2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pátek 21.3. 2008,
  • Bin Ládin na internetu pohrozil ničivou pomstou za karikatury
  • Podle Bushe bylo svržení iráckého prezidenta Husajna správným rozhodnutím
  • Ústav na totalitu porušuje ústavní principy a měl být zrušen, prohlásil Rychetský
  • Mluvčí Ne základnám Májíček sympatizuje s teroristickou organizací Hizballáh
  • Senát se postavil proti návrhu, aby pro referendum stačila již účast 35 % voličů
  • ČSSD chce navrhnout snížení hranice trestní odpovědnosti na čtrnáct let
  • Ústní interpelace ve Sněmovně skončily hádkou mezi Rathem a Vlčkem
  • Při hromadných nehodách na dálnici D1 uvízlo 20 tisíc lidí
  • Počasí v Praze: začalo jaro, ale vůbec to tak nevypadá

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nejde o zesměšňování Mohameda
    Brněnská aféra s karikaturami - koho vlastně? - může mít dalekosáhlé důsledky. Jde o to, jak bude interpretována. Čí to jsou karikatury, kdo je zesměšněn? Mohamed, anebo zločinci, kteří v jeho jménu vraždí lidi?
    Hrozí nebezpečí, že i naše společnost bude vmanipulována do první interpretace. Výsměch Mohamedovi je nesmysl. Je to jako kdyby se někdo vysmíval Atlantskému oceánu anebo hoře Mont Blanc. Mohamed je duchovní vůdce miliónů lidí, je to autorita zakotvená v historii, je to pojem přesahující vůli a možnosti jednotlivce. Vysmívat se Mohamedovi je stejná ubohost, jako se vysmívat Kristovu nebo Buddhovi.
    Výsměch karikatury je namířen proti lidem zneužívající právě této svaté a nedotknutelné autority. To oni vetkli bombu s doutnákem do pokrývky hlavy muže zobrazeného na plakátu. Vražedný fanatismus by se měl stát traumatem muslimů, ať žijí kdekoli v Arábii nebo v Česku. Proti němu by měli obracet hněv. Zatím, jak se zdá, jsme svědky opačného jevu. Muslimové se snaží vyvolávat v naší sekulární či křesťanské společnosti pocit viny. Ten musíme rozhodně odmítnout.
    Pravda, i křesťanská společnost má svoje pocity viny. V Kristově jménu se prolily celé řeky krve a dodnes je katolická církev poskvrněna zločiny srovnatelnými jen se zločiny nacismu a komunismu. I její pokání je neslané nemastné. Přesto všechno je fakt, že si společnost na křesťanské minulosti založená vytvořila pojistky proti tomu, aby k výstřelkům mohlo docházet. Něco podobného je bohužel v islámské společnosti v nedohlednu. Je to samozřejmě její problém, tedy problém islámské společnosti. Kdyby se ale měly tyto komplexy zanášet i do naší společnosti, měli bychom se proti nim co nejrozhodněji postavit.
    Takže řekněme jasně, plakáty v Brně vyjadřují naše znepokojení nad vražedným fanatismem vedeným ve jménu svatého muže Mohameda.
     
border=

    JAK ŽIVOT JDE: Kdo za to může
    Včera se na dálnici D1 odehrála největší hromadná havárie v naší historii. Noviny hned kladou otázku, kdo prý za to může - a prst míří na "stát". Není to tak zcela nespravedlivé. Neschopnost státu zavinila, že osou vyspělé průmyslové země vede jediná dálnice a že není spojem Hradec s Olomoucí. Teď čtu, že když to půjde dobře, bude nová komunikace hotova v roce 2016. Copak se všichni zbláznili? Copak nechápou, že jsme ohroženi asi tak, jako kdyby nás přepadli Marťani a že tahle komunikace je absolutní priorita (kromě okruhu Prahy a kromě asi deseti dalších takových priorit, které všechny předešlé vlády komunistické i nekomunistické i skorokomunistické prospaly)?

    Ovšem bezprostřední vinu nesou na sobě řidiči. V novinách čtu pitomost, že někdo jel a najednou se za horizontem objevil převrácený kamion a to už nešlo ubrzdit. Pana redaktora bych požádal, kde je na dálnici tak ostrý terénní zlom, že se kamion najednou vyloupne za horizontem. Záleží totiž na rychlosti. Já po té dálnici jel naposledy 18. března, z výjezdu na Žďár směrem na Prahu, tedy přes to kritické místo. Cestou jsem chytil dvě vánice. Jel jsem šedesát, nejvýš osmdesát, a míjeli mě kreténi stopadesátikilometrovou a možná vyšší rychlostí. To pak samozřejmě se nedá hned tak ubrzdit, zvlášť ne na letních gumách. Plechové hřbitovy budou na našich silnicích, dokud si určitý typ lidí nepřestane léčit komplex méněcennosti sešlápnutím nohy na plynový pedál.