2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pátek 27.12. 2002,
  • Je šílená ledovka, ochromená doprava
    ze středy
  • Byl Hod Boží, ano, i takové zprávy proběhly agenturami
    z úterka
  • Ježíšek naděloval dárky, kdo nic nedostal, ten nejspíš zlobil
  • Pražský primátor Pavel Bém naléval na Staroměstském náměstí bezdomovcům polévku
  • Vladimír Špidla o Stědrý den navštívil čističku odpadních vod v Praze Tróji a také elektrárnu v Mělníku
  • Na mnoha místech republiky se tvořilo o Štědrý den náledí
    z pondělka
  • Prezident Havel omilostnil lékařku, které utekl tuberkulózou ochořelý pacient a zemřel
  • Ostraha jaderné elektrárny v Dukovanech chce stávkovat kvůli nízkým mzdám
  • Pražská magistrát věnuje peníze všem miminkům, které se narodí 1. ledna 2003
    z víkendu
  • Byla zlatá neděle, lidi nakupovali jak zběsilí a
  • Další magor pohrozil v Praze, že v obchodních megastorech jsou ukryty bomby, na náledí vznikla docela slušná panika
  • Jan Zahradil a Cyril Svoboda se dohadovali o prezidentském kandidátovi (nejlepší je Klaus, nejlepší je Pithart) a o Evropské unii v pořadu TV Nova, Zahradil hlásal nedůvěru, Svoboda opak
  • V sobotu spadlo u Brna malé letadlo mířící do Německa a zahynuli v něm 3 lidé
  • Mirek Topolánek obvinil Václava Klause, že ztratil šťávu
  • Předseda sněmovního hospodářského výboru Josef Hojdar (ČSSD) vyjel proti premiérovi Vladimírovi Špidlovi (ČSSD) za to, že Špidla měl v deníku Právo výhrady proti Milošovi Zemanovi
  • Počasí Praha: Vcelku slušné póčo, ale večer začala monumentální ledovka se smrtelnými následky

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Totální ledovka
    Právě se vracím... ne z Pražského hradu, kde svítí bordelové logo, dokud tam drze svítí do noci toto znamení nabobské arogance, nepůjdu tam - ale vracím se od sousedů u nás v ulici. Vzdálenost asi tak sto metrů. Čas přesunu: patnáct minut. Je čtvrtek 26.12.2002 a možná, že to bude datum největšího náledí co paměť sahá. Asi tak od osmi od večera padá drobný déšť, spíš mlha. Země je pokryta ledem. Snadno se to napíše, hůře se po tom chodí. Nedovedu si představit, že by někdo jel - jinak než po zadku nebo po břiše.

    Večer jsem strávil s mou dcerou Irenou u sousedů - u Špičkových. Opravdu je to sto metrů. Dnes večer jsem šplhali po plotě a po větvích křovin, za hlasité asistence psů. Hodně jsem myslel na lidi, kteří jsou někde venku. Asi tak, jako za bouře bychom mysleli na námořníky v oceánu - není to přehnané přirovnání. Je to hnutí přírody - něco se stane a člověk se svým důmyslem a nafoukanou mocí je najednou nahý jako žížala.
    Navíc zmrzlá žížala.
    Pokud čtete řádky, nic se vám nestalo. Nechci panikařit, ale teď, před půlnocí 26. prosince, si dělám opravdu velké starosti o ty, kteří jsou venku.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě ke hře Magic Sokoban
    Tlačení beden v labyrintu, to je princip hry původu původně japonského. Psal jsem o ní včera, o svátcích jsem měl čas si trochu zahrát poslední verzi, Magic Sokoban (hra je původně dosovská, a existuje v nesčíslných mutacích a variacích). Velmi těžké úrovně vypadají na první pohled nenápadně - i ta na které si lámu zuby má jen pět míst k obsazení v jedné obyčejné místnosti.

    Mořil jsem se s tím celý den, ještě večer. Následujícího dne ráno jsem zapnul počítač, spustil Sokoban - a najednou jsem viděl řešení. Bez přemýšlení,. Prostě jsem pochopil, jak to je a divil jsem se, že mě něco tak zřejmého nenapadlo dřív. Nebyl to žádný klam, skutečně jsem si počínal podle této vize,udělal jsem šup, šup, bedny nastrkal tam kam patří, v náležitém pořadí a znělka zatrylkovala a já se ocitl ve vyšší úrovni.

    To je jistě pěkné.
    Méně pěkné je, že už to nedokážu zopakovat. Ta chvilka osvícení přešla, záchvat pronikavé inteligence pominul, zblbl jsem zpět na běžnou úroveň a čumím teď na ten level a šoupu bedny a pokaždé se zaseknu a znovu a znovu, jako ten nejtupější bedňák pod virtuálním sluncem.
    A tak je to se vším a vždycky, co se duchovních jevů týče!

    PSÍ PŘÍHODY: Kocouří nadělení u hotelu Mövenpick
    Z Bartova pohledu jsou NĚKTEŘÍ psi jedlí, kdežto kocouři jsou jedlí VŠICHNI. Jedlí psi jsou velcí, černí, chlupatí, a pak ti, kteří jsou drzí a na Barta vrčí. Ti si zaslouží pozření. Ovšem kocouři?
    Teď mě napadá, že Bart ještě nikdy žádného kocoura nechytil, takže pouze domýšlím, co by s ním udělal v tom případě, že by ho doběhl. Takže si počínám jako v devatenáctém století onen orientální velvyslanec ve Francii, když psal svoji první zprávu o průběhu plesu pořádaného baronem de M. na zámku Ch. Velvyslanec diktoval svému tajemníkovi, Francouzovi, jak se tam sešlo tři stal dam a pánů a jali spolu vířiti za doprovodu hudby a později pak ulehli na zem a jali se souložiti. Když velvyslanec dospěl v diktátu sem, francouzský tajemník přestal psát a upřel na diktujícího užaslý zrak:
    "Cože? Vy jste toto viděl na vlastní oči?"
    "Samozřejmě, že ne," odvětil orientálec nevrle. "Odešel jsem včas. Bylo mi ale jasné, že to nemůže jinak dopadnout!"

    Takže i já si myslím, že by Bart kocoura pozřel, ale třeba ne, třeba by pak pokračovali bok po boku v procházce, zavěšeni do sebe tlapkami.
    Ale zpět k tomu Mövenpicku. Když jsme došli k jeho zadnímu traktu, po schůdkách vedoucích dolů z Mrázovky k Bertramce vyběhl zrzavý vypasený kocour, přeletěl cestu a zmizel někde v areálu hotelu. Bart se za ním rozběhl, kocour ale byl fuč. Pes chvilku přemýšlel, a pak pod vlivem náhlého osvícení nápadem - se šel podívat, odkud kocour vyběhl, a díval se do těch míst dlouho a s nadějí. Zřejmě si myslel, že je tam nějaké kocouří hnízdo, nějaká bonanza, pelešiště kocourů, prostě kocouří nadělení a on tam půjde a pelešiště vybere a konečně, po sedmi letech marných pronásledování, ukáže těmto nežádoucím živočichům, zač je toho chlupatý loket!

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI