2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 16. 8. 2007,
  • Indie oslavuje 60 let nezávislosti na Velké Británii
  • USA chtějí zařadit íránské islámské revoluční gardy mezi teroristy
  • Opozici se ve Sněmovně nepodařilo oddálit rozhodnutí o reformě
  • Poslanci Melčák a Pohanka reformu podpoří, lidovec Hovorka nikoliv
  • Novela zákona o digitálním vysílání prošla ve Sněmovně prvním čtením
  • Urbanová podala na Ústavní soud stížnost na rozhodnutí Salichova
  • Oslovení analytici se shodli, že reforma příliš neřeší zadlužení země
  • Sněmovní výbor je nakloněn vydání Vondrušky, žádá si ale spis
  • Počasí v Praze: oblačno, teploty přes 30 stupňů

     
border=

    JAK ŽIVOT JDE: Návrat z Afriky
    Posledních 14 dní jsem pobýval v africké Keňi na fotoexpedici, pořádané agenturou African Way. Už tam, v Africe, jsem si říkal: co já do té chudáka Hyeny napíšu, až s e vrátím domů? Obvykle popisuji cestovní příhody strýce Podgera a ani Ljubě (byli jsme v Africe spolu) ani mně se nic nestalo, co by stálo za legrační zmínku? Projeli jsme oblastmi jezer Baringo a Bogoria, jakož i oblastí Nakuru a strávili skoro týden v Masai Mara... a nic? Dokonce se nám nevylil do kufru akáciový med, který jsem koupil v sámošce v Nairobi přes důrazná varování a to je co říct, protože med v kufru, to už je něco! Vše se odehrálo bez ztráty kytičky... až v poslední chvíli, kdy v letadle hlásili, že přistaneme v Ruzyni za deset Ljuby! minut, se mi podařilo při zapínání pásu polejt Ljubu kafem!

    Nicméně je mi jasné, že nemůžu pobývat 14 dní v Africe a nic o tom nevyprávět. Takže přece jen.
    Na jezeře Baringo jsme bydleli v bungalovu v Roberts Camp. Po jezeře se jezdí i motorovými lodičkami a proto hned u tábora vedou do vody dvě mola, jedno je dřevěné, druhé betonové. Posledního rána, když už jsme měli odjíždět, jsem se procházel po břehu a zašel i na betonové molo, abych pozoroval ze vzdálenosti snad jednoho sta metrů hejno snovačů, krásných žlutých ptáčků, kteří si budují hnízda podobná pytlíčkům a věší je na větve stromů. Takže stojím na tom molu a najednou koukám, na vodě plave leknín nebo lopuch, těsně vedle mola. Nasadil jsem si tedy brýle a zjistil jsem, že to není lopuch, že je to hlava krokodýla a mám ji tak třicet centimetrů od nohy. Opatrně jsem tedy sáhl do kapsy pro Canon Ixus 950 IS a cvakl ho jednou, cvakl podruhé a pak jsem se opatrňoučce vzdaloval. Když jsem pak fotky ukazoval kamarádům, říkali, že jsem vůl a to měli samozřejmě pravdu, jenže když už jsem u toho krokodýla byl, tak by to byl hřích ho nevyfotit!
    Takže o Africe zde budu obtěžovat ještě pár dní, zítra a příští týden, ale nebojte, brzo toho nechám.

    obrázků mám samozřejmě spoustu, takže zatím jen tenhle, jsou na něm naši řidiči (jeli jsme v pěti autech), zachyceni v okamžiku, kdy zkoumali, do jaké míry je silnice sjízdná. Projeli.