2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota 19.2. 2005,
  • Na sobotní schůzce sociálních demokratů s lidovci došlo k roztržce - Kalousek vybízí Grosse k abdikaci, Gross totéž chce od lidoveckých ministrů a odjíždí na dovolenou
  • Poslanecký klub ČSSD podpořil Grosse a odmítl kritiku KDU-ČSL
  • Klub ČSSD o financování Grossova bytu ani o podnikání Grossové nejednal
  • Emmerová hrozí pojišťovnám kvůli platbám nemocnicím a ambulancím nucenou správou
  • Policie předběžně vyloučila cizí zavinění smrti policejního náměstka Janíčka
  • Český eurokomisař Špidla není schopen mluvit s novináři anglicky
  • Kalousek odmítl jakákoliv ultimáta kladená lidovcům Grossem
  • Kateřina Neumannová se stala mistryní světa v běhu na lyžích
  • Počasí v Praze: přes den pár vloček, večer opět sněžení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Žádné příměří! Tahanice pokračuje.
    Unáhlil jsem se v prvním vydání úvodníku, když jsem se posměšně vyjadřoval o "ostudáři Kalouskovi". Sobotní schůzka s vedením sociální demokracie skončila překvapivě - lidovci žádají demisi Grosse a naopak Gross žádá demisi lidoveckých ministrů. To odejít nehodlají. Na několikadenní dovolenou odjede Gross a přenechá stranu Škromachovi. Co tohle má proboha být? Je to tah kalkulující s tím, že ve strachu před sarajevským syndromem mu nikdo nebude po dobu jeho nepřítomnosti mazat schody?
    Těžko komentovat něco, o čem máme jen kusé informace. Nevíme hlavně, co přimělo Kalouska ke změně stanoviska. Ještě v pátek se choval lidovecky a v sobotu praštil pěstí do stolu: proč to udělal? Dozvěděl se snad něco, co nevíme? Víme všichni, že Gross není schopen věrohodně doložit původ svých peněz a že to je podezřelé. Víme co už dlouho, my stejně jako Kalousek.
    Pikantní je, že Unie svobody se schůzky nezúčastnila, protože "spor se podle předsedy Němce Unie netýká".
    Ve středu bude mít celá akce pokračování. Koalice má znovu jednat, možná přijdou i unionisté - ale je taky možné, že opatrný Pavel Němec pošle místo sebe svoji babičku.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Holič
    Vzpomínání na dobu mého dětství, jak ji lovím v tůni paměti. Celé vzpomínky jsou zde.
    Tenkrát byli ještě holiči. Tedy: byli to převážně muži a ti se zabývali nejen stříháním vlasů, ale i holením vousů. Muži se nechávali odborně oholit, přičemž holiči zásadně holili své zákazníky břitvou. Ve slapech vykonával tuto živnost holič pan Vild. Obdivoval jsem zručnost, s jakou obtahoval břitvu na koženém řemenu - řemen visel na háku vedle zrcadla a pan Vild vždy holil dlouhými tahy, pak břitvu omyl, usušil a svižnými pohyby ji brousil. Zákazníkovu hlavu obložil bílým krepovým papírem, aby pěna nezatekla za límec. Obezřetně si počínal, když pána holil pod nosem - hrot nosu uchopil do štipců prstů, hlavu zvrátil nazad a opatrně čaroval břitem břitvy. Pokud se snad někdy stalo, že by holič někoho říznul (nestávalo se to), kanoucí krev zastavoval kamencem - to byl krystal čehosi podobného soli. Tím se rána natírala, štípalo to. Po holení se pánové napařovali a poté je pan Vild poplácal dlaněmi namočenými do Pitralonu.

    Vlasy se stříhaly ručními mašinkami. Měly různou hustotu zubů, bylo nutno občas cvakat naprázdno, kvůli vlasům, které tam uvázly. Holiči nabízeli stříhaným osobám aplikaci "březové vody" - to byl smrdutý prostředek údajně na podporu růstu vlasů. Každý holič ho měl v kulaté lahvičce a na nálepce byl výjev: dětičky navrtaly do břízy trubičky a nechaly kanout jakousi tekutinu do připraveného flakónku.
    Chlapečkové chodili ostříháni "na fazónku" neboli do ztracena. Každý kluk, který byl u holiče, následujícího dne ve škole trpěl - ostatní mu dávali bůra, to jest, cvrnkali ho palcem do žlábku na lebce, kde páteř mizí v lebce. Útěchou šikanovanému bylo, že i jeho šikanitelé půjdou v dohledné době k holiči a příště že on bude součástí šikanující smečky.

    PSÍ PŘÍHODY: V pátek má být obleva
    Těším se na oblevu. Tohle chození po sněhu a ledu nedělá dobře ani mně, ani pejskům. Nutno dodat, že Bart, ať čtyřnožec, sebou seknul už několikrát, kdežto já jsem se pádu zatím vyhnul. Však ale taky nepobíhám tak, jako on.
    Sníh na vyhlídkové cestě Mrázovka mizí - na některých místech je suchá dlažba, na jiných led. Je třeba volit složitou cestu, jako kdybychom po šlapácích chtěli překonat vodní tok. Vždy, když se dostanu na nějaké čistě ledové pole, říkám si: kdyby se teď vynořil odněkud Max nebo Brok, udělal bych nejlíp, kdybych zalehnul - a nepustil při tom vodítko z ruky.
    Zvláštní je, že k padání má sklony spíš Bart než Iris, tu jsem zatím neviděl uklouznout, třebaže se pohybuje, jak má ve zvyku, tryskem. Možná že padá někde ve skrytu, v ústraní, jako dáma.
    Věru se těším na oblevu. Vidím na ní jedinou vadu: ubude jedno konverzační téma. Povídání o náledí patří k poklidné atmosféře, v níž chodíme na procházku s pejsky. Povídáme řeči typu: To ale klouže, že? Strašně to klouže! Někdo by to měl posypat. Určitě by to měl někdo posypat.
    V mírném a vlídném žehrání na nepořádek teče čas. Na oblevu se žehrat nedá, jen chvilku, když je mokro a sníh a led ještě nestačily úplně roztát. Pak led zmizí. O čem si povídat, když společný nepřítel, tedy náledí, odteče do kanálu?
    Vidíte, že lidi potřebují nepřítele, aby měli k sobě blíž.