2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 23.1. 2004,
  • 350 tisíc trestných činů bylo spácháno v republice, oznámilo ministerstvo vnitra, kriminalita klesá, jen počet prostých krádeží vzrostl o půl druhého procenta
  • České dráhy chtějí propustit 6 tisíc lidí, tisíc z toho bude z administrativy, o
  • Cyril Svoboda varuje, že tahanice kolem nominace evropského komisaře škodí pověsti České republiky
  • ODS předložila čtyři podmínky, na nichž závisí její podpora vyslání vojenské mise do Afghánistánu
  • ČR a Rakousko si vymění přes 42 tisíc metrů čtverečních území
  • Na pražské burze byl překročen rekord, díky zahraničním investorům
  • Počasí v Praze: Slabě pod nulou, občas svítilo sluníčko, občas zasněžilo


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Body, body, doprovody
    Vláda nám nadělila návrh systému trestných bodů a pokut. Bude záležet na parlamentu, jakou konečnou podobu sazebník dostane. Bodů bude dvanáct a šest trestných bodů bude například za překročení rychlosti o více než 40 km v obci. Principiálně ten systém špatný není a je zaveden v takové či onaké podobě v mnoha zemích světa. V parlamentě bude kolem toho určitě bitva, protože autům rozumí každý a každý druhý poslanec se bude chtít vytáhnout před voliči, takže se dá čekat, že z debaty vzejde pěkný paskvil. Jedno je jisté, šroub se musí utáhnout,. protože to co se na silnicích a ulicích děje je děs a běs. Ale stejně si myslím, že lidi jezdí tak jak jezdí taky z nervozity z toho, jak idiotsky je doprava organizovaná. Vycházím z pražské zkušenosti a ta skutečně je tak příšerná, že se divím, že nehod a případů šílenství není víc.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sportovní střelnice
    Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? O těch pojednám. Pak dlouho nic - a vzpomenu na sportovní střelnice.
    Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale zatápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde se nedalo přesnou střelbou nic získat, žádná trofej v podobě papírových růží nebo sádrové opičky. Byla to střelba pro střelbu samu, deset ran za... kolik? Za tři koruny? To bylo hodně peněz v roce 1955. Opravdu nevím.
    Jedna taková střelnice byla na Karlově náměstí, v proluce vzniklé bombardováním, tam, kde je dnes skleněná kostka čehosi co je snad obchodní dům nebo kancelářské monstrum. Ta druhá střelnice byla na příhodnějším místě - pro mne, kluka ze Žižkova. Byla v průchodu dodnes existujícím, který vede z Opletalovy ulice kolem ČTK, po schodech dolů, odbočka doleva, ale neodbočovat, pak po schodech nahoru - a tam, vpravo, byla ta střelnice. Byl to fakticky krámek, tam se přišlo, na pulte pušky, "vojenské vzduchovky" s kulatou násypkou na broky a natahovací pákou.

    Chodil jsem tam s tatínkem. Střelnici vedla žena, dle mého názoru bába, hodně při těle,oblečená do šedivého chalátu. A co teď napíšu - nevím, jestli to není výplod mé fantazie, nějaký nános vzpomínek smíšených se sny. Ta žena, spíš bába, svěřovala se tatínkovi, jaká pakáž chodí k ní do střelnice. Sotva ona se otočí, nezvedenci začnou střílet do ní, do zadku, do ramenou i do hlavy, z čehož má ona trvalé pozůstatky: pod kůží jí zůstaly broky! Sáhněte si pane!
    Tatínek zdráhavě nahmatává brok pod kůži na paži. Sáhni si taky,chlapečku, vybídne mě. I já si sáhnu. Bába má broky i pod kůži na čele. Mám z toho pocit závratný, strach mě odrazuje, zvědavost přitahuje. A pak , jednoho dne, krám zavřen, a já si ho někdy připomenu a zkouším si připomenout na detaily, které by mi pomohly rozřešit záhadu. Pravda či sen? Buď jak buď, i tu pravdu, pokud byla, odvál čas.

    PSÍ PŘÍHODY: Ve sněhu na Dívčích hradech
    Ve středu vybyl čas na krátký společný výlet. S Vločkou, Bartem a Šogo jsme byli na pláni za Dívčími hrady. Máme teď věru divné počasí. Chvilku to vypadá, že bude pořádná zima zimovatá, pak nastane obleva a pokrývka sněhu, pracně nastřádaná z jednotlivých, lakomě utroušených vloček roztaje, pak přijde zase mráz.
    Krajina nad ústím Prokopského údolí to všechno pečlivě zaznamenává. Výsledek? Hlavní cesta je sice krytá sněhem, ale pod sněhovou vrstvou se skrývá ledová plocha. Přišel na to Bart, když spatřil v dálce jedlého psa, pokusil se za ním rozběhnout, jenže tlapami prohrábnul vrstvu sněhu, dostal se na led, uklouzlo mu to a on padnul na hubu, tlapy roztažené, takže mi připomněl logo obrazového prohlížeče Irfan - přejetou kočku. Až na ten ocásek, ten samozřejmě nemá.

    Bart miluje sníh. Rád do něho kouše - září při tom blažeností a chová se jako kluk, když by spadl do závěje jahodové zmrzliny. Čím víc sněhu, tím líp - závěje prašanu ho lákají podobně, jako na podzim hromady čerstvě spadaného listí, když v nich dělá folionauta, letce v listoví. Za Dívčími hrady si ho užil. V sobotu se tam možná vypravíme znovu, na běžkách.
    "Co uděláme s Bartem?" napadlo Vločku.
    Navrhuju, že ho vezmeme sebou. Namítla, co se stane, až uvidíme jedlého psa.
    "Přidržím ho na vodítku," řekl jsem.
    Neodpověděla, jen se na mě podívala. Asi si v mysli promítala veselý filmový záběr: Bart chvátá za jedlým psem a za ním vlaju já, na běžkách, připoutaný navíjecím vodítkem

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI