2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 22.10. 2003,
  • Strany vládní koalice se dohodly, že vláda dá dvě miliardy na oddlužení nemocnic
  • Vláda netuší, kde ty dvě miliardy vezme
  • Profesor Tomáš Špidlík se stal kardinálem
  • Čeká se, že senát podpoří vládní reformní zákony
  • Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl nároky zkrachovalé KPB banky Antonína Moravce
  • Demokratické strany v Iráku se omluvily české polní nemocnici za nedávnou provokaci s letáky, které měli údajně napsat a vyvěsit čeští vojáci
  • Vězeňská služba zrušila tendr na mobily, který jasně zvýhodňoval T-Mobile
  • Podle údajů Eurostatu se může české zdravotnictví v mnoha ukazatelích srovnávat se zeměmi EU
  • Podnikatel Stanislav Ohem je podezřelý, že si objednal za 250 tisíc zbití redaktora České televize Jiřího Hynka, který natočil kritickou reportáž o jeho firmě Fytoz
  • Český podnikatel František Příplatek dostal 14 let vězení v Rumunsku za nabádání k fyzickému napadení odborového předáka a za šizení státu
  • M Ministerstvo životného prostředí schválilo stavbu šestikilometrového tunelu, který má spojit Jesenicko s okolím
  • Kontrolní testy zjistily "nemoc šílených krav" u jedné krávy v Záblatí u Prachatic, bude utraceno 34 krav
  • Počasí v Praze: Podzim, chladno, mrholení

    Bděte, lidé! Naši poslanci chystají zákon, který postihne poskytovatele obsahu internetu! Budou přinejmenším částečně zodpovídat za obsah volně přístupných diskusí, fór, chatů a pod. Budeme ovce, když se proti tomu neozveme. Když mohli pejskaři smést diskriminační pokus ambiciózního poslance Kořistky získat si ostruhy buzerací občanů, bylo by to smutné, kdyby internetová komunita bez odporu snesla toto znásilnění svobody internetového prostoru. Kvůli hrstce hulvátů špinících veřejný prostor sprostotami, rasismem a podobnými výstřelky přece neokleštíme naše komunikační prostředky.
    Ondřej Neff

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jak dopadnou násilníci
    Nechtěli ho zabít, jen se chystali mu zpřelámat kosti a zkopat ledviny, zkrátka - lidumilové. Skupina násilníků měla napravit hlavu redaktorovi České televize Jiřímu Hynkovi, který se nebezpečně blízko zajímal o hospodaření firmy Fytoz pana Stanislava Ohemy. Policie Hynka uchránila a násilníky pochytala. Happy end? Nejásejme předčasně. Uvidíme, co naše soudnictví udělá s tímto případem. Už jsme zažili mnoho případů, které byly na první pohled naprosto jasné a pak se původně podezřelí objevili na denním světle v andělských řízách a palmami v rukou. Jaké sázky by asi brala Fortuna, jak tenhle případ dopadne? Řekl bych, asi tak 100:1, že vyšumí do ztracena - na základě zkušeností z minulých případů. Něco se dozvíme už dnes, ve středu - soudce bude rozhodovat, zda podezřelé vezme do vazby.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o psychologii ztracení se
    Včera jsem tu psal o tom, jak jsme se v San Gimignano jeden druhému ztratili se Sněhovou Vločkou a jaké je psychologické pozadí toho všeho. Téma jsem nevyčerpal, proto se k němu dnes ještě vracím.
    Podstata psychologie ztracení se tkví v tom, že se vždy ztratil ten druhý, protože ten první ví, kde je. Takže po prvním ztracení se v San Gimi nastalo druhé.
    Musím ale uvést širší souvislosti.
    Do San Gimignana jsme jeli autem,na nosiči naložená kola. Zastavili jsme se ve vesnici vzdálené asi pět kilometrů, sundali kola a jeli do San Gimi oklikou, přes hory doly, toskánskou krajinou - nikoli po silnici. Do města jsme dojeli a prohlíželi jsme si ho. Začalo se smrákat a měli jsme se k odchodu.
    Zastavil jsem se, abych něco vyfotil, fotím, vzhlédnu a Vločka je na svém kole v čudu. Aha, jela napřed, řekl jsem si a vydal jsem se rovnou svážnou ulicí k bráně. Vločka tam nebyla. Ta brána mi připadala nějaká divná. Sakra, že San Gimi má dvě brány? Vrátil jsem se na náměstí a odtud jsem se vydal hledat jinou bránu. Tu jsem vskutku našel, ale až po notném bloudění uličkami města. Vločka tam nebyla. Zase náměstí. Brána. Náměstí. Najezdil jsem jednu slušnou etapu Tour de France. Pak jsem si řekl, že se asi Vločka vydala na vlastní pěst k autu.
    Nervák: najdu tu správnou silnici? Všechny cesty vedou do San Gimignana!
    Maloval jsem si katastrofickou situaci: co když mám klíče od auta já? Bál jsem se sáhnout do kapsy... Co když se netrefím a pojedu ze San Gimi do Sieny na kole 40 km, za chvilku už po setmění, s klíči v kapse a Vločka bude čekat u auta a pak taky pojede po setmění 40 km na kole do Sieny? Jask budou asi vlídná její slova, až tam před půlnocí dorazím a sejdeme se? Hezké by bylo, kdybych ztratil klíče od bytu a museli bychom se tam vlamovat...
    Za těchto a podobných úvah jsem jel - kupodivu - po správné silnici a dojel jsem do oné vesničky právě ve chvíli, kdy Vločka vyjížděla autem mně naproti.
    Hezkou tečku za tím vším udělal nějaký pán, který zastavil autem právě ve chvíli, kdy jsem slézal z kola, a řekl mi česky s důvěrou v mé znalosti prostředí:
    "Pane Neff, nevíte tady v San Gimignanu o nějakém pěkném levném ubytování?"
    Zvláštní: Já teď znám San Gimignano lépe než jeho leckterý rodák, jen žádného hotelu jsem si tam nevšiml.

    PSÍ PŘÍHODY: S dvěma psy na vodítku
    Syn David si půjčil moje auto a nějak se to všechno zamotalo, takže zůstalo v garáži dole u Anděla. Žádný problém! Ráno jdu na procházku s Bartem, vezmi to k Andělu, pes se cestou proběhne a domů pojedeme autem. Nebude to ostatně poprvé.

    Jenže dnes jsem šel nejen s Bartem, ale i s Šogo mé přítelkyně Sněhové Vločky (mimochodem - tento "nick" pochází z filmu Hrdina). Dokud jsme šli divočinou vrchu Mrázovka, dával jsem pozor jenom na Barta, aby si náhodou někde nevyčíhal jedlého psa a nepustil se do něho. Ovšem dole pod kopcem přírodní divočina končí a začíná technodivočina, nasycená nejedlými automobily.

    Šogo je ušlechtilá psí dáma a není na vodítko zvyklá. Navíc - má parádní obojek, spíš okrasnou stuhu, rozhodně ne škrticí řetěz, jakým se honosí Bart. Nedalo se jinak jednat, přicvaknul jsem oba.
    První zjištění: pejskové se snaží spoutat psovodovi nohy.
    Druhé zjištění: pejskové vytvoří vějíř v tom smyslu, že jeden jde vlevo, druhý vpravo a pokoušejí se zabrat celou šíři chodníku a přimět tak lidi, spěchající do práce, ke sportovním výkonům.
    Vzal jsem je tedy nakrátko. Pocapete pěkně spolu, bok po boku, mně podle levé nohy, jak velí předpis!
    Pocapeme, řekl Bart.
    Jak kdo, na to Šogo, elegantně se vymanila z obojku a šla po svých.
    V autě se směstnali oba velmi dobře, Bart vzadu, Šogo schoulená vpředu a tvářili se, že jsou na společné cestování zvyklí od štěněcího malička.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI