2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 31.3. 2004,
  • Velkou většinou 134 hlasů ze 170 zamítla sněmovna návrh na zákaz potratů
  • Čtyři muži dostali tresty až sedmi let za distribuci drog ve vinařické věznici
  • Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab se přimlouvá za Severokorejky, které u nás pracují pod dohledem politruků v oděvní firmě za nelidských podmínek
  • Podle agentury STEM se nejpopulárnějším politikem stal Pavel Telička, předčil Stanislava Grosse, následují Buzková, Topolánek a Dostál
  • Prezident Václav Klaus je na návštěvě Mostecka, při besedě s novináři kritizoval neúnosnou českou byrokracii
  • Přestupní jízdenka v Praze by mohla stát i 20 korun, příští týden o tom bude jednat magistrát
  • 1400 mladých mužů tvoří poslední kontingent odvedenců, který nastoupil na vojnu
  • Dnes, tedy 31. března, je poslední den kdy je možno podat daňové doznání
  • Policie pochytala 14 členů drogového gangu, zločinci též kradli automobily a snažili se udat falešné bankovky
  • Počasí v Praze: Jaro pokračuje ve slunci, trochu foukal studený vítr

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jedna noha kulhá
    Tak trochu jako kulhající pes bude se teď po nějakou dobu prodírat ústavní systém České republiky. Jedna jeho končetina, totiž Ústavní soud, už dlouho neduživá, se teď nedotýká půdy, po níž by měla pevně kráčet. Naposledy si občan všiml činnosti Ústavního soudu před čtrnácti dny. Rozhodl tehdy, že je to v pořádku, že policie stíhá Viktora Koženého jakožto uprchlíka, přestože jeho pobyt je znám. Neznamená to samozřejmě, že soud rozhodl o Koženého vině: o nějaké vině nebo nevině tento soud vůbec nerozhoduje. Není to "soud nejvyššího odvolání", nějaká "poslední instance", která by měla eventuálně zvrátit kauzu. On jenom posuzuje, zda právní předpisy jsou v souladu s ústavou a zda orgány veřejné moci svými pravomocnými rozhodnutími a jinými zásahy neomezují ústavně zaručená práva a svobody. Také soudy jsou orgány veřejné moci a právě z toho vzniká optický klam, že Ústavní soud je jakýsi odvolací soud.

    U nás funguje od července 1993. Za první republiky byla jeho činnost jaksi nedomrlá. Tenkrát nebyla lidská práva ještě vynalezena a když se řeklo "občanská svoboda", mělo se tím na mysli propuštění z otroctví nebo zrušení nevolnictví. Reakce na dobu nesvobody vysunulo do popředí mnohdy až hysterické vzývání "práv a svobod" a právě v této souvislosti nabyl Ústavní soud na významu. Práva a svobody, to je jeho parketa a protože proti jeho úradku není odvolání, dokáže se do parkety pořádně opřít.

    Hned po zvolení Václava Klause prezidentem mnozí čekali potíže s jmenováním ústavních soudců. Ale ani ti nejprozíravější asi nečekali, že potíže nastanou z konfliktu mezi prezidentem a senátem, ten neopomněl prezidentovi jeho ústavní funkci pořádně osladit.

    Co z toho plyne pro občana? V pondělí zanikl mandát ústavního soudce Pavla Varvařovského, tudíž počet soudců klesne na jedenáct a nebude možno pokračovat v plenárních řízeních. Právě plénum Ústavního soudu se zabývá zkoumáním eventuálních chyb v zákonech. Mělo skluz už na podzim, kdy vázlo projednání 29 řízení, k dnešnímu datu čtyři přibyla. Ke konci roku leželo u soudu v Brně ke dvěma tisícům ústavních stížností. Situace je tedy vážná a na obou aktérech, tedy na prezidentovi i senátu, leží velká odpovědnost.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Řádně vedený rodinný podnik
    O víkendu jsem byl se Sněhovou Vločkou v Paříži. Zažili jsem tam několik legračních výjevů, postupně je zde budu vyprávět, zde je druhý.

    Byli jsme v Paříži s Uměleckým klubem, to je skvělá instituce, která pořádá zájezdy po uměleckých památkách Evropy - s odborným výkladem (tentokrát to byl skvělý pan profesor František Dvořák, provázel nás po Louvru a Centre Pompidou). A teď k druhé legrační historce:

    Zapadli jsme do italského ristorante na oběd. Byl to klasický rodinný podnik: patrone tam měl ženu a dceru a vnouče a přátele, seděli ve vedlejší místnosti a hlučně se radovali. Je i nás dva obsluhovala milá italská dívčina. Ve stěně bylo okénku a jím bylo vidět do výčepu. Tam stál černoch v kožené bundě a telefonoval, zřejmě klábosil s kamarády, pořád se smál a sotva zavěsil, už vyťukával další číslo.
    Takhle to tam vypadalo (nahoře). Dole je výřez - za Vločkou je dobře vidět telefonující černoch.
    Moc jsme si toho nevšímali, věnovali se našim fusilli, až po nějaké době jsem měl pocit, že v lokále je míň hluku, než dřív. Vytratila se dcera s vnoučetem, pak odešla patronka, za ní zmizel patrone. Po pěti minutách se odporoučela i servírka. Jen černoch stál v okénku a telefonoval.
    Dojedli jsme, dopili jsme a já koukal, komu zaplatit. Šel jsem tedy k černochovi a zeptal jsem se ho, jestli patří k podniku.
    Byl velice milý. On je jen kamarád patrona, a "madame la patrone" přijde za pět minut.
    Dobře. Vrátil jsem se ke stolu. Po deseti minutách jsem šel zase k černochovi.
    "Ona už tu bude. Každým okamžikem." On sám že je jen kamarád, nemůže kasírovat.
    Nepřišla ani za okamžik, ani za dalších deset minut. Černoch pořád telefonoval.
    Šel jsem za ním potřetí. Navrhnul jsem mu, že se půjdeme projít a vrátíme se za půl hodiny.
    Nakonec někam zatelefonoval. Pak vyšel se sluchátkem v ruce a na strašně složité kase, plné kláves modré, červené a zelené barvy, cosi podle pokynů vyťukával. Bylo to jako v dobrodružném filmu, kde piloti sežerou houby a umřou a šikovná děvucha podle pokynů z rádia dovede boeing 707 k přistání.
    Pokladna poslechla. Přistáli jsme. Vyplázla účtenku.
    Vytáhl jsem peníze. Chtěl jsem mu nechat deset procent dýška.
    "Já nejsem personál, pane, jsem přítel patrona," odmítl. "A spropitné je v ceně!"
    Inu, byl to slušný, vzorně vedený ristorante.

    PSÍ PŘÍHODY: Orvaný límec? Ne! Urvaný límec!
    Bart má už 14 dní umělohmotný límec. Je poraněný a bez límce by si lízal ránu a těžko by se mu hojila. Měl jsem si ten límec nechat pojistit na milión korun.

    Jak totiž se Bartovi rána postupně hojí, on si na límec zvyká a používá ho jako nástroje. Ryje jím hlínu, otevírá dveře a pokouší se kácet stromy (zatím se mu to nepodařilo, ale lepší se, lepší!)
    Samozřejmě,když jsem se chystal se Sněhovou Vločkou k odjezdu do Paříže, Bartík zvolil tuto chvíli k tomu, aby zasadil límci ránu z milosti. Ta věc pukla jako když černokněžníkovi praskne obruč a Bart stál, trosky plastiku mu visely kolem krku jako visí šála ministrovi Dostálovi a tvářil se:
    Já vám říkal, že nikam nepojedete!

    Jenže to narazila šelma na šelmu.
    Zapomněl, že v sousedství mají dva rotvajlery, tedy rotvajlerky, a že tedy tam dobře vědí, co je to límec a dokonce mají náhradní límec!
    Bartík tedy má holčičí límec kolem krku a mám dokonce pocit, že už se jím nepokouší kácet stromy.
    Tenhle límec ho možná trochu škrtí. A kdyby ho rozbil, mohl bych mu opatři límec po jezevčíkovi.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI