2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 30.12. 2005,
  • Dvojice palestinských sebevražedných teroristů zabila čtyři lidi, veřejnoprávní rozhlas je nazývá "radikály"
  • Internetem se začaly šířit viry ve formátu WMF nebezpečné pro Windows XP
  • Žalobce předal soudu druhou z celkem tří trestních kauz Vladimíra Železného
  • Senátor Štětina považuje obžalobu Stanislava Pence pro pomluvu za absurdni
  • Exmajitel Vsetína Zubík dostal za zneužívání informací v obchodním styku 7 let
  • Prezident Klaus, který před několika dny onemocněl virózou, už se cítí lépe
  • Na jednoho z nejbohatších podnikatelů Tomáše Pitra vydal soud zatykač
  • Pracovníci ČOI zahájili kontroly povánočních slev velkých obchodníků
  • Počasí v Praze: sníh už nepadal, nicméně v ulicích je ho požehnaně

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Policajtská odpověď
    Nejsou hloupé otázky, jsou jen hloupé odpovědi, tak zní jedna stará moudrost. To, co odpověděla policie Stanislavovi Pencovi na jeho otázku na tiskové konferenci, to už nelze kvalifikovat jako hloupost. Je to policajtská nehoráznost, je to políček naší veřejnosti. Stanislav Penc chtěl vědět, zdali policejní důstojník František Pachtl, který velel zásahu proti Czech Teku, pracoval pro Státní bezpečnost bývalého režiu. Na takovou otázku se má odpovědět "ano" nebo "ne" nebo "nevím a zjistím to" a tím to mělo skončit. V každém civilizovaném státě by se to takto nějak odehrálo a pokud by snad někoho v záchvatu třeštivosti napadlo se zachovat jinak, dlouho by na své židli neposeděl. Ne tak u nás. Zde policie odpověděla trestním oznámením na Stanislava Pence "pro pomluvu". František Pachtl podle sdělení policie pro Státní bezpečnost nepracoval. Pro podstatu kauzy to není důležité. Na vysokých místech v silových resortech sedělo tolik lidí kompromitovaných minulým režimem, že Penc měl dostatek důvodů se ptát na Pachtlovu minulost. A bohužel, reakce policie byla tak nehorázná a vrchnostensky nadutá, že ujišťování o tom, že Pachtlova lustrace byla negativní, nebudí zrovna velkou důvěru. Bude teď na státním zástupci, jak se zachová. Ale i kdyby se zachoval tak, jak by si případ zasloužil, totiž i kdyby žalobu odmítl, policie na sebe zvrhla pěkně černý kalamář s barvou působící dlouhodobé skvrny. Navíc páchnoucí. Dobře na to poukázal i senátor Štětina, když celou věc označil za "absurdní". Měl ovšem říct "normálně absurdní".

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vánoční svátky
    Máme je už za sebou, takže omluvte malou časovou nedůslednost. Psal jsem tu o vánocích už loni, o některých hračkách, které se tehdy vyráběly. Až do konce padesátých let režim dovoloval některým soukromníkům pokračovat v živnostech. Museli to být neuvěřitelně houževnatí lidé, že se nenechali zlomit a pokračovali v práci přes všechny ty ústrky a šikany, jimž byli vystaveni. Od jednoho takového soukromníka, jmenoval se myslím Kubíček, mi rodiče koupili k jedněm vánocům elektrickou mašinku - tedy lokomotivu, pár vagónků a koleje. Byl to tenkrát podivný Štědrý den. Tatínek byl nervózní, pořád někam telefonoval a nechtěl, abych slyšel, komu a co povídá. Pak se ukázalo, o co šlo. On ten pan Kubíček tátovi slíbil, že přijde, koleje sestaví a vede vlak do provozu. Pochopitelně to byl slib dokonale nesmyslný, on ten pan Kubíček měl asi taky svou rodinu a neměl nejmenší zájem na to, aby trajdal někde po kunčoftech a skládal vláčky. Jenže otec z něho ten slib vymámil a pak stíhal pana Kubíčka po telefonu bez špetky lítosti.

    Toto jsem samozřejmě nevěděl a jako každé dítě jsem po soumraku zvyšoval tlak, aby se už konečně začalo. Nebylo vyhnutí, začalo se, nakonec i večeře skončila a tatínek rozsvítil stromeček a po dním byl elektrický vláček. Nesložený.

    Měl jsem obrovskou radost. Hned jsem se k vláčku hnal. "Nesahej na to," pravil tatínek. "Zítra přijde pan Kubíček a vláček sestaví. Zatím se na něj dívej," rozhodl.

    Jenže já nenáviděl "dívání se na vláček" stejně intenzivně, jako on nenáviděl fušeřinu. Takže jsem si druhý den přivstal a zatímco rodiče ještě spali, koleje jsem sestavil a vláček mě stačil omrzet ještě dřív, než se rodiče probudili.

    Později jsem se dozvěděl, že největší zákazníci pana Kubíčka byli nějací tři staří mládenci, kteří bydleli ve společné domácnosti a ti vybudovali obrovské kolejiště po celé ploše bytu a veškerý nábytek měli vyvýšený tak, aby po podlaze mohly jezdit mašinky. Elektrické vláčky jsou hračka pro dospělé, ne pro děti. Občas mě popadne touha si elektrický váček koupit, však se podívejte na stránku s elektrickými vláčky. Jenže to by chtělo mít vyvýšený nábytek a veškerou podlahu zavláčkovanou, a to by asi narazilo u nás doma na prudkou nevoli.

    PSÍ PŘÍHODY: Práh bolesti
    Pejskové jsou proti bolesti odolnější než lidé, to se říká a dokonce je to navzdory tomu, že se to říká, nejspíš pravda. Posledně jsem tu vyprávěl, jak se Bart mlátil o kovové nohy skřínky, když se pokoušel vysvětlit Brokovi, tohoto času za plotem, co si o něm myslí. Letos o Vánocích dokonce tak trošilínku chytnul od hořící svíčky… naštěstí to trvalo jen chvilku, stačilo plesknutí a oheň byl zažehnán a zůstal po něm jen smrad škvařených psích chlupů. Takže práh bolesti zůstal někde hluboko pod vrstvou srsti.

    On je ten práh bolesti veličina proměnlivá.

    Když vládne pohoda a pes se jenom metelí kolem vás u jídelního stolu, stačí se jen trochu dotknout podrážkou měkké pantofle jeho tlapky a on vyjekne, jako byste mu ji vzali do louskáčku na ořechy. Ovšem práh bolesti je nepřímo úměrný emocím. Čím vyšší emoce, tím menší citlivost, až na - řekl bych, čistočistou nulu.

    Bart byl štěně do naší domácnosti čerstvě dovezený, když jsem se poprvé přesvědčil, jak je to s jeho prahem bolesti. Nechtěli jsme ho pustit nikam do ložnice, pelech dostal v kuchyni a tam jsme ho taky zavřeli, aby si zvyknul.

    Nezvyknul si.

    Znovu a znovu se rozbíhal a bum, narážel čumákem do dveří. Bum. A znovu. Bum. Znovu. Musel být napůl omráčený po každé takové ráně. Trvalo to hodinu, dvě.

    Po půlnoci… hádejte, koho to omrzelo?

    Dnes spí Bart na pelechu u dveří a hlídá. Jenže je to jeho volba. Kdybychom ho k tomu chtěli nutit a zavřeli ho tam, následovalo by "bum".