2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 3.1. 2006,
  • Rakouští ekoteroristé opět zablokovali hraniční přechod Dolní Dvořiště
  • Lékárníci chystají žaloby proti státu kvůli nařízení snížení přirážky k cenám léků
  • Klausovi a Paroubkovi poobědvali v Lánech, setkání prý bylo přínosné
  • Rozhodnutí o odložení kauzy Grossova bytu bude zkoumat státní zastupitelství
  • Středočeské nemocnice na pokyn hejtmana Bendla péči neomezily
  • Díky růstu HDP a vyšším daním dosáhl deficit rozpočtu "jenom" 56,4 GKč
  • Rathovi vadí, že většina hejtmanů odmítla schůzku, ke které je vyzval
  • Primátor Karviné Petráš zrušil na území města kalamitní stav
  • Počasí v Praze: zataženo, ze střech tekl tající sníh

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vysvětlení prosté
    Ve dvě hodiny ráno volal policisty historicky první muž, který využil možností nové verze protikuřáckého zákona. Zavolal policisty na muže, který si uprostřed noci zapálil na autobusové zastávce na okraji Prahy. Absurdita nové verze bije do očí. Na zastávkách autobusu pod širým nebem se kouřit nesmí - aniž by kdo byl schopen vymezit, jaké jsou hranice takové zastávky. A co když bude procházet kuřák prostorem zastávky, aniž zhasnul cigaretu? Anebo co se stane, když cestující, vidě přijíždějící policejní komando, volným krokem zastávku opustí a změní se v chodce? Věru, ukázka další právní perly našeho parlamentu, následující po pověstném "množství větším než malém" týkajícího se marihuany. Zato v restauracích se při obědě kouřit zase už může. Vysvětlení prosté, milý Watsone, řekl by Holmes. Poslanci, kteří zákon schválili, sami kouří. Tramvají ale nejezdí, takže jim je jedno, co se na zastávkách děje. Zato do restaurace na obídek a po něm cigaretku zajdou. Je to typický příklad vytváření iluze, že se něco prospěšného pro veřejné zdraví dělá.
    O policistech a jejich inteligenci se vyprávějí anekdoty. Ještě pár takových zákonů a lidový vtip si najde nový cíl. A kuřáci? Těm to může být jedno. Policisté mají v realitě daleko do policistů z anekdoty a ztrapňovat na zastávkách se docela určitě nebudou.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Když padne hrůza
    Zima je nebezpečné období pro lidi i pro zvířata. Každou chvilku z rozhlasu slyším, že D1 je zablokovaná, že tam a tam se stala tragická nehoda... Jenže to je všechno "rádio", to se stalo někde daleko, jinde, ve virtuálním světě médií.
    No a jedu poklidně podél Vltavy do správkárny, abych se tam pochlubil ťuknutým zrcátkem, a najednou vidím: hasičské auto. Pak druhé. Na loučce u řeky policejní vrtulník. Jede sanitka. Před domkem stojí lidé a někam se dívají. Přijíždí televize.
    Někdo vjel autem pod vlak. Pod ten náš vláček motoráček, který se sune nulovou rychlostí do Vraného a pak někam na Sázavu, místní vláček kodrcálek. Stačí chvilka nepozornosti.
    Stalo se před lety mému kamarádovi Kováříkovi, že jel na Pionýru a nedal mu přednost dědek s moto-trojkolkou zvanou "splašený montgomerák" neboli Velorex. Dohromady se nic nestalo. Můj kamarád vstal a dědek se vysoukal z Velorexu. Omlouval se vysvětlením:
    "Víte, já tudy jezdím pětatřicet let, ale vy jste tudy ještě nikdy nejel!"
    Což byla svatá pravda.
    Jezdíme dnes a denně po známé silničce a nikdy se tam nic nestane. Až pak přijde ta jedna jediná vteřina, která to všechno zkazí.
    Snažím se tu psát něco aspoň minimálně veselého, ale dneska by to nebylo upřímné.
    A to ťuknuté zrcátko? Musím s ním do značkového servisu. Kdepak jsou ty doby, kdy bych si nechal u sklenáře přiříznout nové!

    PSÍ PŘÍHODY: Nadchází hodina očkování
    Už brzy půjdeme s pejsky na očkování. Blažení pejskové, jelikož nepojedli ze stromu poznání! Však by pojedli, kdyby na tom bájném stromě v zahradě Eden rostly buřty anebo aspoň sušenky zvané bebéčka, to by přinejmenším Iris byla schopná skákat do závratné výšky a poznala by, zač je toho loket - božího hněvu.
    Leč historie šla jinudy a ze stromu poznání pojedli Adam s Evou, takže ve výsledku se očkování bojíme my a ne pejskové.
    "Musíme jít s pejskama na očkování," říkáme si každý den a myslíme na to, jak se kalendářní datum blíží datu v očkovacích průkazech.
    Zavedli jsme simultánní očkování Barta s Iris, protože oni tvoří dvojku a jeden jistí druhého. Bart se očkování nebojí, dokonce si ani nevšimne, že ho někdo někde vzadu štípnul do kožichu. Zato Iris se bojí strašlivě a kdyby u Pelhřimova během očkování zahřmělo a ještě někdo vystřelil rachejtli, možná, že by ji trefil šlak.
    Takže to všechno rozebíráme a strašíme se, že Irda bude šílet a že třeba ta její nervozita přejde na Barta a on taky zpanikaří a na stará kolena se z něho stane strašpytel.
    Jeden můj známý tomu říkal "syndrom vlaku".
    Nepříjemnost se blíží, jako když přijíždí vlak do stanice, najednou je ho plno, je obrovský a zakrývá náš obzor a pak odjede a mizí a je maličký a nakonec není vůbec.
    Už aby to bylo.