2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota - neděle 5.-6. 11. 2005,
  • EK vyzvala nováčky, aby urychlili přípravu na přechod na euro
  • ČT uvedla, že mezi spekulanty s pozemky je i ministr Petr Zgarba
  • František Dohnal je oficiálně prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu
  • Až do mimořádného sjezdu povede ČLK viceprezidentka Helena Fousková
  • Reforma zdravotnictví není podle Klause ani na začátku, žádá hlubokou systémovou změnu
  • Na kandidátky ČSSD možná budou moci jen ti, kteří podepíší etický kodex poslance
  • Paroubek chce minimálně za 300 milionů z naší kapsy vykoupit vepřín v Letech
  • Aktivisté Greenpeace slezli z komína
  • Počasí v Praze: zataženo, chladno

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rychlokvašná reforma
    Tryskem chce běžet Jiří Paroubek k roku 2027, potažmo 2036, aby to stihl ještě do příštích voleb v roce 2006. Nesmysl? Ano a ne. Jde o reformu důchodového systému, nebo aspoň o to, co se za reformu důchodového systému prohlašuje. Ještě nedávno se Paroubek domníval, že důchodové reformy není třeba. Teď ji hodlá stihnout rychlokvašnou metodou, aby mohl stanout na předvolebních tribunách jako reformátor. Dobře ví, že lidé si nepamatují, ani co měli včera k obědu, natož aby se rozpomněli, že právě sociální demokracie po celou dobu svého dosavadního vládnutí zametala důchodovou reformu pod koberec.

    Memorandum Bezděkovy komise složené z představitelů pěti parlamentních stran a nezávislých odborníků o důchodové reformě je staré měsíc. Bylo velice správné, že o věci tak zásadního významu jednalo v širokém grémiu. Není ale pravda, že jediným problémem tohoto "nástinu projektu" je otázka, kdy se začne chodit do důchodu v 65 letech, zdali v roce 1927 nebo o devět let později. Zásadní otázky ale vyřešeny nejsou. Je to hezké, když se řekne, že dobrovolné důchodovém připojištění bude stát podporovat odpisy z daní. Ale: do jaké výše dosáhne připojištění a jaké budou odpisy? Lidé budou nadále odvádět sociální pojištění, což je v podstatě z hlediska občana další daň. V jaké výši? To jsou citlivé otázky, které je třeba řešit opět se svlečenými stranickými dresy.

    Rozumně se o tom vyjádřil Miroslav Kalousek, že skutečná důchodová reforma je dlouhodobý projekt a že nelze připustit, aby silné politické strany před každými volbami nehodlaly systém zásadně měnit. Navíc, výsledek práce Bezděkovy komise, aniž by ho kdo chtěl snižovat, se nedá nazvat skutečnou reformou důchodového systému. Komise pouze navrhla změnu některých parametrů. Průběžné financování má zůstat zachováno, a to je podstata systému. Dávno za námi zůstala šance financovat důchodovou reformu výtěžky z privatizace. Výsledky, k nimž došla Bezděkova komise, jsou - reálně vzato - maximem, k němuž lze zastávající situace dospět.

    Je proto značně komické se tvářit, že reálný návrh reformy na stole a že díky Paroubkově státnické zdatnosti ji budeme mít realizovanou už do příštího léta. Tedy, komické… Vůbec to není komické, protože je to součást taktiky využít každé příležitosti k budoucímu volebnímu zisku.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Tetovaní pánové
    Tetování bylo v padesátých létech chápáno jako zásadní vybočení z normy, něco abnormálního a proti proudu plynoucího. Čímž to bylo samozřejmě předmětem nesmírného zájmu.
    Přirozeně, že tehdy u nás neexistovaly žádné nástroje na řádné tetování - jakými dnes disponují tetovací salóny. Několik mých nezbedných spolužáků podnikalo velmi brutální pokusy s tetováním.
    "To musíš vzít tři jehly," poučoval mě nezbedný spolužák Dolejš, "a svážeš je nití dohromady. To si vrazíš pod kůži. Jehly rozevřeš a naleješ mezi ně tuš. Tak vznikne první tečka." Na mé kůži nevznikla, na jeho ano. To opravdu bylo důkladné tetování, které nezmizí ani - snad - v krematoriu.
    Takto bolestně vznikaly tetováže, nesmazatelné a obvykle velmi nevýtvarné. Také barevně byly nevynalézavé - byly v odstínech tuše.
    Jedna výjimka mi ale tane na mysli. Byl to plavčík, možná plavčíci byli dva, to už si nepamatuju přesně - na tehdejší Občanské plovárně (vybudovaná 1840 dle projektu arch. Kramera a sloužila 150 let svému účelu). Byl to tlustý pán (možná dva tlustí pánové), do půl pasu svlečený (budu se držet už jen jednotného čísla) a byl náramně pomalovaný motivy navýsost americkými: mrakodrapy, tanečnice, Havaj s palmami a západem slunce. Nemohl jsem na něho civět, to by mi dal pohlavek. Ale očima ho mám vyfotografovaného. Byl to zvěstovatel z jiného světa. Jeho tetování určitě nevzniklo někde v Holešovicích - představoval jsem si, ve které že americké krčmě se plavčík, tehdy námořník, nechal tetovat...

    Můj doživotní přítel Kovářík měl taky z těch dob tetování. Mezi ukazovákem a palcem měl vytetované písmeno N, pěkně šišaté. Znamenalo Nemo a byl to znak tajného spolku. Ale o tajných spolcích někdy jindy.

    PSÍ PŘÍHODY: Tenisák v hubě
    Bez tenisáku ani ránu, říká si Bart. Však jich má kolem sebe jak naseto. Lidé, kteří ho znají a přicházejí na návštěvu, nosí tenisáky, jako nosívaly návštěvy krabice doutníku Winstonovi Churchillovi. Pak se ale ukázalo, po Churchillově smrti, že to s tím jeho kuřáctvím nebylo tak slavné - a našlo se několik velkotrafik doutníků, které nebyly nikdy vykouřeny, kravbice nikdy otevřeny.
    S tenisáky a Bartem je to jinak. Bart je důkladně používá a pokud existuje převtělování duší, tak do Bartových tenisáků jsou zaklety duše velkých hříšníků.
    Bart ovšem také miluje procházky a na procházku chodí s košíkem na hubě. Košík a tenisák, to nejde dohromady. Pokusil jsem se několikrát nasadit Bartovi košík tak, aby měl svůj milovaný tenisáček uvnitř. Marná snaha. Tenisák není žádný pingpongový míček. Huba vycpaná tenisákem se prostě do košíku nevejde.
    Tohle ovšem Bart nechce pochopit. Chtěl by všechno, jako David Rath. Musí se ale jednoho nebo druhého vzdát - procházky nebo žvýkání tenisáku. Nakonec to vyhraje procházka, ale je to těžký boj, Bart se několikrát vrací, váhá, má žal v oku.
    Až se vrátíme, tenisák tu na tebe bude čekat, slibuju Bartovi. I to je marná snaha. Pejskové žijí přítomnou chvílí a na sliby nedbají. Tady a teď a všechno, to je jejich zásada, takže trochu násilí je zapotřebí, abych Barta od jeho lásky oddělil.