2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 31.1. 2005,
  • Demokratické volby v Iráku skončily, k urnám přišlo přes 60 % lidí
  • Gross chce žalovat deník MF Dnes za údajné lži o jeho strýčkovi a financích
  • Ministr Svoboda chce přesvědčit Evropskou unii, aby nadále zvala kubánské disidenty
  • Grossovi se na konferenci ČSSD až na druhý pokus podařilo prosadit tzv. akční program
  • Ministerstvo zahraničí podle Svobody nechybovalo při přijímání Pavla Křivohlavého
  • Mlátička Přibyl se vrací na vnitro školit policisty, Gross v tom žádný problém nevidí
  • Před 15 lety byla zrušena komunistická státní bezpečnost (StB)
  • Počasí v Praze: víceméně zataženo, mráz, bez sněžení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vzdejme úctu iráckým občanům
    Šedesát procent občanů přišlo volit v Iráku přes to, že islamističtí fanatici zvýšili svou vražednou aktivitu: při jejich útocích v den voleb zahynulo 44 lidí a 90 dalších bylo zraněno. Dokážeme si představit něco podobného u nás? Zde nechodí k volbám ani lidé, které se sociální demokracie pokouší korumpovat důmyslně vymyšlenými dávkami a příplatky a úlevami a jim nestojí za to zvednout zadel ze židle a odskočit si od lahvového piva, bůčku a televize k urně.
    A ještě něco je třeba říci jednoznačně: to, že se v Iráku volby konaly, to je zásluha především Spojených států, které obětovaly životy svým mladých mužů a vynaložily pro nás nepředstavitelné úsilí ve všech směrech s jediným cílem - vybudovat v arabském světe jádro, z něhož by se postupně, jistě v průběhu desetiletí, mohl vyvinout demokratický režim. Ve prospěch arabského světa a celého světa, včetně pojídačů bůčku a slopačů lahvového piva.

    Zlatej sarajevskej atentát
    Stanislav Gross se ocitl v čele sociální demokracie z větší části mimo své přání, asi jako Claudius, když ho vylovili po Caligulově smrti ze záclon a udělali císařem. Je nyní premiérem, je v čele státu který má pozitivní ekonomické výsledky, který je zajištěn i mezinárodně sítí aliančních smluv. Získal i svého Pepu z Hongkongu v osobě svého Strýce Vika aka Franta Rámus. Po sobotní bitvě s protivníky, kterou vyhrál s odřeným hřbetem, může s větší důvěrou hledět vstříc březovému sjezdu.

    Ovšem je tu jeden malý rozdíl.
    ODS podváděla přes tajemné dárce ve prospěch stranické pokladny.Bylo to šmé a vysvětlení jsme se nedočkali nikdy, nicméně bylo to, opakujme, ve prospěch stranické pokladny. Patálie s Frantou Rámusem je jiného druhu. Grossovi spolustraníci (oficiálně "přátelé") tolerují Frantu Rámuse, jelikož si pořád myslí, že jim Gross je užitečný. Pokud zklame, bude to jiné, než v případě ODS a Václava Klause. Na Klause tehdy taky dopadla sekera, která visela na hřebíku dva roky. Jenže nikoho soudného, ani tenkrát, v tom roce 1997, nenapadlo, že Pepa z Hongkongu přinesl Klausovi osobní prospěch.
    V příšerné trapnosti s Frantou Rámusem lítá Gross absolutně sám, mezi bazénem a pračkou. Zatím na něho vytáhly Frantu Rámuse ty hnusné novinářské hyeny. Jenže až ho na něj vytáhnou přátelé, pak bude Gross kvílet: Zlatej sarajevskej atentát!
    A bude to u nás první politik, který se utopí v bazénu. Přinejmenším politicky.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Hele, mýval
    Minulou sobotu jsme byli v ZOO. Dovolte, abych se k té návštěvě vrátil ještě jedou příhodou.
    Už jsem vyprávěl, jak je to v ZOO teď pěkné a přívětivé, však tam taky bylo plno lidí: u vchodu mají digitální číselník a dopoledne to tam ukazovalo 1650 návštěvníků a po obědě, když jsme odcházelo, 2300. Na lednovou sobotu to je, myslím, docela slušná návštěva.
    Takže k té příhodě. Následující dialog jsem neslyšel já, ale Ljuba s Annou. Odehrál se u výběhu medvědovitých šelem. Stála tam rodinka a koukala.
    Otec: "Hele, mýval!" Ukazuje na potvůrku, seděla na stromě a pruhovaný huňatý ocas jí visel dolů.
    Matka: "To je panda červená."
    Otec: "Ne. To je mýval."
    Holka: "Ale tatínku, tady je napsáno, že je to panda červená!"
    Otec (rozzloben): "Sakra, ženský, co mi to vykládáte? Přece poznám mývala!"

    Ljuba s Annou se tomu chechtají, načež jsem přišel na scénu já, až dosud jsem očumoval někde jinde.
    Já: "Hele, mýval!"
    A divil jsem se, proč se obě tak odbouraly a řehtají se jako houpací koně!

    PSÍ PŘÍHODY: Jak já někdy závidím psům
    Bart i Iris mají v sobě čip. Nic na nich není vidět, ale jakmile by se k nim někdo přiblížil se čtečkou, věděl by hned, co jsou zač.
    Ta příhoda je ještě příliš čerstvá na to, abych byl teď schopen o ní vyprávět bez třasu rukou a usedavého pláče, proto se omezím jen na to, že se týká hledání dokladů. Bart nic takového nemá zapotřebí. Nosí svoje doklady za levým uchem. Teď tady zrovna čtu na scienceworld.cz, že v pasech budeme mít biometrické údaje, tedy něco jako soubor 1840 referenčních bodů v obličeji, aby nás policajti poznali, i kdybychom si nalepili fousy a přejmenovali se na jméno Narcis Zvířecí (to bude zase řečí od ochránců svobody a soukromí). Zajímalo by mě, zdali je možné data do čipu uploadovat. Asi ano, protože je tam údaj o očkování a to se každý rok obnovuje. Jak ale pán se čtečkou pozná, že jsem zaplatil psí poplatky?
    Karel Čapek píše o psí známce jako o kouzelném amuletu. Ten chrání pejska před zlým Antouškem. Tak to chodilo za první répy: jakmile někde běhal pes bez psí známky, tedy pes neevidovaný, lapnul ho antoušek neboli pohodný, šup s ním do pytle, šup pytel na káru a šup, psa utratil. Jak drsné to byly doby, a jak hezky pan Čapek psal i o té psí známce!
    O čipu mě nic hezkého nenapadá, leda to, že bych ho rád měl taky z důvodů, jež sdělím ve středu.
    Proč až ve středu? Protože v úterý bude recenze na jeden blbej film.