2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 29.4. 2003,
  • Bezpečnostní rada státu odvolala ochranu důležitých objektů, zůstává ochrana Svobodné Evropy, letiště, ambasád a objektů spojených se židovskou kulturní minulostí
  • Ministr zahraničí Cyril Svoboda představil Janinu Hřebíčkovou jako možnou koordinátorku v Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku
  • Francouzský ministr zahraničí Dominique de Villepin, který je v Praze, v senátu napadl dopis osmi (podepsal ho Václav Havel), který podpořil akci USA proti Husajnově diktatuře v Iráku
  • Kauza sochaře Pavla Opočenského odsouzeného za zneužívání nezletilých dívek se vrací kvůli procesním chybám znovu k soudu
  • Sto klientů Unionbanky žádalo na Malostranském náměstí v Praze vrácení vkladů do této krachující banky
  • Policie viní starostu Kraslic Lubomíra Zacha z korupce
  • O azyl v České republice požádalo dalších 100 čečenských uprchlíků
  • Václav Klaus navštívil Nový Jičín
  • Počasí v Praze: Krásné jarní pondělí, většinou svítilo sluníčko

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Václav Klaus o komunismu
    Pod tímto titulkem uveřejnil prezident republiky Václav Klaus v sobotních Lidových novinách článek, v němž se vymezil jak vůči této ideologii, tak její praxi, a prohlásil se za nekomunistu, nikoli však za antikomunistu. Prezident komunismus definuje jednak jako ideologii založenou na marx-leninismu, jednak jako realizovaný politický a ekonomický systém charakterizovaný státním vlastnictvím.
    Svůj vztah k takto vymezenému pojmu pak Václav Klaus popisuje těmito slovy: To, že nesdílím (a nikdy jsem nesdílel) komunistickou ideologii v její jakékoli variantě a že jsem byl vždy kritikem reálného komunistického systému, který jsem na vlastní kůži čtyři desetiletí zažíval , nenazývám antikomunismem. Toto slovo jsem si vždy nechával pro něco jiného. Nechával jsem si ho pro povrchní, negativistický pohled na svět, který sice velice silácky zastával některé evidentní nekomunistické postoje, ale ze kterého vůbec nevyplývalo, proč mu komunismus vadí a čím by měl být nahrazen. Mojí celoživotní zkušeností bylo i to, že slovně nejvíce antikomunističtí většinou nebývali ti lidé, kteří komunismem nejvíce trpěli, ale spíše ti, kteří nejvíce záviděli těm, kteří se u nás (nebo na Západě) měli lépe než oni. Byli mezi nimi i salonní diskutéři, kteří antikomunistická hesla sice nahlas vykřikovali, ale v podstatě svého myšlení byli komunismu velmi blízcí. Zastávali projekty sociálního inženýrství, chtěli vychovávat ostatní k obrazu svému, chtěli dostávat, aniž by něco ekvivalentního dávali, chtěli svobodu hlavně pro sebe, chtěli násilnou změnu poměrů či režimu u nás i jinde shora...

    Nu, nepochybně existují a existovali i takoví antikomunisté, avšak moje celoživotní zkušenost zná i jiné. A proto je od hlavy státu poněkud podpásové, když jako veřejná osobnost definuje antikomunisty subjektivně - pouze podle své osobní zkušenosti - jako nemorální osoby, lišící se od komunistů v pohledu na společnost jen předřazeným znaménkem. Pak je až příliš snadné antikomunismus odsoudit.
    Přistupme ale na definici Václava Klause. V takovém případě se prezident dostává do názorové blízkosti amerického levicového politika Henryho Wallace, který v roce 1946 - v odpověď na rýsující se Trumanovu doktrínu zadržování komunismu - prohlásil, že USA nemají právo intervenovat proti nemravnému komunismu, dokud nemravnost nevymýtí z vlastní společnosti (k dokreslení - dokud např. USA nevymýtí rasové předsudky, nemají právo kritizovat sovětské gulagy). Tímto způsobem Wallace položil mezi americké a sovětské činy mravní rovnítko, jako je dnes mezi činy komunistů a antikomunistů ve svém článku klade i Václav Klaus.
    Země, která považuje za zkoušku své zahraniční politiky svoji mravní dokonalost, nedosáhne ani dokonalosti, ani bezpečnosti, řekl na Wallaceho adresu Henry Kissinger. A ve shodě s tímto příměrem pak prezident - pokud je jeho kritériem při potírání nemorální ideologie morálka odpůrců - nedocílí svým pasivním nekomunismem ani vyšší morálky, ani větší odolnosti české společnosti vůči zločinné komunistické ideologii.

    Ztotožňuji se s Václavem Klausem eurorealistou, jen o chloupek jsem důvěřivější k ekologickému aktivismu, rozumím Klausovi jako nekompromisnímu obhájci tržní ekonomiky a parlamentní demokracie, rozumím dokonce i jeho zdrženlivosti ohledně aliančního bombardování Jugoslávie a amerického zásahu v Iráku, avšak Klausovi, autorovi sobotního článku v LN, prostě nerozumím.
    Ačkoli v Česku existuje zákon proti zločinné komunistické ideologii, současný český prezident si definoval antikomunismus tak, aby mohl zůstat pasivním nekomunistou. Neulehčujme si spor s komunistickou ideologií a praxí lacinou rétorikou, zní podtitulek jeho článku. Kouzlem nechtěného se v prvé řadě vztahuje na autora samého.

    Mrož

    RODINA A PŘÁTELÉ: Druhá invaze Marťanů
    K té první došlo, jak známo, v devadesátých létech devatenáctého století - popsal to H.G.Wells. Druhá se chystá na třetí kvartál roku 2004, nejpozději druhý kvartál 2007. Nebo na někdy jindy. Rozhodně k ní dojde a momentálně jsem jediný, kdo se o ďábelském plánu dozvěděl. Brzy po zveřejnění této zprávy zmizím - Marťané mě unesou a uvězní na měsíčku Phobos.

    Jejich pomahači jsou v těchto dnech u nás na vršku Mrázovka. Je jich (těch pomahačů) tucet, a zahrabávají do země žluté, červené a zelené trubky. Až trubky zahrabají, přesunou se na jiné místo a zase tam budou zahrabávat trubky. Postupně zatrubkují celou zemi a v Den D (třetí kvartál roku 2004, nejpozději druhý kvartál 2007 nebo jindy) jejich chlebodárci Marťané vpustí do trubek Plyn X, který z nás udělá Marťany.

    Vy mi nevěříte. Ale proč by tomu tak nemohlo být?
    Je fakt, že záhadní cizinci u nás zahrabávají trubky. Koho jsem se ptal, nikdo nevěděl, co je to za trubky, odkud a kam vedou a co v nich má téci nebo býti protaženo nebo proudit v podobě plynu. Odpovědi znějí:
    "Voni tam něco kopou." "To jsou nějaký trubky." "Jsou moc tlustý."
    Poslední poznámka se týká objemu trubek, nikoli marťanských pomahačů - trubky jsou moc tlusté na to, aby stálo za to e vyvlastňovati a přemísťovati do příbytků za účelem privátního použití.

    A konečně poznámka vyjadřující vše:
    "Vono se všude něco kope."
    V tom je ten háček, ten vtip. Všude se něco kope a kdyby Marťany skutečně napadlo rozvést po celé zemi síť trubek, jimiž nás pak něco všechny omámí, otráví, zahubí nebo nám cokoli jiného provede, nikdo si příprav nevšimne a ministr Tvrdík nedokáže včas přesunout od Humpolce jediný obrněný transportér!

    Pouze já jsem přípravy odhalil a chci se vsadit, že mé odhalení nikdo nevezme vážně. Však si na mne vzpomenete, až budete zelení a budete mít tykadla na hlavě!

    PSÍ PŘÍHODY: Příliš obtížný úkol
    Bart dovede výborně vylizovat misky, talíře, a ani kelímek od jogurtu mu nedělá problémy. Někdy ale ano. Zdá se, že by se změnily podmínky výroby jogurtů, kdyby měl Bart být v nějaké schvalovací komisi.

    Dával jsem mu vylizovat kelímek naposledy dnes ráno - a vidím, že se psisko nějak ošívá, kroutí hlavou, mele sebou... Není divu - kelímek byl po čertech hluboký! Ať Bart dělal co dělal, na dno nedolíznul. Proto tak kroutil hlavou. Chtěl ze sebe udělat vývrtku, v lepším případě mravenečníka, snaha byla, jak se záhy ukázalo, bezvýsledná.

    Poněkud mě to překvapilo. Choval jsem slepou důvěru v délku psího jazyka. Nenapadlo mě, že by mohla nastat situace, na kterou je psí jazyk krátký. Když Bart sedí na zadním sedadle auta, dovede mi olíznout ucho v kterýkoli zvolený okamžik. Nebo připomenu jeho lstivé "braní mimochodem", kdy kráčí v kuchyni kolem linky, a vystrčí jazyk stranou a běda poživatině, která leží v pásmu deseti centimetrů od hrany!
    Toto že je krátký jazyk?

    Nevylévejme jazyk i s vaničkou. Možná, že to byla jen okamžitá indispozice. Možná, že se Bart jen nevybičoval k maximálnímu vylizovacímu výkonu. Možná, že mu jogurt na dně kelímku neposkytl náležitou motivaci, jak říkají sportovci.

    Proto raději nebudu jmenovat firmu, která vyrobila produkt odmítnutý takovým přeborníkem na žrádlo, jako je náš Bart.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI