2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 15.7. 2005,
  • Slovenský ústavní soud pozastavil ratifikaci evropské ústavní smlouvy
  • Paroubek byl Schüsselem pochválen za gesto vůči sudetoněmeckým antifašistům
  • Klaus považuje Paroubkův návrh na odškodnění antifašistů za mimořádně nešťastný
  • Rath je proti privatizaci nemocnic, pacienti by se podle něj museli patrně léčit bylinkami
  • ÚOHS udělil Ředitelství silnic a dálnic dosud nejvyšší pokutu ohledně veřejné zakázky
  • Ústavní soud na návrh skupiny senátorů ztížil plánovanou stavbu jezů na řece Labi
  • Humanitární organizace Člověk v tísni byla vypovězena z Čečenska
  • Herec Ladislav Chudík leží v kritickém stavu na JIP v Bratislavě
  • Počasí v Praze: krásně, až třicetistupňový pařák

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Paroubek kontra prezident
    Na buben českého nacionalismu opět udeřil Václav Klaus. Podle jeho názoru premiér Paroubek otevírá Pandořinu skřínku, když navrhuje humanitární gesto vůči Němcům, bývalým československým občanům, kteří byli za války antifašisty. Zdůrazňuji, že jde o gesto vůči antifašistům. Pandořina skřínka, to je ta truhla s nejhoršími běsy světa. Hrozí nám podle Klause zkáza, pokud by Paroubkova vláda projevila vůči odpůrcům nacismu slušnost. Jistě se za tento v uvozovkách čin dostane Klausovi potlesku. Protože nacionalismus se v Čechách nosí. Mimo jiné i zásluhou Václava Klause. A když pak prezident prohlásil v televizi o ministerském předsedovi, že asi přišel o rozum,pak opravdu je zde oprávněná domněnka, že někdo přišel o rozum. Jiří Paroubek to ale asi není.

    Povedená dvojka v rádiu
    V poledních ozvěnách dne se sešli ke konfrontačnímu rozhovoru dva myslitelé. Jedním byl Mohamad Abbas, hlavní muslim v České republice, druhý byl David Hanák, politolog známý i čtenářům Neviditelného psa. Hanák pronesl myšlenku, nad kterou zůstává rozum stát a jeden žasne, jak někdo může takovou pitomost nahlas vyslovit, natož před zapnutým mikrofonem, že totiž islám není náboženství, nýbrž "gnostická hereze" a že by se s ním mělo u nás zacházet jako se sektou a měla by na tuhle sektu být nasazena policie, podobně jako na skinheady. Opravdu, blahoslavení chudí duchem!
    Ovšem že je islám interpretován krajně nebezpečnými lidmi, o tom zase přesvědčil posluchače Mohamad Abbas. Vyslovil hypotézu, že atentáty v Londýně nezpůsobili muslimové, ale že se staly v režii britské vlády, a ta že to udělala, aby odvedla pozornost od kritiky svého angažmá v Iráku. Kdo tedy pochyboval o nebezpečnosti lidí hovořících jménem islámu, ten může své pochyby odložit. Nehoráznost, kterou urazil Abbas české posluchače, se dá přirovnat k osvětimské lži. Ten člověk nemá stud a je úžasné, že ani zpovídající redaktor nebyl schopen na Abbasovu nestydatost reagovat a nechal ji z veřejnoprávního rozhlasu plynout, jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelilo a ty vločky byly zbarvené krví. Ostatně, vydatně mlží i Muslimské listy. Ani špetka pokory, ani špetka lítosti. Dnes už jenom slepý nevidí, že jsme opravdu konfrontováni s největší hrozbou odéry nacismu a komunismu a je třeba ji vnímat takovou, jaká je: je namířena na všechno, co máme rádi, čím žijeme, v co vkládáme naději, na naši minulost, přítomnost i budoucnost.
    Ovšem islám "sekta" není, to opravdu není.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Premiér Paroubek to zařídil
    Nebude to o politice. Bude to o billboardech podél dálnice D1. Ty se vysmívají Paroubkovi coby muži odpovědnému za to, že je dálnice taková, jaká je. Upřesním. Dálnice je stará - více méně, ona se dlouho stavěla a během stavby se na dokončených úsecích se jezdilo (jako po dálnici do Hradce, která utkvěla na mrtvém bodě kvůli skupince ekologických fanatiků, kteří sabotují její dostavbu a stát je neschopný proti tomu něco udělat).
    Nicméně Paroubek je premiér nyní a nyní jezdíme po dálnici a ta je v děsném stavu a denně jsou tam nehody a zácpy a probíhají tam příšerně pomalé a jistě že i předražené (jak to tak bývá) opravy. Proto ty billboardy. Podrobnosti i s fotkou mají kupř. na iDnesu.
    Je to zajímavá novinka. Začalo to "styděním za premiéra", to byl Paroubkův nejapný předchůdce Gross, který také díky posměšným billboardům propadl až na samo dno směšnosti a dnes by mohla sociální demokracie vyvěsit billboard na Lidový dům STYDÍM SE ZA SVÉHO PŘEDSEDU. No a teď je to cílený politický billboard. Není jediný, na cestě mezi Prahou a Humpolcem jsem před třemi nedělemi zahlédl, myslím, tři kusy. Ale hned jsem si jich všiml a utkvěly mi v paměti. Funguje to výborně. Kdybyste si vzali do ruky transparent a šli protestovat před úřad vlády, dohromady si toho nikdo nevšimne. Této akce si všimnou postupem času statisíce lidí.

    A teď - po vzoru Miroslava Macka: vsaďte se, že - pokud akcí tohoto typu bude přibývat - si naši politici všimnou, že "na Západě" jsou billboardy kolem dálnic zakázané?

    Mimochodem, informace o dálnicích a rychlostních komunikacích v ČR získáte zde, na serveru dalnice.com.

    PSÍ PŘÍHODY: Ema hraje fotbal
    V rodině máme už nějakou dobu dalšího pejska. Je to fenka hladkosrstého foxteriéra a jmenuje se Ema. Když se řekne foxteriér, vytane mi na mysli slovo rapl. Ema se nesnaží mě o tuto asociaci připravit. Je jí pět měsíců a chová se úměrně věku i úměrně svému rodu.

    Nicméně i ve svém raplovství dokáže vyvinout značnou míru racionality. Jak s tím fotbalem. Dva chlapečkové hrají fotbal s míčkem z měkké hmoty, míčkem takové velikosti, že ho Ema dokáže vzít do huby. Chlapečkové hrají, Ema běhá mezi nimi a překvapivě často se stane, že jim míček sebere.
    Čekal bych, že se Ema dá na úprk a oni že ji budou honit kolem baráku a nakonec to vzdají a Ema zaleze někam do kouta a bude tam míček hryzat. Kdepak Ema! Ta běhá,kličkuje mezi chlapečky, kličkuje s úžasným přehledem, má je oba v merku a úspornými pohyby dokáže změnit směr, zastaví se, pak se otočí, na tuhle taktiku nemají chlapečkové protitaktiku. Hodinu by mohla běhat mezi nimi a to by nebyla zábava. Takže Ema míček odloží, chlapečkové do něho kopnou a hra začíná nanovo.
    Pro Emu ten míček není kořist, nesnaží se ho zmocnit a urvat pro sebe. Je to skutečně předmět hry a ke hře patří pravidla i hřiště. Toto ona sama pochopila ve svých pěti psích měsících.
    Leckterý člověk to nepochopí do lidské smrti.