2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota-neděle 11.-12.6. 2005,
  • EU a Čína se dohodly na omezení vývozu textilu do konce roku 2008
  • Premiéři zemí Visegrádu se vyslovili pro pokračování ratifikace euroústavy
  • Karásek říká, že na odstranění vepřína v Letech by se měla uspořádat sbírka
  • Bublan zrušil trest policistovi, který kritizoval vybavení nových služebních vozů
  • Liberečtí chemici se od července znovu zapojí do sil rychlé reakce NATO
  • Bývalý novinář tvrdí, že vyslechl hovor Kořistky s Dalíkem a Večerkem
  • V soutěžní anketě ČT o Největšího Čecha zvítězil Karel IV.
  • Počasí v Praze: zataženo, s malou přeháňkou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Cena vstupenky
    Jednání o úpravě pietního místa v Letech u Písku jsou už dlouho doširoka otevřena. Stačí jen udělat patřičné kroky a důstojnost místa, odkud nacisté transportovali české Romy do vyhlazovacího tábora, bude zajištěna. Potíž je v tom, že vstup do oněch otevřených dveří není zdarma. Novou cenu vstupenky uvedl vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek. Je nutno přestěhovat vepře ze starého vepřína – nyní poblíž pietního místa – do nového vepřína, rozumí se daleko od pietního místa. Nový vepřín bude podle Karáska stát 300 miliónů korun. To je podstatně méně, než 800 miliónů, i taková suma byla uváděna za těch osm let, co kauza trvá. Do plátců vstupenky ale Karásek zahrnuje i firmu AGPI, jíž vepřín v Letech patří. Že prý dostane „nové auto místo starého auta“. Jenže nové auto si zpravidla kupujeme dobrovolně, kdežto firma AGPI má pravdu, že za to, co se zde dělo před šedesáti lety, nemá žádnou odpovědnost. Karásek říká, že je pro něho nepřijatelné, aby stěhování vepřína platil jenom stát. Navrhuje celosvětovou sbírku, jistě dobrá myšlenka. A co pak, až místo bude očištěno? Hovoří se o tom, že by peníze původně určené na památník měly jít na vzdělávání mladé romské generace. Což je asi vůbec ta nejlepší myšlenka.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Plynové lampy
    Včera večer jsem projížděl na motocyklu Suzuki Malou Stranou a vzpomněl jsem si, že magistrát má v úmyslu obnovit plynové lampy. Zatím jsem žádné nové plynové lampy neviděl, tak aspoň mohu zavzpomínat na ty staré.
    Dnes už si nevzpomenu, kde všude byly - rozhodně ale na Malé Straně a speciálně na Kampě se držely nejdéle.Plynová lampa měla z dnešního hlediska jednu zvláštnost: hořela pořád, i ve dne. Přes den v ní hořel maličký ohýnek. Když se smráklo, přišel lampář s tyčí opatřenou háčkem. Z lampy vyčnívalo drátěné oko. Lampář zachytil háčkem oko, zatáhl, ten plamínek se zvětšil a tím rozžhavil keramickou baňku, říkalo se jí punčoška. Za byla zdrojem světla plynové lampy. Ráno zase přišel lampář a očko zatáhl a plamen se zmenšil a tak to šlo den po dni, celý rok, bez ustání.
    Všude jinde bylo světlo žárovkové, ovšem bídné, mžouravé. To až na přelomu padesátých a šedesátých let byly zavedeny výbojky. To bylo obrovské zlepšení - dělal jsem tenkrát první pokusy s fotografováním a od té doby bylo možné bez problémů fotografovat i noční ulici!
    Zpátky k těm plynovým lampám. Četl jsem, že nové plynové lampy mají mít nějaké dálkové zažínání a zhasínání. Chápu,že by se dnes těžko hledali poctiví a svědomití lampáři, kteří by za malý peníz chtěli dělat takovou práci - sice jednoduchou, ale vyžadující naprostou spolehlivost. Jsem také zvědav na výtvarné řešení těch lamp. Plynové lampy, jak jsem je znal já, měly design - odhaduji - z první republiky. Nevypadaly zas tak moc archaicky: současné lampy, jak je známe z historického jádra, pocházejí svým designem z devatenáctého století, jen ten vnitřek mají moderní! Uvidíme, a přiznám, že se na plynové lampy moc těším.

    PSÍ PŘÍHODY: Následky vichřice
    Jak je to dlouho, kdy byla i v Praze vichřice? Čtrnáct dní, možná tři neděle. Také na našem vršku Mrázovka popadalo v parku několik stromů. Firma, která se o park stará a zvelebuje ho, už většinu odstranila. S Bartem a Iris teď procházíme volně po zkratce, která vede od Bertramky nahoru k lanovce.
    Včera jsme tudy šli opět. Málo kdy zde někoho potkáváme. Proto mě celkem překvapilo, když jsem tu potkal japonskou turistku. V Praze je hodně Japonců a ti bydlí často právě v Mövenpicku. Ne všichni, ale mnozí z nich nosí na hlavě plátěné kloboučky - ženy trochu jiné, než muži.
    Ta žena, která se drala do kopce pro lesní stezičce, měla na hlavě klasický japonský turistický klobouček v provedení "madame". Když mne zahlédla, zarazila se a sotva sena scéně objevil Bart, možná zapochybovala, že to byl od ní dobrý nápad, vydat se takto sama do pražské džungle.
    Bylo mi to líto, že se japonská paní tak lekla.
    Jenže setkání s japonskou turistkou je jev zcela ojedinělý. Nestojí mi tedy za to, abych se učil japonsky větu:
    "Nemáte se čeho bát, paní, protože nejste velký, černý, chlupatý pes!"
    Na druhou stranu, možná by to stálo za to, se tu větu naučit.
    Pohled na takto oslovenou dámu by byl jistě poutavý.