2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 4. 11. 2005,
  • Násilné střety v pařížském předměstí Clichy-sous-Bois nepolevují
  • Hrad oznámil, že prezident jmenuje v pátek Ratha ministrem zdravotnictví
  • Paroubek zároveň Klausovi sdělil, že bere zpět svůj návrh, aby svěřil resort jemu
  • Zgarba pomohl svému známému ke spekulativnímu nákupu levných pozemků
  • Navzdory Paroubkovi si 70 procent lidí v Česku nepřeje komunisty ve vládě
  • Ekologisté z Greenpeace strávili noc na komíně chemičky Deza
  • 40% lidí si myslí, že EU ovlivňuje život v ČR více, než je zdrávo
  • Paroubek nevyloučil Rathovu kandidaturu v barvách ČSSD
  • Počasí v Praze: zataženo, necelých deset stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Je po bitvě
    Bitva o ministra zdravotnictví skončila, Klaus vzkázal, že Davida Ratha bude ministrem jmenovat poté, co se Rath vzdal myšlenky, že může nadále sedět na dvou židlích. Byla to velice dobrá a věřme že užitečná lekce. Vysocí papaláši nejsou majitelé tohoto státu, třebaže to tak někdy vypadá. Jsou jenom úředníky a nesmějí si dovolit dělat všechno. Je to i lekce z ústavnosti: takto fungují vzájemně nezávislé pojistky. Jakmile si někdo začne drze vyskakovat, musí tu být někdo a něco, co mu v tom zabrání. Teď ale jde o to, aby se David Rath osvědčil jako ministr zdravotnictví. Byl by první, komu by se to povedlo.

    Na celou pidiaféru se už brzy zapomene, ale přiznejme, že měla svoje půvabné momenty. To, že Paroubek zcela vážně hodlal držet Ratha v čele úřadu, aniž byl jmenován ministrem, to byla kulišárna, která by budila úsměv, kdyby to nebyla ukázka troufalého pohrdání ústavou. Legrační byla i snaha Davida Ratha udržet si polštář na své židli v Lékařské komoře. Nebyla to právě ukázka odvahy a důvěry v budoucnost Paroubkova týmu! Nicméně palmu drzosti a šaškovství drží sá,m David Rath, když začal veřejně ventilovat myšlenku, že by mohl "být započat proces odvolání prezidenta za porušování ústavních principů".
    V pátek bude zajímavo pozorovat, jak se "pošetilý stařík" bude na Davida Ratha upřímně usmívat, až mu bude předávat jmenování.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Lidi se rvali o zlevněné zboží
    Lidi se samozřejmě perou o zlevněné zboží a věru, že to není česká specialita. Získat něco výhodně, to je touha stará jako lidstvo samo. Byl jsem zaměstnaný v pražském obchodním domě Kotva a zažil jsem jeho otevvírání. Bylo to v roce 1975, za hlubbokého bolševismu, a mezi lidmi se tehdy rozkřiklo, že Kotva - kterou postavila švédskástavební firma - bude plná švédského zboží. To samozřejmě byla naprostá ppitomost, ale lidé jsou schopni věřit ledasčemu. Náměstí republiky bylo narvané lidmi a musela zasáhnoutarmáda - naproti byla kasárna, sídlo pražské posádky. Žádnéšvédské zboží ovšem v Kotvě nebylo, ale lidi se tam tenkrát porvali celkem výživně a několik nešťastníků tam pošlpali.

    Nicméně ty slevy mají jeden legrační rys. Čtu v novinách, že "vnést větší pořádek do výprodejů a slev by měla novela zákona o regulaci reklamy, kterou již schválila sněmovna a nyní ji posoudí Senát a prezident." Zákazníky by měl spíš ochránit úsudek a zdravý rozum. Jakmile jdu do slevy na jednu třetinu, musím počítat s tím, že mi utrhají knoflíky od kabátu a možná, že se na mě nedostane. Jenže filosofie dnešní doby jde jinudy. Stát, který reálně dělá pro občana písk, chce vytvářet dojem, že se o něho stará tím, že buzeruje soukromé subjekty, v tomto případě hypermarkety. Ve skutečnosti je to jen vytváření alibi a kouřové clony.

    PSÍ PŘÍHODY: Je to něco jako město
    Bart si myslí, že ani se mnou, ani s Iris není moc velká zábava. Iris na louce strašně rychle utíká a to Barta omrzelo už velmi dávno. Míval chuť ji chytit, ale moudře od toho upustil, stejně jako já jsem dávno upustil od pokusů vydržet pět minut pod vodou. Louky Barta moc nezajímají. Nejsou na nich jedlí psi a není tu nic vyčnívajícího, co by se dalo počůrat.
    Zato Iris louky miluje, nejen kvůli utíkání. Uvědomil jsem si, že louka je město. Za každým druhým trsem trávy je díra do nějaké nory a mezi dírami jsou komunikace - pěšinky vyběhané malými nožičkami obyvatel města. Iris by strašně ráda některého z nich vyhrabala. Nedělám si iluze, že by si s ním ráda popovídala. Věřím, že žádný ten hraboš nebo rejsek nebo kdo v těch děrách přebývá si nedělá iluze o úmyslech toho stvoření, které se tak vehementně domáhá vstupu.
    Budiž ale Iris přičteno k dobru, že má tvrdou šíji a nerada se vzdává. Hrabe a hrabe a musím jít za ni a skoro násilím ji odtáhnout.
    Možná ovšem, že hrabe a nechce ztratit tvář a říká si - kdepak je ten omrza, aby mě odsud konečně dostal pryč!