Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti

1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les



Životní styl

Slapy v padesátých létech byly vesnice jak se patří, jako z Baara.

Pozemek našeho domu sousedil s vojenskou ozdravovnou. Z druhé strany bydleli manželé Pokorní a vedle nich o kus dál od nás rodina Tomáškova.

Jejich jednopatrové domy byly vybudovány podle stejného mustru.

V přízemí byl především chlév, potažmo stáj. Pokorní chovali krávy, vždycky kozu, někdy prase a samozřejmě množství husí, kachen a slepic. Tomáškovi byli mohovitější a kromě toho měli i koně. V přímém sousedství chléva byla "sednice". Byla to místnost s přímým vstupem zvenku, snad chráněným malou předsíňkou. Dominovala jí veliká kachlová kamna s pecí. Na peci spávala babí Pokorná, bývalá pošťačka. Podle fotek soudím, že jí mohlo být sedmdesát, osmdesát, ale třeba jí bylo mnohem méně, tehdy se na vesnici stárlo rychle. Pod pecí bydlela kuřata a kachňata a housata za nizoučkou ohrádkou z prkna na pět palců vysokého. To byla Mengeleho míra. Jakmile havěť vyrostla, aby prkno přeskočila, šup s ní do lágru, do velikého kurníku a brzy na to do plynu, rozuměno pod nůž. Mladí, tedy rodiče se dvěma syny, Bohoušem a Tondou, bydleli v patře v jedné místnosti všichni dohromady. Chodilo se tam po dřevěných schodech vedených venkem, s podestou krytou žudrem s dřevěnými trámky. Mě se tam "u mladých" líbila toaletka paní Pokorné, s mramorovou deskou se zapuštěným umyvadlem a flakónem na vonění s rozpracovačem a gumovým balónkem. Močili všichni do nočníku, na velkou chodili přes bahnitý a slepičinci pokrytý dvůr do kadibudky u hnojiště. A vodu samozřejmě všichni čerpali v obecní pumpě, která stála těsně u zdi hřbitova.

Nebyl to jen dům, bylo to "hospodářství". Krávy dávaly mléko a babí z něho tloukla máslo v ruční máselnici. U silnice měli Pokorní kus pole. Pan Pokorný, který už nebyl zemědělec, pokud vím zedničil a pak pracoval na stavbě Slapské přehrady, po práci zapřahal krávy a oral pole. Kluci mu samozřejmě museli pomáhat. Měl také secí stroj, ale už ne sekačku. Obilí sekal se svými syny kosou. Z mouky vlastní výroby pekla babí chleba v chlebové peci nahoře na půdě, vždycky několik pecnů najednou, které vydržely, myslím, aspoň čtrnáct dní.

Pan Tomášek byl jak řečeno mohovitější. Měl koně k zápřahu a obilí sekal samovazem. Ten se mi moc líbil, a nejvís špagátky na vázání snopů. byly konopné, pořádně drsné, s červenými dřívky na konci; samovaz je dokázal sám zauzlovat. Vlastnil i lokomobilu a mlátičku poháněnou koženou ransmisí. Stroje skladoval ve veliké stodole na druhé straně ulice, tedy spíš cesty. Po žních měl za stodolou stoh, ve kterém jsme si dělali tunely a úkryty. Byla to zábava, kterou dnes nechápu: rozkoš z vrtání byla krutě zaplacena inkasem milionu osin, které se zadíraly do kůže na celém těle. Choval i včely a když sbíral med, paní Tomášková dávala nám dětem na talíři celé plástve i s mrtvými včelami. Med to byl omamný, tmavý, nasbíraný dělnicemi v borovém lese.

Pan Pokorný na pana Tomáška žárlil pro jeho bohatství a nemluvil o něm nejlíp. Naopak pan Tomášek na pana Pokorného hleděl svrchu. To jim nebránilo chodit společně na ryby. Měli dlouhatánské bambusové pruty s korkovými držadly. Do nich se zapichovala udice. K dětským povinnostem patřil lov žížal. K němu bylo potřeba vyrobit z ořechového listí a vody tlučením v plechovce smrdutou zelenou vodu, kterou jsme nalévali do žížalích dírek v zemi. Po chvilce červi vylézali a šup s nimi do krabičky. Pruty se mi líbily, chycení kapři také a nejvíc jejich vyvržené měchýře, dušičky jsme jim říkali. Když uschly, šlapali jsme po nich, aby byla rána. Kapry chytili vždycky, štiku občas. Té pak usekli hlavu a přibili ji na trámek žudra v patře. Pan Tomášek měl těch štičích hlav třikrát víc, než pan Pokorný. Dodnes nechápu, proč tomu bohatšímu Tomáškovi braly štiky líp, než chudšímu Pokornému. Asi měli pravdu Indiáni když říkali, že Manitou má rád bohaté a úspěšné.