Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti

1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les



Stonání


Stonalo se vždycky. Nejčastější nemoc - chrapot, kašel. Proti tomu byla červená medicína, moc dobrá, sladká, její jméno ne a ne si vzpomenout. (Doplněk z rána: jmenoval se SIBRUMIN, děkuji dr. Pavlovi Slabému za připomenutí). Když byl kašel horší, nastoupily kapičky, tuším že se jmenovaly Ipecarin. Pěkně hnusné. Ovšem nejhorší medicína byla rázu preventivního - Infadin, rybí tuk. Tento hnus mě maminka nutila polykat v létě. Moc dobrý ale byl jiný medikament. Byly to tabletky v vápníkem, směs - čert ví - něčeho vápnitého s čokoládou: v placaté papírové škatuli snad dvě stovky maličkých šedohnědých peciček. Nebyly moc chutné, ale jakmile člověk snědl jednu, měl v puse nutkavou chuť na další. Podobný systém, jako cukrátko zvané mejdlíčko - to bylo taky pěkně hnusné, ale návykové.

Jakmile byla angína, to bylo zlé. Proti ní se užívalo něco, co se myslím jmenovalo harburn a bylo to hořké (chininová báze), v oplatce. Muselo se to spolknout naráz a protože to bylo velké, šprajcovalo se to v krku a nutilo to ke zvracení.
Jiné zkušenostmi se stonáním nemám, byl jsem vcelku zdravé dítě. Když mi bylo pět, dostal jsem spálu a byl jsem pět dní v nemocnici na Bulovce a dostával jsem tam, myslím, každé 3 hodiny injekci penicilinu. Bylo nás na pokoji snad dvacet dětí a všichni jsme při tom opichování brečeli. Dodnes se opotím, když si na tu hrůzu vzpomenu. Pak taky jsem si zlomil ruku, to mi bylo dvanáct, tedy v roce 1957. Tatínek mě odvezl taxíkem na chirurgii na Karlík, na dětské oddělení. Děti tam ležely v postýlkách na chodbě, protože je vystěhovali - "na pokoji" byl hospitalizován nějaký Čepičkův potomek, tuším, že dcera.
Kapitolou sama pro sebe bylo ošetřování zubů. Tehdejší vrtačky byly pomaluběžné (dlouho vydržely!), poháněné řemenicemi. A ve Slapech, tam ordinoval pan doktor Foustka v improvizované ordinaci na poště - a měl šlapací zubní vrtačku, poháněnou podobně jako šicí stroj. Pacienti seděli na lavici kolem něho a čuměli spolu s ní aktuálnímu pacientovi do huby. Uf, tak pro tohle bych se do dětství nerad vracel.

11.6.2004