2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 9.1. 2006,
  • Šaronovo zdraví se mírně zlepšilo, jeho stav ale zůstává kritický
  • Paroubek si neumí představit omezení možnosti kouřit v restauracích
  • Škromach popřel, že by ČSA financovaly jeho dovolenou v New Yorku
  • Pitr tvrdí, že je součástí zpravodajské hry souvisící s s privatizací Unipetrolu
  • Paroubek podporuje Rathovu inzerci v českém tisku placenou z našich daní
  • Podle mladých bolševiků jejich činnost neodporuje pravidlům pro občanská sdružení
  • Pendolino srazilo sedmasedmdesátiletého muže a rozmetalo jej po trati
  • Skokan Janda, jako druhý Čech v historii, vyhrál Turné čtyř můstků
  • Počasí v Praze: víceméně jasná obloha, teploty pod nulou
    Minulý týdenjsem zde upozornil na rozběh sci-fi worhshopu na téma Kontakt s Mimozemšťany. Workshop se pěkně rozběhl a je v něm už před 25 příspěvků. Workshop navštivte zde a budete-li sami chtít přispět se svým nápadem, jak by takový kontakt mohl vypadat nebo jací jsou Mimozemšťané atd., napište!
    Aston

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čeká nás válka lékárníků
    Ministr zdravotnictví Rath trvá na svém, že lékárny nadlimitně vydělávají a že unesou další snížení marže. Lékárníci tvrdí opak a chystají se ke stávce. A pacienti? Léky jsou zvláštní druh zboží. Lékaři jsou zvláštní druh poskytovatelů služeb. Jsme jedněm i druhým vystaveni na milost a nemilost. Navíc je zaveden socialistický způsob péče o zdraví. V autoservisu každý zaplatí stovky korun za hodinu často jen odpředstírané práce ani nemrkne. Placení za zdraví se lidi brání jako by to byl zločin.
    Takže je to přesně podle toho modelu, že když se dva perou, je bit někdo třetí. Ministr Rath se rozhodl, že za všechno může VZP a že lékárníci hrabou peníze. Ministerstvo za současný stav nenese odpovědnost žádnou. Jestli lékárníci půjdou do stávky, zase to odnesou pacienti a pacienti budou jako rukojmí. Jako se to stalo vždy při protestních akcích tohoto typu.
    Ministr Rath má vydat nějaké inzeráty v novinách, vysvětlující jeho pozici. Na tiskové konferenci škrtal na tabuli "paláce VZP". To je sice hezké, ale ne moc přesvědčivé. Je to až podivuhodné, jak málo se ministr Rath snaží komunikovat s veřejností - a přitom právě veřejnost je nejdůležitější partner v celém tomhle propleteném vyjednávání.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Lucas Cranach naposledy
    Výstava Lucase Cranacha byla v neděli otevřená v galerii Pražského hradu naposledy. Stihli jsme ji tedy tak, tak. Doslova. Nejsem z těch, kteří pořád jen nadávají a stěžují si - naopak, jsem vděčný za každé dobré ráno a jsem vděčný i za krásnou výstavu. jíž výstava Cranacha a spol. byla. Nicméně dovolte rozmarné povyprávění o pikantních okolnostech naší návštěvy. Přišli jsme k obrazárně ve tři. Mrzlo, sice ne moc, ale tak dva mínus byly a to na hodinovou frontu stačí, abyste promrzli. Načež, když jsme byli na dosah vchodu - pouštěli tolik lidí dovnitř, kolik vyšlo, to je logické, obrazárna není nafukovací, vylezl pořadatel a suše sdělil nám všem, co jsme tam čekali hodinu na mraze, že máme jít domů, že už se nebude pouštět.

    Lekce z civilizovaného chování:
    Ten člověk u dveří za to nemůže. Ostatně, když nikdo nemůže za vytopení metra, proč by někdo konkrétní měl moci za takovouhle lapálii. Tu obrazárnu asi nikdo nešéfuje, není tam zaměstnaný nikdo, kdo má oči a kdo trochu uvažuje a kdo myslí na ty lidi, kteří čekají venku hodinu na mraze a chtějí zaplatit 120 Kč za lístek, aby je pustili dovnitř. Takže ta lekce nemá smysl, protože tam uvnitř asi není bystrých žáků.
    Ale kdyby se přece jen někdo našel, tak prosím příště takovou úvahu:
    Prohlídka výstavy trvá hodinu. Fronta uvnitř budovy trvá taky hodinu. Fronta před budovou trvá hodinu. Takže by bylo dobré tři hodiny před zavřením se obtěžovat a upozornit lidi na konci aktuální fronty, že jsou poslední, kteří budou vpuštěni. Asi by bylo dobré dát nějakou ceduli, udělat cokoli, aby další lidé nečekali zbytečně.
    Toto je příliš složitá úvaha pro ty, co tam dnes v té galerii fungují, ale třeba někdy příště, s někým jiným.
    Nicméně sama ta výstava stála za ty útrapy a byla tak krásná, že nám nedovolila mít z té krušné srážky s postsocialistickými pohrdači lidmi špatnou náladu.

    PSÍ PŘÍHODY: Setkání s limitovaně statečným kocourem
    Možná, že to byla limitovaně statečná kočka. Nevím, na tu dálku jsem bezpečně poznal jen živočišný druh. Dejme tomu, že to byl černý kocour. Seděl uprostřed ulice a díval se, jak přicházíme. s Iris ho spatřila a ohlédla se po mně.
    Jak to, že neprchá? ptala se.
    Nevím, možná je statečný, odpověděl jsem, taktéž beze slov. Vzpomněl jsem si, jak nebožtík Gordon jednou narazil na skupinu tří koček a patnácti koťat. Ty kočky se věru nebály, já ano a udělal jsem všechno pro to, abychom se těm ďáblicím dostali z dosahu.
    Irda šla blíž a kocour vstal. Vstal, jako když rvačkychtivý chasník se zvedá od piva. Tak pojď, udělá ramena. Tak pojď, řekl kocour a udělal ze sebe kominickou štětku.
    Iris byla jak mražená a stála tiše, ani nedutala.
    Jakpak se asi zachová, jestli ten kocour zaútočí? Půjde k němu? Co se stane, když dojde na hranici bezpečnosti? Kočky mají ostré drápy a psi zranitelné čenichy, v jakém okamžiku se mám do věci vložit coby moderátor?
    Kocour ztratil nervy, splasknul a rozběhl se přes ulici, přeskočil plot a byl tentam. Iris se za ním pro forma rozběhla a pak se vrátila zvěstovat své vítězství.
    Blahopřál jsem jí, nicméně pochybnost zůstává. Co se stane, když se najde opravdu statečný kocour?