2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 19.5. 2005,
  • Vůdce odboje v Iráku abú Músá Zarkáví nařídil zvýšit počet útoků s pomocí výbušnin v autech
  • ČSSD a KSČM se podruhé nepodařilo prosadit zákon, který umožňoval vyvlastňování pozemků
  • O dva roky prodloužila Sněmovna termín na výměnu starých řidičských průkazů za nové
  • Klaus vetoval zákon o kolektivním vyjednávání, dohoda by platila i pro firmy bez odborů
  • Vláda jednomyslně schválila výdaje na eurokampaň až do výše 200 milionů Kč
  • Studium se má podle poslanců znovu započítávat do odpracované doby
  • Ve věku 83 let zemřela herečka Stella Zázvorková
  • Počasí v Praze: zamračeno s přeháňkami

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Plášť místo dresu
    Nové působiště někdejšího ministra zdravotnictví láká k lacinému vtipkování na téma „Ivan David skončil v blázinci“. On se vskutku stal ředitelem psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích. Zvítězil ve výběrovém řízení a není důvod k pochybnostem, přinejmenším při pohledu zvenčí, při neznalosti konkurentů: doktor David je psychiatr a klinický neurofyziolog, jedenáct let pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a od roku 1986 vede v oboru soukromou praxi a až do současné doby působil jako psychiatrický konsiliář v Thomayerově nemocnici v Praze.

    Jeho problém zřejmě není v nedostatku odbornosti, tu má víc než dostatečnou. Problém je v dovednosti, jak si o sobě vytvořit nesympatický obraz. Zvlášť tlustými barvami si ho vymaloval v době svého ministerského působení a bude na to ještě nějakou dobu doplácet. Bylo by dobře, kdyby si připomněl ono Havlíčkovo „nechoď Vašku s pány na led“. Nesympatie u veřejnosti mu nezpůsobily schopnosti psychiatra, ale neschopnosti politika. I teď, kdy odchází na nové působiště, si neopomněl rejpnout do „trafiky pro Špidlu“ – ne z pozice nového bohnického trafikanta, ale z pozice nositele dresu zbídačelého Zemanova politického týmu. Pro své dobro by ho měl natrvalo vyměnit za bílý plášť, a hlavně pro dobro svých pacientů. Přejme mu, aby to udělal co nejdřív.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Hvězdné války, vyvrcholení epopeje
    Miluju Hvězdné války, toto Lucasovo filmové dílo. Dnes bude premiéra posledního natočeného dílu. Zní mi to jako pohádka.
    První díl Lucas natočil v roce 1977. Noviny tehdy referovaly o zvlášť zvrhlém produktu americké kinematografie - a neví jak to bylo v NDR, ale Husákovo Československo bylo jediný bolševický stát, kde se Hvězdné války nepromítaly, i v Ceauceskově Rumunsku byly v kinech! Když pak přišlo video, toužil jsem po tom, abych zhlédnul HV aspoň tak, na obrazovce televizoru. První, koho jsem poznal coby vlastníka videa, byl můj starý druh - sběratel verneovek Robert Málek. Potkal jsem ho jednou na ulici, několik let jsme se neviděli. Řeč se stočila na knížky (asi po deseti vteřinách) a on se pochlubil, že má doma video a kouká na sci-fi filmy.
    "Máš taky Hvězdné války?" ptal jsem se. Netušil jsem, jak naivní je to otázka. Jako bych se ptal maminky půlročního děťátka, jestli má doma dudlík.
    Málek měl Hvězdné války a ještě ten den jsem se k němu nakýbloval do bytu a on se zjevnou nechutí vložil kazetu do přístroje. S nechutí, protože film viděl už stokrát.
    Ozvala se znělka a nápis EPIZODA IV.
    "Hýml!" pravil jsem. "To je čtvrtej díl! To bude nějaká televizní adaptace!"
    "To jsou Hvězdný války," trval Málek a svém a měl pravdu.
    Já ho přesvědčoval, že pravdu mám já, což se mi občas stává - přesvědčuju lidi o něčem, o čem mám jen mlhavé ponětí.
    "Když se ti to nelíbí, tak na to nekoukej," pravil Málek a tak se stalo, že jsem zase jednou neviděl Hvězdné války.
    K tématu se ještě vrátím, do kina jdeme korporativně v neděli večer.

    PSÍ PŘÍHODY: Kdo zaváhá, žere druhý
    Je to tradičně zavedeno tak, že ráno žere Bart Propesko masovou konzervu s granulemi a Irda dostane jen hrst granulí. Jen dnes ráno to bylo jinak. Oba pejskové byli se mnou na procházce, vrátili jsme se domů, pejskové pobíhali po zahradě a já šel do kuchyně připravit první porci. Pro Barta. Slyším dupot, funění, aha, jde Bart, řekl jsem si a odešel jsem k počítači pracovat. Z kuchyně jsem slyšel hodovací zvuky. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, Bart stojí u mě a upírá na mě užaslý zrak:
    Pane, co se to stalo? Ona mi sežrala snídani!
    Šel jsem se podívat a vskutku, bylo to tak. Zatímco Bart vytvářel hrůzu u vrátek, Iris se vybodla na hlídání a běžela nahoru a zbodla mu snídani! On, galantní, ji od své misky nevyhodil a omezil se na žalování.
    No nic, Barte, dostaneš. Počkali jsme, až Iris spořádá Bartovu porci, vytvořil jsem další porci, položil na zem - a už tam cpala Iris svoji hlavu. Musel jsem ji odtáhnout, aby se Bart dostal k lizu - a ona, bestie, vrčela na mě i na Barta!
    Poučení z toho není žádné, leda to, že zásada "kdo zaváhá nežere" je obecně platná.