2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 8.6. 2005,
  • Paroubek a Dzurinda jsou pro prodloužení ratifikačního procesu euroústavy
  • Senátoři znovu navrhují udělit vyznamenání členům odbojové skupiny bratří Mašínů
  • Paroubek je šokován postojem zdravotních pojišťoven k dohodě o stabilizaci zdravotnictví
  • Zgarba chystá právní obranu proti údajně nepravdivým výrokům o jeho pomoci ke státní dotaci
  • Bublan předloží vládě návrh na povinné poskytnutí vzorku DNA od obžalovaných policii
  • Jeden z prvních šesti českých gripenů nemůže kvůli závadě na displeji létat
  • Legendární časopis Mladý svět přestal po 46 letech vycházet
  • Počasí v Praze: oblačno, chladno, chvílemi déšť

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Soudci sobě
    Nikoli ministerstvo spravedlnosti, ale soudci by měli řídit soudce. Předsedové krajských soudů předložili tuto ideu na tiskové konferenci. Jejich argument? Tento model funguje v patnácti státech, mezi nimi Británie, Belgie a Holandsko. Soudci si představují, že justici by spravovala nezávislá instituce - nejvyšší soudcovská rada, která by byla podřízená přímo poslancům. Tvořili by ji sami soudci, kteří by převzali část pravomocí, jež má nyní ministerstvo spravedlnosti. Politici nad nápadem křiví obličeje. To budou křivit vždycky, když někdo navrhne omezení jejich pravomocí. Konec konců, známe z internetu onu žádost občana o vyvázání z jakýchkoli svazků se státem, protože stát na nic nepotřebujeme: jenom nás okrádá a nic nám neposkytuje. Všechno, co spravuje stát, je mizerné až bídné. Justice je živoucí příklad této teze. Co chce onen anonymní občan chtějí i soudci. Dá se to pochopit.
    Jak se ale na to bude dívat občan, který je zkušeností naučen, že se práva v tomto státě nedovolá a jenom pozoruje, jak se soudci hrdlí o další a další zvýšení platů? Aby tento stav, který tak mizerně slouží, byl vyvolněn a ocitl se v jakési blahovolné samosprávě - pod slibem, že od té chvíle všechno půjde líp? Bude to asi vzácná situace, kdy občan bude s postojem svých politiků souhlasit a bude taky křivit obličej.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Šesté Digifórum v Kongresovém centru
    Kongresové centrum v Praze patřilo v úterý fotografii. Neříkám "digitální", protože ona vlastně žádná jiná už dohromady snad ani není. Vytlačila "klasiku", jako před lety - asi tak dvaceti - vytlačilo video amatérské filmování. To jsem tehdy byl na výstavě (tehdy ještě) fotografické techniky Interkamera na Výstavišti v Holešovicích a navštívil tam stánek Pentaxu. Stánku tam šéfovali dva bědující Japonci.
    "Lidi jsou hloupí a výrobci jsou nezodpovědní!" naříkali. "Podívejte se, jaké máme krásné amatérské filmové kamery. Filmují úplně samy. Pracuje ses nimi skvěle. Dělají úžasné amatérské filmy. A nikdo je nechce, všichni chtějí video! Tu hroznou nevyzrálou technologii!"
    S filmováním to šlo ráz na ráz, s klasickou fotografií to trvalo od roku 1996, tehdy přišly první komerční "digi" na trh.
    A jaké atrakce mě na Dogifóru zaujaly?
    Bylo to doposud největší Digifórum, jaké Institut digitální fotografie IDIF pořádal. Předběžně se přihlásilo 1995 lidí, přišlo odhadem o 500 víc. Bylo tam 62stánků a produkce se tam předváděla prakticky kompletní.
    Osobně mě tam zaujal tablet od Wacomu, Intuos 3. Můj přítel malíř Martin Zhouf ho tam hned zkoušel, okamžitě se zamiloval a jeden kus si objednal a utíkal do banky si vyřídit půjčku (ta potvora stojí 100 tisíc)! Je to tablet a displej současně,čili není to jen tablet, na který kreslíte a na obrazovce počítače pozorujete, co jste nakreslili: tady se díváte rovnou na svoji práci a efekt je,jako byste malovali po papíru. K disposici jsou elektronická pera, některá se chovají jako štětec, nebo jako rydlo do dřevorytu, jako stříkací pistole s různou charakteristikou kapek.

    Druhou atrakcí, která mě zaujala nejvíc, byl výkon kolegy Romana Pihana. Ten vedl celý den workshop ve fotografickém studiu vybaveném od firmy Fomei, kde učil lidi pracovat s modelem. To znamenalo být celý den na nohou, v horku reflektorů, fotoaparát v ruce, a mluvit a mluvit a kolem dav a každou chvíli se někdo na něco ptal. To byla šichta, jako kdyby rubal tunel metra! Klobouk dolů,Romane. Já tam měl dvě přednášky a měl jsme toho plné kecky...

    PSÍ PŘÍHODY: Hodná Iris a zlá bouřka
    Iris je pravá dáma. Ta se pozná mimo jiné podle toho, že nerada ráno vstává a ožívá po západu slunce. Pak vede společenský život. Společenský život, to je v Irisčině podání šmejdění kolem domu a pátrání po kocourech, kteří by snad byli tak drzí a odvážili se přijít na zahradu.
    Jakmile ale někde zahřmí, je konec se společenským životem a jde se domů, schlíple, s ocáskem mezi nohama.
    Iris má pelíšek v krabici, která původně sloužila jako schránka na lůžkoviny. Do té se Iris schovává před bouřkou nejraději. Je to podle jejího názoru bezpečnější místo, než pod stolem.
    Pochopil jsem, proč pokládá tuto krabici za nejbezpečnější úkryt před bouřkou.
    Je to Faradayova krabice!