smrti, leč francouzští šlechtici prohlásili, že toho bohdá nebude, aby malý výskok pro člověka ale velký výskok pro lidstvo vykonal kriminálník, takže se přihlásil šlechtic a po něm jeho kamarád nešlechtic a toho vzápětí Ludvík XVI. povýšil do šlechtického stavu, takže se i dnes prvovzduchoplavci takto pasují na šlechtice. Pan Smrčka jim, klečícím, sypal na hlavu hlínu ve jménu země, pak jim pálil vlasy, což velice rozplakalo nejmenšího prvovzduchoplavce, zkrátka byl to obřad dlouhý a složitý a do něho pak se ozval nějaký přihlížející pán:

    “No jo, ale vona todle je normální silnice, koukejte, kolik tady teďko stojí aut...“

    Ale on si jen zabědoval, nenadával, takže obřad se odbyl se vším všudy, i s přípitkem sklenicí sektu na závěr. Ljuba pro mě přijela autem, nezabloudila a když pak jsme na té betonce couvali, nestalo se nic, o čem by se dalo žertovně psát, takže lze říci, že román Pět neděl v balonu byl důstojně pokřtěn.

    Už se těším na křest Tajuplného ostrova, co si na něj albatrosí pan Suk vymyslí. Navrhoval bych ztroskotání na Střeláku.