2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 25.8. 2003,
  • Praha chystá návrh zákona, který by zakazoval pouliční prostituci, dále by prostitutky chodily pravidelně na lékařské prohlídky a musely by platit daně
  • Prezidentův tiskový zástupce Petr Hájek varuje, že senát možná se rozhodl neschválit žádného možného kandidáta pro Ústavní soud, citoval senátora Outratu, který trvá na tom, aby prezident kandidáty s horní komorou předem projednal
  • V sobotním Právu uvedl poslanec Josef Hojdar, že je sledován a odposloucháván, z otázek listu vyplynulo, že měl údajně založit s poslancem ODS Vojířem na Kypru společnost, na kterou od různých subjektů plynou peníze - Hojdar toto tvrzení popřel
  • Ministerstvo vnitra vyzývá občany, aby včas vyměnili staré občanské průkazy za nové, které mohou být čtené automaticky
  • V Karviné se šíří epidemie úplavice
  • V Ruzyni přistálo v neděli letadlo s ostatky alpinisty Miloše Smilovského z Frýdeckomístecka
  • Někdejší ředitel pobočky Komerční banky Miloslav Novák stíhaný za úvěry v kauze H-System stížnost k Ústavnímu soudu
  • V neděli večer končil skupině výsadkářů 300 km dlouhý přesun, je to zatěžkávací zkouška skupiny vojenských profesionálů
  • Počasí v Praze: Dopoledne pršelo, někdy hustě, odpoledne se vyjasnilo a svítilo sluníčko

    Naučte se pracovat se základním fotografickým příslušenstvím a používat vyspělé funkce svého digitálního fotoaparátu - to je cíl nové publikace z řady Praktická fotografie, kterou napsali Jan Březina, Ondřej Neff, Pavel Scheufler a další autoři. Cestování s digitálním fotoaparátem je základní publikace, která by neměla chybět žádnému začínajícímu, ani mírně pokročilému digitálnímu fotografovi, který se chystá s fotoaparátem do exteriéru. Zde je podrobná informace s možností objednávky této knihy, ale i dalších svazků.


      ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Chatrné sedadlo
      Případ Františka Boreše svou složitostí vrhá ostré světlo na podstatu fungování právního státu. Jde o to, že František Boreš zastává místo ve státní správě, na které se vztahuje lustrační zákon. Ředitelem krajského pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je z hlediska zákona oprávněně, protože se vykázal negativním lustračním osvědčením z roku 1992. Komplikace nastaly, když ministerstvo vnitra zveřejnilo oficiální seznamy agentů StB. V těchto seznamech je František Boreš veden jako "agent Jirka. Co s tím teď? Má být ředitel i se svým negativním osvědčením propuštěn? Má mu vnitro vydat nové osvědčení a to staré označit za chybné?

      Lustrační zákon vznikl jako aspoň ten minimální nástroj, omezující vznik neformálních, zato účinných bratrstev. Ta by mohla nabýt velkého vlivu a hrozilo by nebezpečí, že budou řízena bůhví odkud. Samozřejmě že ve společnosti taková bratrstva existují. Lustrační zákon alespoň brání v tom, aby se bratrstva nezmocnila těch nejvýznamnějších pák. Z tohoto hlediska by bylo třeba udělat vše pro to, aby Boreš ze svého postu odešel.

      V obecnější rovině nalezneme otázku právního státu. Ten funguje a musí fungovat tak, aby zajistil občanům minimální jistotu stabilního prostředí. Vnitro Františkovi Borešovi vydalo negativní lustrační osvědčení. Jakmile by vydalo jiné, tedy pozitivní lustrační osvědčení, zpochybní už jednou vykonaný akt práva. Lustrační osvědčení z roku 1992 bylo prý chybné. Kde je záruka, že opačné osvědčení z roku 2003 bude správné? Co když se v konce 2012 objeví jiná fakta, svědčící v Borešův prospěch? Kdo by Borešovi pak nahradil deset let ve stínu lustráku? Vnitro dnes tvrdí, že jeho aktuální seznamy jsou správné a neomylné, jenže to tvrdilo před deseti lety o lustračních dokumentech také. Boreš podal žalobu. Správně udělal. Je občan a má právo se dožadovat rozhodnutí soudu. Kdyby mělo být pokrouceno právo, společnosti nastane větší škoda, než jaká nastane, když jeden bývalý estébák bude nadále zastávat vysoký post ve státní správě.

      No a konečně je zde rovina lidská. Jak asi se Františkovi Borešovi bude ředitelovat a jakou autoritu bude nadále mít? Všichni jeho podřízení vědí, jak chatrný je sedák židle, na níž řediteluje - je zhotoven z vetchého materiálu zpochybněného lustračního osvědčení. Pohodlnější by bylo sedět na žiletkách, ale to musí posoudit František Boreš sám.

      RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Londýně
      V závěru týdne jsem byl v Londýně. Letěl jsem tam na prezentaci nového modelu zrcadlovky Canon EOS 300D. Když jsem se tu se čtenáři ve čtvrtek ráno loučil, položil jsem otázku, zda Londýn uvidím, protože tyhle akce nebývají žádný legracový výlet.

      Nuže, samozřejmě jsem byl na tiskovce a na recepci, kde se nový model předváděl. Jde o jednookou digitální zrcadlovku, se 6 miliony obrazových buněk na snímači, za cenu 43 tisíc i s objektivem zoom s rozsahem ekv. 28 - 90 mm! To je skutečná bomba a myslím, že to vyvolá ve vyšší střední třídě digitálních aparátů cenové zemětřesení.

      Pár hodin na koukání po Londýně mi přece jen zbylo, takže pár postřehů.
      Při příletu jsme kroužili nad okrajem města. Viděl jsem kriminál, a taky golfové hřiště - vypálené od sluníčka stejně, jako je můj trávník doma! I ten green kolem jamek byl napůl hnědý.
      Na letišti jsem vzpomínal na lidi brojící proti vstupu do EU. Těším se, až nebudu muset stát ponižující frontu u okýnka "pro občany mimo EU". Navíc, dodejme, že je pěkná otrava, že Británie nezavedla euro. Člověk si rychle zvyká, že po skoro celém kontinentě platí jedněmi penězi!

      Středa byla hodně pochodová. Uvěřil jsem botám, které mě netlačily... když jsem je měl dvě hodiny na sobě. Tyhle tlačily po čtyřech hodinách (tedy: jízda na letiště, přelet, cesta z letiště do města) šíleně. Koupil jsem si jiné, mokasíny měkké jako rukavičky. Ty pak tlačily taky, ale jinde a míň. Aspoň že tak.

      Prošel jsme pár ulicemi v centru, pozoroval na Trafalgar square jak se ději vozí po obrovských sochách lvů jako po klouzačce. V Covent Garden jsem chvilku sledoval komickou show černošského komika a za rohem jsem si udělal radost - koupil jsem si Schucco autíčko na klíček s diferenciálem, pokračování výroby ze třicátých let. Měli tam na výběr i bugattku pětatřicítku, jenže červenou! Prodavač sdílel mé znechucení. "Dělají ji červenou, jinou ne," připustil. "Je to politováníhodné."
      Velmi chválím, že v Londýně mají speciální parkoviště jen pro motocykly. Zato jsem neviděl nikde motorku zaparkovanou na chodníku. A taky žádného psa - soustavnou buzerací v tom Londýně snad vypudili psy!
      No a pak se mi hodně líbila kavalkáda dragounů na koních - jízdní hlídka Buckinghamského paláce. Nejdřív jeli policajti na motorkách, zastavili dopravu na křižovatkách a pak se přihnala kavalérie. A v jejím čele,tentokrát na koni, zase policajt, v zelené výstražné kamizole.
      Tvrďák jsem neviděl ani jediný, Snad proto, že jsme nebyl v City. A že bylo pěkné horko.

      PSÍ PŘÍHODY: Kriminální případ? Zatím ne!
      Jednou se stalo, že Bart nalezl ukradenou peněženku, tím jsem se už tady chlubil. Dnes jsem si myslel, že došlo na nejhorší! Odehrálo se to v nejopuštěnějším místě našich procházek, v džungli za hotelem Mövenpick - do pěti let zde má být divukrásný park. Zatím si tedy užíváme divočiny.
      Prošli jsme obvyklou trasou. Pokračoval jsem v cestě a jak už to bývá, otočil jsem se a Bart nikde. Tohle už znám. Zaposlouchal jsem se do zvuků divočiny a skutečně jsem uslyšel Bartovo frkání a funění.
      To je jasné, řekl jsem si - Bart zase našel tenisák. Před časem otevřeli v areálu hotelové zahrady nové kurty a občas se některý ten borec moc rozpřáhne a přestřelí plot.
      No dobrá. Vrátil jsem se. Bart byl v křovinách a zuřivě v nich čmuchal. Jenže to nebylo jako onehdy, kdy našel tenisák a marně se ho snažil vpravit skrz košík do tlamy.
      Tentokrát tu nebyl žádný tenisák a Bart čmuchal a frkal na ploše tak dvou čtverečních metrů.
      Je to jasné, řekl jsem si. Nalezl zakopanou mrtvolu. Rozměr plochy odpovídal rozměru lidského těla!
      Samozřejmě že to nakonec byl tenisák. Potvora, schoval se pod vrstvu listí a Bart ho cítil, jenže nemohl přijít, kde vlastně je. Pomohl jsem mu. A šel jsem tak daleko, že jsem mu sundal košík a on kráčel, celý šťastný, s tenisákem v hubě a vůbec mu nevadilo, že jde na vodítku. Teď je večer. Myslíte, že z tenisáku zbyla jedna jediná nitka? Pokud ze čtení trochu Barta znáte, víte dobře, že nezbyla.

      NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI