2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 24.2. 2009,
  • KLDR prý rozmístila nové rakety s doletem do značné části Asie
  • Aby předešli nedorozuměním, budou Schwarzenberg a Kouchner jednat 2x týdně
  • Bursík si tryskáčem zaletěl z Nairobi do Antarktidy - musí zkontrolovat globální oteplování
  • Klaus přijal Abbase, v Chomutově dohlížela na sociální dávky Abbasová
  • Pouhý den po výtržnostech na fotbale přispěchal Paroubek s novelou zákona
  • Moravia Energo byla pro neplacení vyřazena z obchodování s elektřinou
  • Šojdrová dostala od Sarkozyho státní vyznamenání Řád za zásluhy
  • Liberec odvolal sněhovou kalamitu, sněžit ale nepřestalo
  • Počasí v Praze: celodenní mrholení

     
 border=
    Senátorská tvořivost
    Takřka bez pozornosti veřejnosti se sune zažívacím traktem zákonodárného řízení produkt, který dopadne na všechny naše obce, metropolí počínaje až po poslední vísku: za úklid chodníků už nebudou odpovědní majitelé přilehlých domů, nýbrž obec sama. Jaký asi by se ozval povyk v zemích Koruny české, kdyby befel o úklidu chodníků přišel z Bruselu. Kolik bychom si vyslechli řečí o centralistickém federalistickém dirigismu. O nevolených úřednících, kteří manipulují našimi životy a tahají nám peníze z kapes.

    Nebylo třeba bruselských hlupáků. Máme jich sami dost. Ekonomická krize smete, jak se zdá, jednu hloupost z minulosti: firma si doposud mohla odečíst DPH z ceny zakoupeného auta, pokud to byl náklaďák anebo osobák za náklaďák prohlášený. Povýšení (nebo ponížení) na náklaďák se dosáhlo tím, že se dovnitř musela vmontovat železná mříž. Ptal jsem se po účelu . Aby se snížila užitná hodnota vozu, zněla odpověď. Tohle má skončit, zákon bude změněn, napříště i firma si smí koupit osobní auto a používat ho k podnikání (se všemi náležitostmi, jako je silniční daň, kniha jízd a podobné lahůdky). Ale pozor: ta stávající znehodnocená auta musí zůstat znehodnocená. Nebude možné si nechat mříž vymontovat. Auta doposud zakoupená a ve firmách používaná musí zůstat ve stavu „snížené užitkovosti“, jak nařizoval zákon právě rušený.

    Což mi připomnělo příhodu z dětství. Chodil jsem do školy, která byla ještě rozdělená na část dívčí a část chlapeckou. Měla dva vchody, pro nás kluky a pro holky. Osou vedla chodba přehrazená mříží se zamčenou brankou, klíče měli učitelé. No a jeden žáček-nezbeda mříž přelezl, aby se dostal k holkám, chytli ho a hrozila mu trojka z mravů. Pak přišlo nařízení, jímž se všechny školy sjednotily, už nebyla žádná chlapecká a žádná dívčí škola. Řemeslníci odmontovali mříž a odnesli. Po chodbě jsme mohli volně chodit sem a tam. I čekali jsme, že ten náš kamarád bude rehabilitován a že trojku z mravu nedostane.

    Dostal ji. To bylo pro nás všechny poučení, jak to v životě chodí, co jsou úřady a jaký je duch zákona. Takže zpátky k tomu sněhu a břemenu uvalenému na obce. Nesmysl si vymyslel senátor Jaroslav Kubera. Jako každý nesmysl, i tento má minimálně jeden rozumný důvod: že totiž chodníky majitelům domů nepatří, proč by se tedy o ně měli starat? Nasnadě je odpověď, že se o ně starali vždycky a že obce se o ně starat nebudou, už proto, že to nelze zvládnout. Ale to je odpověď nezajímavá, důležitá je páně Kuberova ideologická čistota. A protože jeden nesmysl plodí druhý, už se rodí nápady, že za použití chodníků se bude platit mýto. Budeme platit chodníkné? Nebo si budeme kupovat chodníkovou známku a nalepíme si ji na čepicí a kdo je -dejme tomu - chromý nebo trvale upoutaný na lůžko, bude povinnosti chodníkného zbaven? Těšme se, co nám senátorská tvořivost zábavného přinese!
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Co můžou maminky
    V neděli jsme byli v Průhonickém parku. Bylo nás asi osm, mix dětí a dospělýchh plus dva pejskové. Já šel úplně vzadu s malou holčičkou.

    Zahájila konverzaci dotazem, zdali ja vůbec možné, aby na světě byl ještě někdo tak starý nebo dokonce starší než jsem já. Ujistil jsem ji, že je mnoho daleko statrších lidí než jsem já a tím jsem i zřejmě psychicky rozhodil. Abych převedl hovor na veselejší notu, zeptal jsem se jí, kolik jí je let.

    "Tolik," pravila a ukázala mi ručičku oblečenou do rukavice palčáku.
    Pak se koverzace ubírala jiným směrem a holčička mi vyprávěla, že jí maminka zčista jasna sebrala oblíbeného konmníčka a vyhodila.
    "Ani se mě nezeptala," zdůraznila několikrát.
    Vyptával jsem se na podrobnosti. Koníček byl asi takhle veliký a částečně chlupatý. Ptal jsem se na důvod likvidace. Žádný není.
    "Ale přece by ti maminka nevyhodila bezdůvodně koníčka," pochyboval jsem.
    "Maminky můžou všechno," pravila holčička.
    Později jsem se opravdu vyptal zmíněné maminky, jak to s koníčkem bylo. Vyhodila ho z důvodů hygienicko epidemiologickách, jak jsem ostatně tušil. Mně taky maminka kdysi vyhodila maňáskové divadélko z téhož důvodu.
    Ránu na duši nesu dodnes.
    Možná, že by někdy bylo možno z těch hygienických standardů slevit ve prospěch standardů psychických, ale vyprávějte to maminkám!
    Ty můžou všechno.