2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 1.9. 2004,
  • Dětem skončily prázdniny, nezbývá jim než jít do školy
  • Podle počítačové hry Doom se má v Česku natáčet film
  • Bývalý premiér Špidla už není poslancem, je "jen" eurokomisařem
  • České ženy získaly právo utajit skutečnost, že porodily dítě
  • Ministryně školství přemýšlí o lepším financování VŠ - nikoliv ale studenty
  • Vrchní soud potvrdil doživotí manželům Stodolovým
  • Šest dětí zavraždilo důchodkyni, jeden dospělý jim zajistil odvoz
  • Počasí v Praze: oblačno, sucho, teploty kolem dvacítky



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvanáct jsem u vás sloužil
    Poslaneckého mandátu se vzdal Vladimír Špidla, ano, správně si vzpomínáte, to je ten malej, co běhal a kromě toho byl premiérem. Teď dělá eurokomisaře v Bruselu. Pavel Telička, co dělal eurokomisaře před ním a dělal by ho dál, kdyby ho nevystrnadili, se taky vzdal - ne mandátu, ale vzdal se potěšení sloužit české republice. Dvanáct let jí sloužil, dalo by se zpívat jako v té písničce. Není pravda, že mu nic nedali. Dali mu kopačky, když bylo potřeba získat místo po vysloužilého politika. Toho zbavili funkce, protože se - podle nich - neosvědčil. Teď se bude osvědčovat v Bruselu. A Pavel Telička?
    O toho nemějte starost. Schopný člověk se o sebe postará. A čím dále půjde od státní služby, tím líp pro něho.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dovolte mi si zanaříkat
    Prakticky všechno je teď lepší, než bejvalo. Jedno je horší: holení. Tedy, upřesním.
    Holení bejvalo utrpení, dokud nebyly vynalezené a vyráběné žiletky s pořádným břitem. Dokud to byly takové ty plíšky made by DIU Jevíčko. Že se ten DIU Jevíčko na ty žiletky podepisoval! Můj tatínek byl jediný,koho znám, kdo si je pochvaloval: on totiž psal svoje romány tužkami, tužky nejdříve ořezal ořezávátkem a pak ty špičky žiletkou došpičaťovával a to se muselo dělat plechovou žiletkou by DIU Jevíčko.
    No a pak přišly ty ultratenké superostré žiletky a dokonce i u nás se začaly dělat vcelku použitelné žiletky Astra. Taková žiletka vydržela bratru deset oholení.
    Dnes se prodávají všelijaké ty dvou, tří až en-břité věci, stojí to řádově stovky korun a vydrží mi to dva tři dny a pak mě to tahá za fousy!
    Vystřídal jsem samozřejmě všechny tři základní systémy elektrických strojků - Philips s otočnými břity i jeho ruskou kopii, pak Remington (to je podle mě nejhorší systém, tahá za fousy a neholí) a Braun, ten je, myslím, poměrně nejlepší z těch tří. Jenže, co naplat, nemáte po elektrickém oholení příjemně čistý pocit na obličeji, nehledě k tomu, že nejste pořádně oholený.
    Takže jsem si včera koupil zase pytel jednorázových žiletek, vydrží to taky dva tři dny a stojí to podstatně míň, než ty Mach něco. Před časem jsem tu psal o kartáčcích na zuby, o tom, jak se výrobci snaží vyrobit kartáček, který se vám nevejde do huby a svíjí se v ruce jako had a o tom, jaká je to práce, najít a koupit obyčejný zubní kartáček (Jan Beneš mi přivezl tři kusy z Ameriky!). Zrovna taková je práce najít něco, čím se dá oholit huba.
    Najit skulinu v marketingu a objevit použitelný, jednoduchý a účinný nástroj. 

    K Cafourkovi:
    Tady říkáme Cafrrefouru Cafour nebo u Cafourka, v Brně mu říkají Kefír. Není nad hantec!

    PSÍ PŘÍHODY: Psi nejdou do školy
    Měl jsem štěstí, že u nás nebyl pes, v dobách mé školní docházky. První září, to byl už tak DOST úkorný den, a ještě aby se na mne ráno upíraly nechápavé psí oči!
    Do školy nastupuje Anna Marie. Iris, která s ní bydlí v pokoji, je pravá anglická dáma (rasa pointer) a nechápe, jak někdo může být tak pošetilý a proč lidé ráno vstávají. Ona sama by vydržela ve svém pelíšku, vybudovaném v proutěném křesle, vystlaném měkkou dekou, až do dopoledního čaje. Ranní svícení, chození, dupání, luftování, bědování typu "kam jsem dala to, kam jsem dala ono" Iris snáší velmi těžce.

    Pejskové nemají rádi změny, ostatně jako zvířata nemají ráda změny - v této souvislosti si nemohu nevzpomenout na naši kočku, jak byla uražená, když jsme si dovolili jí omítnout dům, doposud tak pěkně červený, cihlový, plný spár, o které se daly brousit drápky. Za dva měsíce prázdninového provozu si Iris zvykla na určité pořádky, na zvolnění tempa, na pokles hladiny napětí, na větší počet úsměvů a slabší, ba nulovou úroveň skřípání zubů. Jistě zapomněla na to, jak to bylo před prázdninami a to, co se dělo v červenci a srpnu, pokládala za normál, který teď bude už pořád.

    Nebude pořád, Irisko.
    Nastal školní rok. Chápu, že se ti to nelíbí. Těm, kterých se to týká, se to taky nelíbí. Přestože se mě to už dávno netýká, se to taky nelíbí. Jenže takový je života běh.
    Ne, pejskové nemají rádi změny, nemají rádi první září.
    Děti zpravidla taky ne.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI