2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 19.10. 2004,
  • Ostravský státní zástupce zastavil trestní stíhání Topolánkova poradce Dalíka a lobbisty Večerka
  • Poslanec ČSSD Václavek chce novelou jednacího řádu Sněmovny limitovat délku projevů poslanců
  • Podle ministra Zdeňka Škromacha by reforma důchodového systému mohla být do dvou let hotova
  • Exprezident Václav Havel v úvodu konference Fórum 2000 kritizoval nedělní volby v Bělorusku
  • V ulicích 245 měst se prodávaly bílé pastelky, peníze jsou na výukové programy pro nevidomé
  • V Hradci Králové začalo projednávání rozsáhlého daňového podvodu, známé rumové aféry
  • Chlapec z Unhoště, kterého se minulý týden údajně pokusil unést neznámý muž, si vše vymyslel
  • Počasí v Praze: střídavě oblačno až zataženo, bez deště



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Sudí, pískni!
    Ve sportech jako je box nebo karate bdí v ringu rozhodčí. Jakmile je jasné, že zápas nikam nevede, rozhodčí zapíská a borce od sebe oddělí. V politice žádný rozhodčí není. Snad volič, ale toho pustí k píšťalce jen jednou za čas. Bohužel za tak dlouhý čas, že politici zapomínají, že nějaký takový rozhodčí vůbec existuje.

    Je to škoda. Kdyby nějaký rozhodčí v politickém ringu existoval, jeho hvizd bychom slyšeli už dávno v zápase zvaném "Kořistkova aféra". Ta se zdánlivě někam posunula - státní zástupce Josef Bláha zrušil obvinění asistenta šéfa ODS Marka Dalíka a lobbisty Jana Večerka, kteří jsou podezřelí z uplácení unionistického poslance Zdeňka Kořistky. Jenže pořád je tu Kořistkovo tvrzení, že mu deset miliónů nabízeli, pořád je tu výsledek zkoušky na detektoru lži, pořád ještě je tu jedenáct hodin odposlechů. Nikam se samozřejmě nedojde. Nabídku úplatku nelze dokázat, protože kdyby to šlo, už by jasné důkazy byly dávno na stole. Zbývá zde jen zhmotnělý nesmysl, který se po stole převaluje ze strany na stranu jako kus masa, který páchne čím dál víc. Načichne každý, kdo se ho jen dotkne.

    O případu už bylo řečeno snad všechno, co se o něm říci dá. Poučení je očividné - aféra nám umožnila poznat hloubku nekompetence hraničící s hloupostí snad všech zúčastněných. Poslanec Kopistka a oba pánové z ODS dělali co mohli a co se od nich čekalo - pokusili se, poslanec i pánové, namydlit protistraně schody. Těžko jim to vyčítat. Na politické scény vládnou takové móresy, jaké tam vládnou, a nezavedli je ani Dalík, ani Kopistka, ani Večerek. Ti jen jednali tak, "jak je v kraji zvykem", trapně a hloupě. Naproti tomu představitelé státu zapomněli, že aspoň dle vnějškových znaků náleží k živočišnému druhu homo sapiens sapiens. S bujarostí primátů o třídu nižších roztočili kolotoč, který ne a ne se zastavit. Jen nevyléčitelný optimista se může domnívat, že rozhodnutí státního zástupce Josefa Bláhy kolotoč zastaví. Ring se nevyprázdní. Nenechá si to líbit poslanec Kořistka, své si patrně řekne státní zástupce Martin Fraš, zbavený dozoru nad případem.

    Přes všechnu bezvýchodnost ale zápas bude mít svoji oběť. V konečném dopadu poškozená bude zcela určitě ODS, protože v politice a v nazírání na politiku platí jedna krutá zásada: je to presumpce viny, kterou veřejnost zastává a zastávati bude. Takže ten puch, který se vyřinul ze schůzky pánů Dalíka, Večerka a Kořistky, bude interpretován především v neprospěch ODS. To je fakt, vše ostatní jsou spekulace.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Konverze vrchu Mrázovka na park pokračuje
    Počasí se pokazilo, prší, je zima, avšak práce pokračují ve velkém tempu. Těžko odhadovat, ale myslím, že pokud úsilí nepoleví, za čtrnáct dní by mohl být park hotový. Už je v podstatě dokončené schodiště - to zde bývalo už v dobách, kdy pan Mráz postavil pro dělníky z Ringhoferovy vagónky obytné domky. Postupně zchátralo, nakonec ho uzavřeli - a za pár dní se po něm bude moci zase běhat.
    Cestičky podél ohrady zahrádkářské kolonie už jsou vydlážděné a staví se nové schodiště, které povede do míst, kde ulice Mrázovka začíná (tam taky je dům číslo jedna, který spousta lidí marně hledalo, protože jeho číslo bývalo skryto za telefonní budkou). Skoro hotová je hrací plocha pro pétanque, pro tu skvělou francouzskou hru s koulemi a maličkou kuličkou!
    Jen jsem zvědavý na údržbu. Všiml jsem si už dávno, že stát či město, prostě veřejná pokladna se jakž takž ochotně otevře k investici. Zatřepe pytlíkem a postaví se a vybuduje to či ono. Třebas dřevěné zábradlí podél cesty Mrázovka. To se teď vyměňuje, to staré shnilo. Jenž, proč to staré shnilo? Protože ho za těch osm let jen jednou natírali: pokoušeli se ho natřít, zasmušilý Ukrajinec došel do poloviny a pak zmizel, zbyla po něm plechovka a zaschlé štětky. Pak jsem se dozvěděl, že neměl pracovní povolení a vyhodili ho. No a na zábradlí pršelo a pršelo a shnilo. Nikdo už nedal peníze na dalšího Ukrajince, na další plechovku a další štětku.
    Kdybych chtěl být moc ošklivý, vyslovil bych domněnku, že z mnohamiliónové investice vždycky něco kápne tu pro pana referenta, tu pro paní referentovou, jenže z Ukrajince a jeho štětky nekápne nic. Proto se investuje ochotněji, než udržuje. Ale to je jiná historie. Zatím se investuje a je to dobře, Praha bude mít další moc pěkný park.

    PSÍ PŘÍHODY: Bloudění za humny
    Zabloudit v Amazonii není žádný kumšt. Zabloudit se dá i v Řeporyjích. Ne každému se to podaří, mně ano - mám na mysli ty Řeporyje, ne Amazonii.
    Vypravili jsme se s Ljubou a oběma pejsky na opačný konec Prokopského údolí, než kam chodíváme v poslední době obvykle, tedy ne k Dívčím hradům, ale do Řeporyj. Sešli jsme dolů do údolí, prošli tunelem do opuštěného lomu, vydrápali se nahoru na opačné straně a pak jsme kráčeli kolem srázu, padajícího do nově rozšířeného, plně funkčního lomu.
    Znám to tam dobře, chodíval jsem tudy ještě s Gordonem, i s Bartem jsem tu byl mnohokrát.
    Sešli jsme dolů do lomu - v neděli se tam nepracuje - a pak jsem namířil na silnici, která nás zavede k bývalému mlýnu a pak už přejdeme Dalejský potok a po cestě vzhůru zpátky lesem k pláni a pak k pumpě Šafránka, kde máme auto.
    No jo! Jenže ten lom se roztáhl a zmohutněl a cesta se stáčela zpátky do jeho útrob.
    "Nevadí, znám to tu. Půjdeme k tamtomu domku a pak přes potok a..."
    Strašná byla cesta k tamtomu domku. Skončila v roští a potok byl vzdálen skoro jak ta Amazonie.
    Vlekli jsme se nudnou silnici rozježděnou od náklaďáků až do Řeporyj, prošli pod železniční tratí a pak zpátky po asfaltce k mlýnu.
    Chtěl jsem vysvětlovat, že dřív to tam bylo jiné a že tam bylo plno cestiček a že jsem mockrát...
    Někdy je moudřejší mlčet. Například, když zabloudíte v Řeporyjích.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI