2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 30.7. 2004,
  • Vládní koalice se dohodla na obrysech vlády - unionisté pustí socdem penězi oplývající ministerstvo pro místní rozvoj a dostanou místo něho obranu, jinak nic nového
  • Stanislav Gross si pochvaluje, že jde o dohodu, za kterou se nemusí stydět
  • Obsazení socdem křesel není známo, ví se, že mladou dynamickou vládu bude tvořit mj. Pavel Dostál a Zdeněk Škromach
  • Ministerstvo vnitra asi dostane Grossův dosavadní náměstek Miloslav Koudelný
  • Senát schválil kandidaturu Ivany Janů do Ústavního soudu, takže ji prezident může jmenovat, do plného počtu chybějí už jen dva soudci
  • Obvodní městský soud pro Prahu 6 ve středu v kauze Asanace odsoudil bývalého pracovníka StB Františka Vacha se třem letům vězení podmíněně
  • Policie vyšetřuje nehodu šéfa galerie Milana Knížáka jako trestný čin, protože oběť nehody byla více než sedm dní v neschopnosti
  • Proslýchá se, že by Telecom mohl příští týden zlevnit ADSL
  • Počasí v Praze: Krásný den bez mráčku a bez vedra



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vítězové a poražení
    Dnes už panuje obecná shoda názoru, že vítězem současné vládní krize je především prezident Václav Klaus. Zachoval klid, nepustil se do žádného dobrodružství, držel se ústavy a dopustil se jen úletného výroku o tom, že nechá politiky dusit ve vlastní šťávě. O to totiž jde. Vládní krizi vyvolali sociálně demokratičtí hrobníci o přestávce v kopání vlastního hrobu a teď si mohou plivnout do dlaní a pustit se do dalšího díla.

    Druhým vítězem je Miroslav Kalousek, šéf lidovců. U našich politických paťatců málo kdy vidíme tah, který by schválil božský Machiavelli. Kalouskovi se takový tah povedl. Podržel "osinu v zadku", tedy Cyrila Svobodu. Na lžíci vody si ho utopí jednou později, nenechá tuhle prácičku Grossovi. Ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy, je to vaše krize, vy si ji vyřiďte - lidovecký tým zůstal nezměněn.
    Že zůstal takřka nezměněn unionistický tým, to je neuvěřitelné a indikuje to, kdo prohrál: Stanislav Gross. Hrál s prázdnou kartou v ruce a proti sobě měl soupeře, kteří neměli co ztratit. Vyhrál ministerstvo pro místní rozvoj. To je ovšem Pyrrhovo vítězství. Teď už je každému jasné, oč tady jde: o prachy, o prachy, o prachy. Necháme se pokálet, necháme se pošlapat, nabarvíme si nosy na fialovo a budem chodit po uších, jen abychom se dostali k penězovodu. Tak ho mají a budou sosat.
    Je lépe odvrátit zrak nad tou nechutností.
    Pomalu se rýsuje Grossův sociálně demokratický mladý dynamický tým čerstvých odborníků: je to Pavel Dostál, je to Zdeněk Škromach...

    Není tedy divu, že v levičáckém křídle strany panuje značná nelibost. Svoboda zůstává v Černínském paláci a Karel Kühnl dostane obranu... Kde zůstali staří osvědčení soudruzi? Vláda ještě není upečena a předseda zahraničního výboru dolní komory Vladimír Laštůvka už vyhrožuje, že ji nepodpoří. Na toto dojel Vladimír Špidla (tedy, dojel: na zlatém rogalu dojel až na křeslo odborníka Pavla Teličky). Hlavním Grossovým nepřítelem teď není ani Topolánek, ani Grebeníček: jsou to přátelé Laštůvka, Kavan a spol. S nimi teď musí zatočit jako s tlupou upírů, jinak jeho strana padne jako prázdný vysátý pytel.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - O mlékárnách
    Vzpomínání na dobu mého dětství - dosavadní díly jsou na mém webu Hyena.
    Až teď si uvědomuji,že dnes snad už nejsou "mlékárny" v pravém slova smyslu, tedy obchody, kde by se prodávalo výhradně mléko a mléčné výrobky. Za mého dětství bylo několikatero druhů obchodů s potravinami, prodej pochopitelně výhradně pultový.

    V mlékárnách se prodávalo především mléko - nalévané. Dodávalo se do lékárny v kovových konvích s patentním uzávěrem, taky jsem už dlouho takovou konev neviděl. Hospodyně, anebo maminkou pověřené dětičky, chodívaly do mlékárny s bandaskou a mlékařka nalévala mléko štíhlou odměrkou s dlouhatánským ouškem - čtvrtlitrovou, půllitrovou a litrovou. Taky jsem chodil pro mléko s bandaskou, ne moc rád, protože v mlékárně to páchlo jakousi mastnou zatuchlinou.
    Kdyby do takové mlékárny z doby před padesáti lety přišel dnešní hygienik, natož pak eurohygienik, skákal by jak kaučukovej dědek.
    Pravda, mléko se prodávalo i v láhvích, ty byly zazátkované kolečky z tvrdého papíru, později tenkým plechem. Nalévané mléko asi bylo levnější, než mléko v láhvích.
    V mlékárně se prodávalo i krájené máslo. Jednou, a to byla velká senzace, se v mlékárnách ocitlo žlutavé solené novozélandské máslo. Toto máslo vyvolalo velikou pozornost, avšak zájem, pokud si pamatuji, brzy opadl, právě proto, že bylo solené. Lidi měli raději máslo nesolené, které si mohli pak sami osolit.
    Chodíval jsem kolem takové mlékárny v Praze do školy a ráno jsem pozoroval, jak dovozci přivážejí konve, s jakou zručností je skládají z korby auta a pak je kutálejí po chodníku ke dveřím krámu. Existují tyhle konve ještě? Už dlouho jsem je neviděl.

    PSÍ PŘÍHODY: Hlídání ve čtyři ráno dnes nanovo
    Bart s Iris dnes ve čtyři hlídali. O jednom efektu jejich štěkotu vím - odehnali mi spánek z očí.
    Čert ví, co se to dělo. Když začali hulákat, rozednívalo se. Za oknem to vypadalo, jako kdyby se barák pohroužil do kalné tůně. Popadl jsem pistoli a vyběhl na balkón. Je to pošetilost a od rozumprdů to v komentářích schytám, ale já to tak dělám a basta.
    Žádná banda lupičů se kolem domu neproháněla. Zato všude kolem štěkali psi.
    Kdyby ta hovada zavřela svoje zobáky, bylo by kostelní ticho. Ani ptáci se ještě neprobudili. Jenom ty chlupaté potvory vřeštěly v okruhu několika set metrů, možná několika kilometrů. Vzniklo to tak, že nějaký vořech měl neklidný sen a štěknul?
    To už se nikdy nedozvím.
    Hlídací orgie se pak konaly ještě dvakrát. Teprve po šesté hodině se psi zklidnili.
    Rozhodl jsem se, že přece jen urvu trochu spánku. Přitlačil jsem víčka k sobě.
    V tu chvíli se ozval datel, další hovado, údajný lékař stromů!
    Už před léty si vybral bakelitovou krabičku na dávno nefungující televizní anténě a když přijde jeho čas, bubnuje do ní jako Masaj. Zatracená potvora opeřená, čert aby ho spral!
    Zeptáte se, proč nefunkční anténu neodmontuju.
    No, přece bych to nemohl chudákovi datlovi provést. Dnešní hlídání mělo trochu jiný průběh. Hlídal jsem hlavně já.
    Včera jsem tu popisoval, že se oba pejskové, Bart s Iris, rozhodli ve čtyři ráno hlídat a pobíhali po baráku a hulákali.
    Dnes to bylo jinak. Hulákal venku nějaký ožrala a probudil mě. Bylo to klasické ožralecké pořvávání, cosi na způsob zpěvu. Chlap řval dole ve Věnečku, v údolíčku, které nese zvuk jako trumpeta.
    iris se neprobudila, pokud ano, nedala to najevo.
    Bart podřimoval. Ožralu slyšel - a já slyšel jeho pobroukávání, takové to "buf, buf", něco mezi hodně temným vrčením a náběhem na štěkot. To je taková ta fáze, kdy pes dává najevo: začínám bejt v ráži, dejte si na mě bacha, nebo vylítnu a bude peklo na zemi.
    Co s tím? Sázel jsem na jeho polospánek. Kdybych já vylít a štěknul na něho, aby byl zticha, tím bych ho doprobudil a on by vylít a bylo by peklo na zemi.
    Hovado venku hulákalo čím dál hlasitěji a začali se ozývat první psi.
    A budeme mít veselé svítání a já zase nedospím a budu celej den nanicovatej, uvažoval jsem, zatímco Bart dělal "buf, buf".

    Dopadlo to dobře. Ožrala odtáhl, psi usnuli, Bart přestal dělat "buf, buf" a usnul, já taky usnul a teď jsem schopen dopsat svědectví o jenom napínavém okamžiku noci právě proměněné v den.

    Post scriptum:
    Psal mi ráno jeden čtenář, že jeho pes - ve Vršovicích - jindy zcela klidný, přesně v tuto dobu taky šílel a štěkal. Možná letělo UFO.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI