2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 31. 7. 2009,
  • Po smrtící explozi je neprodyšně uzavřen ostrov Mallorca
  • Taliban vyzval Afghánce k bojkotu srpnových prezidentských voleb
  • Ekonomický expert ČSSD Havel navrhuje zvláštní daň pro ČEZ a spol.
  • Randák se přiznal, že je šiřitelem snímků z dovolené politiků a lobbistů
  • Rozpočet Akademie věd dostane od vlády pro příští rok o 0,5 GKč víc
  • Kárná komora zprostila členy kolegia NKÚ obvinění podaného Dohnalem
  • Janota smí prodávat lidem dluhopisy a vynechat banky, rozhodl ÚOHS
  • Soud zamítl stížnost Telefóniky O2, musí zaplatit pokutu 205 MKč
  • Počasí v Praze: oblačno, téměř 30 stupňů

    Kde bude deštník
    Američané zvažují možnost, že zvolí jinou lokalitu pro klíčové body protiraketového deštníku. Proti radarové základně v Česku a raketovým silům v Polsku se zvedl odpor (podporovaný Moskvou) a je tedy logické, že americká strana hledá méně kontroverzní variantu. Zde na Neviditelném psu jsme psali už na začátku celé polemiky, že se Američané myšlenky deštníku nevzdají - odpovědná vláda musí kalkulovat s reálnou hrozbou ze strany nevyzpytatelných diktatur, ozbrojených raketami a jadernými zbraněmi. Když to nepůjde s Českem, půjde to jinak, takto jednoduché to je.

    Odmítnutí radaru v Česku, o nějž usilují komunisté, Paroubkovi socialisté a Moskva, se rovná odmítnutí Marshallova plánu Československem v předvečer komunistického státního převratu. Na tuto paralelu se zapomíná, přitom je zřetelná a jednoznačná. Rusko je reálná hrozba, ať si nám k tomu kdo chce říká co chce. Blázen je ten, kdo ruskou hrozbu podceňuje z čistého srdce, a padouch ten, kdo to dělá z jiných pohnutek. Zdá se, že blázni a padouši začínají mít vrch. Až se klacek zlomí a dějiny se zase hnou, tentokrát na tu horší stranu, ti, co to zavinili, utečou do emigrace. Odtud budou kázat těm, co tu zbyli, co se má dělat a hlavně - jak se to mělo dělat jinak.

    Kdepak asi Američané ty svoje mašinky nezbytné pro deštník umístí? Těžko soudit. Tipoval bych třeba Slovinsko... To je můj odhad bez nejmenšího nároku na expertnost, jen jsem se kouknul na mapu.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Demilitarizovaná zóna
    Jak může každý věděti, Severní a Jižní Koreu dělí demarkační čára, více méně na 38. rovnoběžce. S turistickou kanceláří si tam můžete udělat výlet. Boohužel byla ten den mlha, takže jsme do Severní Koreje neviděli. Nesměli jsme fotit ani tu mlhu, jenom koukat dalekohledem a tím nebylo nic vidět.

    Nejvíc mě zaujaly tunely. Severokorejci vybudovali čtyři tunely pod hranicí - možná víc, ale čtyři byly v sedmdesátých až devadesátých létech objevené a my byli v čísle 3. Ten je dlouhý cca 400 metrů a sestupuje se k němu šachtou, vybudovanou už jihokorejci, a ta má taky 350 m. Ocitáte se tedy v docela slušné hloubce. Dozvíte se, že tunely měly sloužit k útoku na Soul (ten je odtud asi 50 km) a že za hdinu by tím tunelem prošlo 10 tisíc vojáků. To je určitě pravda, pokud by ovšem ti vojáci byli Pygmejové s maximální bojovou výškou metr. Dovnitř vás pustí jen s přilbou na hlavě a věřte, ač nejsem žádný dlouhán, několikrát jsem té přilbě blahořečil.

    K čemu sloužily nebo měly sloužit? Prý jich existuje ještě dvacet. Ten ve kterém jsme byli objevili na základě udání severokorejského sběha. Ten ale nemohl určit přesnou polohu. Jihokorejci tedy navrtali díry, vyložili je plastem a dovnitř nalili vodu. Při detonaci při hloubení tunelu voda vystříkla.
    Je to pravda, není to pravda?
    Vzpomínám, jak jsem poslouchal ražení pražského metra u kamaráda v kuchyni, bydlel na Klárově. Odstřely byly jasně slyšet, bylo to jako když se uhlí sype do sklepa.

    Záhada nad záhadu. Nicvméně je to smutné podívání, zase vidět železnou oponu, byť z té lepší strany.