Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Sportovní střelnice
Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? Pak dlouho nic - a vzpomenu na sportovní střelnice.
Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale zatápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde se nedalo přesnou střelbou nic získat, žádná trofej v podobě papírových růží nebo sádrové opičky. Byla to střelba pro střelbu samu, deset ran za... kolik? Za tři koruny? To bylo hodně peněz v roce 1955. Opravdu nevím.
Jedna taková střelnice byla na Karlově náměstí, v proluce vzniklé bombardováním, tam, kde je dnes skleněná kostka čehosi co je snad obchodní dům nebo kancelářské monstrum. Ta druhá střelnice byla na příhodnějším místě - pro mne, kluka ze Žižkova. Byla v průchodu dodnes existujícím, který vede z Opletalovy ulice kolem ČTK, po schodech dolů, odbočka doleva, ale neodbočovat, pak po schodech nahoru - a tam, vpravo, byla ta střelnice. Byl to fakticky krámek, tam se přišlo, na pulte pušky, "vojenské vzduchovky" s kulatou násypkou na broky a natahovací pákou.
Chodil jsem tam s tatínkem. Střelnici vedla žena, dle mého názoru bába, hodně při těle,oblečená do šedivého chalátu. A co teď napíšu - nevím, jestli to není výplod mé fantazie, nějaký nános vzpomínek smíšených se sny. Ta žena, spíš bába, svěřovala se tatínkovi, jaká pakáž chodí k ní do střelnice. Sotva ona se otočí, nezvedenci začnou střílet do ní, do zadku, do ramenou i do hlavy, z čehož má ona trvalé pozůstatky: pod kůží jí zůstaly broky! Sáhněte si pane!
Tatínek zdráhavě nahmatává brok pod kůži na paži. Sáhni si taky,chlapečku, vybídne mě. I já si sáhnu. Bába má broky i pod kůži na čele. Mám z toho pocit závratný, strach mě odrazuje, zvědavost přitahuje. A pak , jednoho dne, krám zavřen, a já si ho někdy připomenu a zkouším si připomenout na detaily, které by mi pomohly rozřešit záhadu. Pravda či sen? Buď jak buď, i tu pravdu, pokud byla, odvál čas.