2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 6.1. 2004,
  • Lékárny a lékařské ambulance v úterý na hodinu přeruší provoz na protest proti hrozícímu kolapsu zdravotnictví
  • Na vojnu nastoupilo 18001 mladých mužů
  • Klesá počet onemocnění dýchacích cest, je to zřejmě důsledek toho, že děti byly na prázdninách a hodně lidí si vzalo dovolenou
  • Zdražil benzín, průměrně teď stojí 24.63 Kč za litr
  • Dva muži, kteří se vloudili do bytu manželů Žigových pod záminkou že jsou policisté a surově je zbili dostali podmínečné tresty
  • Vyšetřování ukázalo, že na místě tragického střetu ochranky klubu Neprakta v Mostě s výtržníky, z něhož byli dva mrtví, okouněli zcela neschopní policisté
  • Počasí v Praze: Chumelilo, napadalo 6 cm sněhu, přes poledne sluníčko

    RODINA A PŘÁTELÉ: Po malé pauze na lyžích (na běžkách)
    Obě moje Vločky jsou lyžařky a už delší dobu mě lámaly, abych se s nimi vypravil na sníh. Ptaly se, jestli jsem lyžoval. Ano, zněla odpověď, ale mám pauzu. Jak dlouhou? byly zvědavé. Čtyřicet let!
    Taková je doslovná pravda. Naposledy jsem stál na lyžích v roce 1964, zřejmě touhle dobou, na vysokoškolském lyžařském výcviku v Deštné v Orlických horách! A nejen stál, ale i sjížděl, uměl zatočit, zastavit a když pak byly závěrečné závody, byl jsem osmej a to jsem minul jednu značku a musel jsem se vracet.
    Pěkné, ale je tomu čtyřicet let.
    "Lyžařův návrat" o němž referuji dnes, udál se v neděli o polednách v parku v Průhonicích. Lyže, to byly samozřejmě běžky, ovšem jiné kategorie, než byly ty, jež jsem si vyzkoušel tenkrát v Deštné. ty nové mají umělohmotné skluznice a na nich něco jako pilník či rašpli, takže to neklouže.
    Asi čekáte, že se tu rozepíšu o tom, jak jsem padal na hubu a jak mi ujela lyže a jak jsem si vrazil smrček do nosní dírky. Nic takového! Jel jsem po cestičkách - Malá Vločka přede mnou, Sněhová Vločka jistila zezadu, nesekl jsem sebou ani jednou a ani jsem neztratil nervy kvůli tomu, že na mě Sněhová Vločka pořád křičela, abych ohejbal kolena a nestál na lyžích tuhej jako štafle.
    No, jednu příhodu přece jen připojím.
    Část cesty jsme vykonali po dně vypuštěného rybníka. Krásně rovná stopa, příjemná jízda! Dojeli jsme až k výpusti. Obě Vločky vyhopkaly po svahu nahoru. Já, rozvážný, jsem řekl, že do takového dobrodružství nepůjdu, že si lyže sundá a vystoupám nahoru po schodech.
    Což se vskutku stalo, ovšem s tím doplňujícím detailem, že jsem udělal pár kroků po dně a prolomila se pode mnou tenká ledová kůrka a já zahučel do půl lejtek do smrdutého rybničního bahna.
    Nikdy bych nevěřil, že jízda na běžkách dovede být i smrdutá záležitost!
    Dovede, ale musíte na to být strýc Podger.

    PSÍ PŘÍHODY: Jak se Bart nepopral
    Moje Míša vždycky říkala - nejlepší je starej pes. Svatá pravda! Je s ním čím dál míň starostí, bohužel až do doby, než začne marodit a tak dále, jak to v životě chodí. Teď jsme s Bartem v té nejlepší fázi.
    Onehdy jsem tu psal, že Bart jen přísně hledí na protivníka z výšky od cesty Mrázovka, místo aby se pustil o zlomkrk srázem dolů a dal se do rvačky. Včera jsem s ním zažil setkání ve stylu "muž za rohem", přesněji "pes za rohem". Podstata plyne z názvu - ten pes byl vlčák, tedy z Bartova hlediska nejvíce jedlý ze všech jedlých psů, co mu jich Pánbu ve své psí kuchyni připravil.
    Je tedy fakt, že to byl hodný vlčák. Tvářil se vlídně a Bart u něho zaujal taktické postavení - o něco pozadu, bok po boku. Psa jsem neznal, jeho pána také ne.
    "Nebojte," řekl ten pán, "Rex se nepere."
    Tohle nepokládám za stoprocentně uklidňující ujištění!
    "Hlavně na ně nesahejme," podotkl jsem.
    To je osvědčené: jakmile sáhnete psovi po obojku, odstartujete rvačku.
    Setkali se na cestě Mrázovka, vroubené plůtkem. Rexův pán byl velmi rozumný.
    Ukázal na plůtek a Rexovi poručil, aby skočil.
    "Hop!" zavelel a pes poslechl.
    A bylo vymalováno! Bart zůstal před plůtkem a zřejmě ho hřála iluze, že nad protivníkem slavně zvítězil, zahnal ho na útěk - aniž by musel hnout tlapou!
    A nemuset hnout tlapou, to je něco, co my pánové ve zralém věku chováme ve velké vážnosti.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI