2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 10.10. 2003,
  • Policie obvinila 10 celníků v souvislosti s patálií související s přechodem polské hranice bez papírů
  • Veřejné orgány opět nebyly schopny vystěhovat z obecní ubytovny rodinu Horváthových, která systematicky neplatí činži a dluží 20 tisíc korun
  • Otakar Motejl chce hovořit s prezidentem Klausem o jeho výroku, že ombudsman je dobrá trafika s nízkou výkonností
  • František Kinský nevysoudil zámeček Tokáň a restauraci na Jedlové hoře, soud vycházel z údajně vyhaslých Benešových dekretů
  • Amnesty International tvrdí, že Česká republika nedostatečně kontroluje vývoz zbraní
  • Anonym hrozil pumovým útokem na výstavišti v Brně
  • Obce mohou zakázat výstavbu nových erotických salonů, hospod, diskoték či hlučných dílen v sousedství hřbitovů
  • Počasí v Praze: Podzimní počasí s mrholením, ale i sluníčko se na chvilinku ukázalo

    Umíte psát pjekně česki? Tahle zkouška vás vyvede z omylu. Upozornění redakce: pokud skutečně vše v tomto testu je podle pravidel, pak tedy: FUCK THE PRAVIDLA!

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Orgány jsou krátké
    Další neúspěšný pokus vystěhovat notoricky neplatící rodinu Horváthových z ubytovny Mexiko ve Slaném vypovídá o bezmocnosti státu vůči zvůli. Na jedné straně tu jsme svědky zvůle opravdu mocných a bohatých, kteří projíždějí právním systémem jako nůž máslem. Horváthovi patří k opačné škále. Jakmile se ocitnete na dně, nikdo s vámi nic nesvede. A ještě se z toho udělá politická kauza - městským tsrážníkům se pletli pod nohy i všudypřítomní aktivisté. Ti nevynechají jedinou příležitost, kdy by se mohli dostat před objektivy kamer. Selským rozumem by se dalo najít řešení: neplatíte činži? Nedostanete podporu. Nejde jenom stát ždímat a nic za to neodevzdat. Tedy - nemělo by to jít, jenže ve skutečnosti to jde velmi dobře.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Procházka, která odsejpá
    Včera jsem poprvé použil vymoženosti, kterou jsem si nechal u pana Mejznara ve Vrchlabí přidělat na auto. Hák, na něj se přiklapne držák na kolo a s kolem se vyrazí na okraj přírody!
    Příroda je všude tady kolem. Nemusí se z a ní chodit daleko. Ale příroda skutečně přirodovitá, ta začíná v Prokopském údolí. Když byl můj syn David malý, chodil jsem tam často. Taky s Bartem jsem tam chodíval, jenže se psem je otrava - buď ho musíte vléct na vodítku, nebo riskujete, že vám ho nějaký impotentní přiožralý vrah zvířat zastřelí. Poté, co jsem se s jedním takovým sketou střetnul na Vidouli, na dohled obytných domů, prakticky uprostřed města, a pohrozil mu, že mu strčím lauf té jeho pušky do prdele, pokud splní svoji hrozbu a mého Barta zastřelí, přestal jsem s Bartem do Prokopáku chodit.
    Takže jsem tam vyrazil sám, na kole.
    Je to zajímavý zážitek. Něco jako procházka, ale přece jen to odsejpá. I když jedete pomalu, jedete nějakých šest, sedm kilometrů za hodinu, tedy velmi rychlou chůzí. Normálně si to sypete mezi deseti a dvaceti kilomterů za hodinu. Kroužil jsem tam mezi Butovicemi a Dívčími hrady hodinu a najezdil ve vlídném tempu skoro třináct kilometrů. Drobně pršelo, nikde jsem nepotkal živáčka. Třeba se za párkrát osmělím a vezmu sebou Barta. Jistě by se mu tam líbilo.

    PSÍ PŘÍHODY: Bart má záludného spojence
    Naštěstí se ten spojenec nevyskytuje kolem Barta pořád. Dneska ano, měrou vrchovatou - pořádně pršelo.
    Vysvětlím.
    Jak známo pravidelným čtenářům Bartových příhod, můj rotvajler si oblíbil houštiny za humny hotelu Mövenpick. Tam jsou tenisáková pole, tam dopadají míčky z nedalekého kurtu. Bart je tam hledá s vášní houbaře.
    Dopřeju mu tu radost, rád, už proto, že při hledání nehrozí nebezpečí, že zmerčí nějakého jedlého psa. Dopřeju odsamsaď potamtať, jinak bych tam mohl stát a přihlížet 24 hodin. Takže jdu, objevím Bartovo kutiště, připnu psa na vodítko a odvleču pryč.
    V tom to vězí. Nejdřív ho musím najít, abych ho mohl připnout. Najdu ho po sluchu, slyším funění, šramocení, šustot.
    Jakmile začne pršet, kapky tancují po uschlých listech jako veselé kankánistky po barpultě. Šustí to přede mnou, za mnou, vedle mne. A tam někde, uprostřed toho kapčího šustotu, úporně pracuje můj pilný pejsek.
    Volám ho, pískám.
    Nakonec se odkudsi vynoří, tváří se nevinně, běží, plácají mu uši.
    Volal jsi mne, pane? Promiň, neslyšel jsem tě. On všude strašně šustí ten déšť.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI