2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 27.1. 2004,
  • Ze Spolany Neratovice unikly chemikálie, šlo o jednorázový únik
  • Senát se zřejmě pokouší zamést pod koberec fakt, že 46 poslanců nepřiznalo svoje vedlejší příjmy
  • Karel Srba, někdejší pravá ruka Jana Kavana, bude zřejmě znovu postaven před soud, tentokrát v souvislosti s pronájmem Českého domu v Moskvě
  • Tři rasisté kteří napadli romskou rodinu a vydávali se za policisty, za což dostali podmíněný trest, půjdou znovu před soud - dva z nich minulý týden měli další konflikt s Romy
  • Počasí v Praze: Mráz polevil a usadil se slabě pod nulou


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Podivné bodování
    Navrhovaný český bodový systém je, doufejme, jen nehotový návrh. Nad ním nelze než kroutit hlavou. Trestných bodů má být dvanáct. Neuvěřitelných sedm bodů je za jízdu bez řidičáku, sedm bodů za to, že řidič odmítne se nechat zkoumat na drogy. Zkorumpovaný policista může nad tímto nesmyslem zajásat. Každý může vypadat jako "zdrogovaný", u drog neplatí žádné "dýchněte na mě"! Dopravní nehoda vynese šest trestných bodů. Budou se spravedlivě dělit podle míry viny?
    Na případu "přednosti chodců na přechodech" lze snadno doložit potíže s laděním dopravních předpisů.
    Chodec má mít na přechodu přednost. V civilizovaných zemích to tak je a správně udělali naši zákonodárci, když tuto civilizovanou normu vpravili do českých dopravních předpisů. Výsledky jsou ovšem fatální, na přechodech hynou lidé, víc než dřív. Těžko najít drsnější příklad konfliktu dobrého zákona s realitou. Po silnicích jezdí i hulváti. Takový řidič vidí před sebou auto stojící před přechodem a nenapadne ho nic lepšího, než stojící auto objet - a smete chodce, který jde po přechodu. Třebas matku s kočárkem. A naopak, je hodně chodců, kteří vstoupí na přechod ve víře, že je dopravní předpis ubrání i před fyzikálními zákony.

    Dopravní předpisy je třeba ladit, je třeba je přizpůsobovat realitě a je dobře, že se k nim parlament znovu vrací. Bodový systém i sazebník pokut, to jsou témata, jež je třeba seriózně zvážit. Nečekejme však zvraty a zázraky. Nehody nepůsobí předpisy ale lidé. Nehodu nikdo nezaviní schválně, s rozmyslem, vždy jde o okamžité selhání. Proto má represe tak nevýrazný efekt. Krve poteče méně, až my všichni se budeme vůči sobě slušněji chovat, na silnici i mimo. Dobře nastavené zákony nás k tomu mohou časem i dokopat.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Snílci
    Bertolucciho Snílci nepochybně patří k filmům, které byste si neměli nechat ujít. Za podívání rozhodně stojí. Nicméně mnou lomcují silné pochybnosti.
    Byl jsem se na film podívat s mou přítelkyní Sněhovou Vločkou, ročník 58. Byla zvědavá, co na film řeknu - já osmašedesátý rok zažil zhruba ve věku hrdinů Bertolucciho filmu, kdežto ona byla tehdy dítě. Takže: všechno na filmu je skvělé. Herecké výkony, kamera, výprava, takhle bych mohl pokračovat dlouho, a recenze na tento film jsou pochvalné (odkazy na některé odkazuji na konci článku. Když ale jdu na hodnocení filmu metodou našeho klasika Sida Hnidopicha Párala, musím zvolat: Nevěřím, nevěřím, nevěřím!

    Byl jsem taky mladý. Taky jsem zažil revoluce (i když jinou, než moji francouzští vrstevníci). Taky jsem měl rád sex a se vším, co k mladému sexu patří, vylomeniny nevyjímaje. Ale nevěřím, že by dvojčata, bratr se sestrou, kteří spolu mají silný erotický vztah, leč bez soulože, že by mezi sebe vzali amerického studenta do trojky. Nevěřím, že by bratr předhodil svoji sestru zmíněnému studentovi k odpanění. Nevěřím, že by oni zmínění tři experimentátoři opravdu nevystrčili nos z domu, zatímco by venku běsnilo pařížské Jaro 1968. Vločka navíc nevěří, že by se našla žena (pokud by nebyla opravdu hóóódně střelená), která by byla schopná vlézt ke dvěma chlapíkům do vany a měla měsíčky.

    Namítnete, že v sexu se dělají všelijaké vylomeniny. A já namítnu - ano, vylomeniny se dělaly, dělají a dělati budou, ale to co předvádí zmíněná trojice, to eventuálně dělají pro zábavu pokusníci, kteří už toho setsakra hodně vyzkoušeli a jak se říká, nevědí roupama, co by. Tyhle věci se vyvádějí, když lidi mají "hodně najeto". Panny a panicové bývají spíš vyjevení a vykulení a to co Bertolucci předvádí by jim spíš nahánělo strach, než by jim dělalo potěšení.

    Možná, že jsem naivní, možná, že jsem úplně mimo a že je dnes běžné, že bratři nabízejí své sestry-panny roztomilým cizincům, aby je přefikli před jejich očima, přesněji řečeno, zatímco si budou na plotně smažit volská oka. Těžko mne ale přesvědčit, že to tak je.
    Já tomu prostě nevěřím, a naopak si myslím, že jde o intelektuálskou exhibici. Papír snese všechno a filmový pás taky snese všechno a můžete napsat nebo natočit všechno, co si z palce vycucáte.

    Každopádně ale film za shlédnutí stojí a moje námitky se rozhodně netýkají filmových kvalit díla. Moc se mi líbil ten film, až na to, že mu nevěřím.

    Recenze:
    Stanislav Buzek
    Michael Málek

    a jistě mnohé další.

    PSÍ PŘÍHODY: Když je nožka zalomená
    Slečinky na starých barvotiscích někdy zalamují koketně nožku. Když Bart zalomí nožku, nic koketního na tom není. Však taky Bart není žádná slečinka, to opravdu není!

    ¨Tak třeba dneska. Jdeme starou Mrázovkou, po cestě kam babky s přenosnými pejsky nechodí. Najednou se Bart zastaví, přísně hledí na spodní část serpentiny, a zalomí nohu.
    Já samozřejmě vím, co to znamená a zařvu na něho, abych ho přibil k místu. Jdu se podívat.
    Dole, takříkajíc o patro níž, stojí bígl, dívá se nahoru - a taky má zalomenou nožku!
    Tohle zalomení tlapy je znamení ostražitosti, něco jako "červený stupeň poplachu". Kdo to Barta naučil? Asi stejný učitel, jakého měl onen bígl - a stejného má každý pejsek na naší chlupaté planetě.

    Nevím, co znamená tohle zalomení tlapy. Všechno by mělo mít v přírodě svůj účel. Marně přemýšlím, k čemu je to dobré, mít zalomenou tlapu. Kdyby měl Bart vyběhnout - ať do útoku nebo k útěku, přičemž u něho je první varianta podstatně pravděpodobnější (asi tak v poměru 10 tisíc:1) , startovalo by se mu snadněji? Dovoluji si o tom pochybovat. Ani při rvačce by mu zalomená tlapa nepomohla. To přece není žádný kryt, jako když si v hospodě připravíte ruce, kdež začíná kolem vás houstnout atmosféra.

    Možná je to nějaká symbolika. Možná je to součást rituálu. Třeba to tak chce Velký Pes, který se prohání na nebeských pláních. Ale ať je to jak chce, dobře že to tak je. Když vidím Barta se zalomenou tlapou, mám čas zasáhnout dřív, než nastane boží dopuštění.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI