Přetekl pohár? Uvidíme.
Mimořádné zasedání vlády o extremismu rozhodl svolat odstupující premiér Topolánek. Je to bezprostřední reakce na incident, který podle zatím známých známek je rasistický útok Molotovovým koktejlem, tedy zápalnou láhví. Jenže, co vláda může udělat v situaci, kdy soud legalizoval Vandasovu Dělnickou stranu a kdy čeští a němečtí nacisté oslavovali v Ústí nad Labem 120. výročí narození Adolfa Hitlera?

Politici reagovat museli a je správné, že to udělali, že Jjak Topolánek, tak Klaus se proti rasismu zásadně ohradili. Těžko odhadovat, co vzejde z mimořádného zasedání vlády. Návrh na zpřísnění trestného zákona? Posílení pravomocí policie?

Podstatné je, aby policie nasadila všechny síly na to, aby pachatele útoku z Vítkova na Opavsku odhalila a připravila vše tak, aby soud mohl zjednat spravedlnost. Pokud je to útok Molotovovým koktejlem, pak je to jasně teroristický čin a pokus o vraždu a podle toho je třeba s obviněným nakládat.

Jak to ale u nás chodí, tak i kdyby nakrásně policie pachatele chytila, šikovný advokát si vymyslí báchorku, že flaška vyklouzla z ruky při zapalování cigarety a soudy převážně zavedené na "právní pozitivismus", tedy otrockou interpretaci zákona pak snadno dojdou k závěru, že úmysl nelze dokázat.

Jisté je, že rostoucí vlnu nacistického extremismu nelze podceňovat. Širokou podporu občanů nemá. Sládkovi republikáni nakonec propadli mříží od kanálu. Situace z Nm,ecka ve dvacátých a třicátých létech se nebude opakovat prostě proto, že nejsme Německo ve dvacátých a třicátých létech. Jde skutečně o extrémismus, okrajový jev, jehoý význam je mnohonásobně nafukována zvětšován médii - vždyť já tu taky o tom píšu! Ovšem z toho hecování a hraní si na nacisty mohou vzejít zločiny a tragedie, jako se to podle všech známek stalo na Opavsku.
PSÍ PŘÍHODY: Irinčin dárek
O psí lásce nelze pochybovat. Iriska, jak stárne, je čím dál tím na nás závislá. Každý odchod z domova těžce nese. Nedávno jsme ji nechali na zahradě, měli jsme tam pány z Bonsai Centra v Libčanech, aby zahrádku udělali ještě hezčí. Celou tu dobu seděla Irda u vrátek a čekala, až se vrátíme.

Onehdy mě chtěla obměkčit a uplatit, abych už nikdy nikam nešel. Na procházce našla kapesník, ohromný poklad. Někdo ho použil, no, jak to říct salónně, zkrátka použil ho k účelu, k němuž se běžně používá papír a není to psaní dopisů. Přinesla mi tuhle vzácnost v naději, že zajásám (asi jak zajásala ona, když to našla) a z vděčnosti už nikdy nepůjdu z domu.
Promiň, Irisko. Tak zácný dar opravdu nemohu přijmout. A věř mi, že odcházím jen z té největší nutnosti. Kdo by odcházel dobrovolně ze zahrádky rozesmáté jarem?