2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 17.6. 2004,
  • Debata o vládním mandátu k jednání o evropské ústavě skončila vítězstvím vládní koalice
  • Ostravská krajská organizace se rozhodla navrhnout Špidlovi abdikaci
  • Též další bossové strany navrhují, aby Špidla v sobotu odstoupil z funkce předsedy strany, místo něho by byl Stanislav Gross
  • Jozef Kubinyi vyhodil ředitele Thomayerovy nemocnice v Praze - Krči Jiřího Pubrdleho a ředitele olomoucké fakultní nemocnice Jaroslava Vomáčku
  • Rodiny z dětmi by měly mít úlevy, rozhodla vláda
  • 77% obyvatel věří Václavovi Klausovi
  • Počasí v Praze: Celkem ušlo, nic moc zase znova, jako včera
    Mně tak napadlo, že ten Zeman je skutečně velký státník. Napsal do Práva, jaký je jeho recept na zvýšení obliby sociální demokracie: ona se má držet svého programu a zvýšit přímé daně, jak slíbila. No, nevol to!

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Méně dobrý nápad
Povinná docházka k volbám je jeden z horších nápadů senátora a nyní europoslance Vladimíra Železného. Chce v tomto smyslu působit v senátu, dokud tam ještě dochází. Všechno to plyne z toho, že k eurovolbám přišlo málo lidí. Vida, jaká je logika politikova. Výkon pánů politiků je prachmizerný. Vše co má stát, tedy politici - v rukou je průměrné nebo mizerné, prakticky všechno co je u nás dobrého buď samo roste na poli anebo je to dílo soukromého sektoru. Lidi to vědí. Proč by měli mít úctu k politikům? Není k tomu jeden jediný důvod. Takže k volbám chodí ta hrstka, která ještě neztratila naději. To chce honit lidi k urnám bičem? To jsme prožívali pětačtyřicet let, a efekt to moc velký nemělo!

RODINA A PŘÁTELÉ: Čím se živí komáři
Když tak zrovna náhodou jsem, je to jasné - živí se mou krví. Co ale mají k snědku, když tam nejsem?
Vracím se ještě k cyklovýletu z minulého víkendu - psal jsem o něm včera (v článku o tom, jak jsem sebou seknul ve Stráži nad Nežárkou, podotýkám, že nosím na kole přilbu, to je návyk z motorky). V oblasti hodně pršelo a cesty byly velmi, velmi bahenní. A když vedly lesem, což se dělo často, byly velmi, velmi komárovité.

Komár nestíhá usednout na projíždějícího cyklistu. Myslím, že existují vynikající jedinci, kteří to dokáží, kteří dovedou synchronizovat rychlost letu s rychlostí pohybujícího se tělesa - je to něco jako ve filmu, když letadlo přistane na střeše vlaku (na př. v Báječných mužích na létajících strojích). Obyčejný komár, který není zrovna letecké eso typu Rudého Barona, to prostě neumí.

Jakmile se zastavíte, máte ho na sobě v počtu milion.
Což se nám s Ljubou dělo velmi často. Museli jsme zkoumat mapu (tu, kvůli které jsem si nabil hubu) za chodu, pokud možno za klusu, a stejně jsme utržili nepočítaně kousanců.
Co ale žerou, když tam nejsme?
V lese žijí zvířata. Ovšem komárů jsou miliardy, copak těch pár srnek, zajíců a veverek uživí takové kvantum? Navíc, po cestách s námi běhala Iris (Šogo). Nevšiml jsem si, že by byla obalená mračny moskytů.
Netvrdím, že mi to dělá vážnou starost. Ale zajímalo by mě to. Přece jenom jsou to taky Boží tvorové - a kdyby se lidem podařilo uměle vyrobit komára, byla by to světodějná událost první třídy a v novinách by se o tom psalo aspoň tři dny.

PSÍ PŘÍHODY: Jak se Iris ztratila
V sobotu večer se strhla nad jižními Čechami v oblasti Třeboně bouřka. Iris se bojí bouřky skoro tak, jako rachejtlí. Už půl hodiny před tím, než se mračna začala stahovat, byla neklidná, pak se zvednul vítr, přivlekl temná skaliska, která se nám vznášela nad hlavami, obtěžkaná stovkami tun vody a najednou byla Iris fuč.

Bydleli jsme v penziónu vedle zámku v Jemčině, v bývalém černínském statku. Mají tam příjemnou hospůdku, a první, co mě napadlo, bylo to, že Iris utekla do hospody. Já na jejím místě bych do hospody před bouřkou zapad hned. Vešel jsem dovnitř, poptával se, nikdo Iris neviděl. To zuž venku začalo pršet. Ljuba už byla taky bez sebe, kde ta Iris může vězet - před pár lety našla psici, která v dešti a hromobití v panice uběhla deset kilometrů od svého domova!
Autem jsem objížděl okolí, vydal jsem se cestou na Třeboň, pak na druhou stranu na Jindřichův Hradec, nakonec jsem se vrátil.
Iris se našla. Tedy, ne "se našla", Ljuba ji našla.
Kdepak?
No v té hospodě.
Holt, v hospodě se mají zatoulaní psi hledat jinak, než když kořalička (tedy já) nakoukne do lokálu, jestlipak tam nesedí další kořaličkové.
Navíc, kořaličkové v hospodě sedící si nevšimnou, že se jim pod nohama plíží hrůzou zkroušená fenka, hledající úkryt v tom nejzazzším a nejtemnějším koutě, kam za ní blesk určitě, ale naprosto určitě nemůže.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI