Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997
Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá)
Obsah: 1/Landing [*] 2/Raiders [*] 3/Good conduct [*] 4/České tance [*] 5/Expendables [*] 6/Pacification [*] 7/The colonial life [*] 8/Dudlík [*] 9/Press [*] 10/Intermezzo [*] 11/Čajový obřad [*] 12/FIGMO [*] 13/Camp [*] 14/Ministr [*] 15/The Seet California

Obraz vietnamské války ztrácí kontury od nánosem lží, který na něj namalovali lakýrníci zleva i zprava. To, co budete číst na stránkách Neviditelného psa, je autentické svědectví muže, který o sobě říká: Byl jsem pétépákem v deltě Mekongu!

Cast prvni: Landing

Dopravni letoun spolecnosti " Flying Tiger" se zabori do vatove bilych kopuli mraku tehotnych destem. Chveni trupu letounu prozrazuje klesani. Svetelny napis Buckle up a No smoking, signalizuje cil mnohahodinoveho letu. "Gentelmen", ozve se odosobneny hlas pilota z palubniho vysilace. Pri pohledu mezi radami sedadel si teprve ted uvedomuji, ze mimo nekolika pobihajicich stewardek jsou kolem mne same chlapske obliceje.
Vysilac pocne chrlit radu pristavacich pokynu. "...civilni cestujici odevzdaji formular AC pri vystupu z letadla. Pristavame v SAIGON INTERNATIONAL v patnacti minutach. Kapitan a posadka vam preje dobry den a Good luck!" Posledni zachrochtani vysilace ponekud umrtvi i opileckou rozjarenost civilnich zamestnancu General Electric sedicich v predni casti letounu.
"Na!" stouchne do mne spolucestujici po prave strane. "Good luck", paroduje hlas pilota a strka mne do ruky placatou lahev Burbonu. Polknu dlouhy hlt paliveho obsahu.
"Thanks" a vracim lahev zpet vlastnikovi.
Okenky letadla znamenam detaily v syte zeleni porostu, ktery je tu a tam prerusen nevabnymi lidskymi pribytky. Podvozek letounu uderi o runway a hvizdot brzdeni prozradi dosednuti na zem. "Moment of the truth," nekdo zahuci. Zvedave lepim nos na sklo okna. Mezi zeleni a sedi vojenskych letadel a serazenych Gunships obcas probleskne pestra barva nekterych z civilnich leteckych spolecnosti, majicich odvahu a konekce k provozu v teto valkou zamorene zemi.
Nas letoun pomalu roluje mezi blikajicimi majaky , v dalce je videt masa letistnich budov. "Pasazeri budou dopraveni na misto odbaveni autobusy. Zustante sedet na svych mistech prosim," zasveholi optimisticky letuska.
Stroj doroloval a zastavil se. Stewardka za pomoci palubniho inzenyra vyklopi dvere letounu. Dusny, vlhky vzduch tropu, promichany zapachem nafty zaplavi vnitrek stroje.
"To je vzdousek, co?" prohodi ke mne muj spolucestujici takrka usedlik, majici za sebou jiz jeden hint sluzby v teto prasive zemi. Na rozdil od me zelene polni uniformy oznacene cernou vysivkou U.S. NAVY ma na sobe khaki uniformu namorni pechoty se serzantskymi vecky na rukavech a dvojradem stuzek nad levou kapsou bluzy.
Otvorem dveri pozoruji nekolik vietnamskych zamestnancu letiste v modrych kombinezach, tlacicich k nam pojizdne schudky. Pomalu vstavam a z prostoru nad sedadly pomahame jeden druhemu vyndavat vojacke prirucni propriety a nenabite zbrane. Civilistu z General Electric se opet zmocnuje halasna euforie, podporena mnozstvim zkonzumovanych lihovin a zmocnena vizi horentnich vydelku.
BUM! Exploze otrese trupem letadla. Vsechno na vterinu ustrne, pak okamzite vypukne vrava a zmatek. "Co je?" vykoktam. "Gooks! Charlie bombarduje letiste!" zahulaka marinacky serzant. "Musime ven, sme tu jak kacenka na strelnici!" doda rychle.
Vrhnu se k otevrenym dverim. Mezi tlacenici zahlednu schudky asi dvacet metru od vchodu do letadla, tak jak je zanechal letistni personal hledajici po prvni explozi ukryt pred strepinami ordonanci. Vsi silou trhnu za kliku oznacenou Nouzovy vychod.
Poklop dveri se vyklopi do strany a v bile palcivem kouri vyvolanem explozi se pode mnou otevre nekolika metrova propast. Nikdy mne nenapadlo jak vysoko stoji trup letounu nad zemi. "Necum a skakej!" Strka do mne serzant cpouci se za mnou.
Ucitim ohromny naraz do chodidel, drepnu si na betonovou plochu. Dalsi vybuch otrese runwaii. Prska strepin zachrasti na trupu letadla tyciciho se nade mnou. Sbiram se ze zeme a spolu se serzantem vletime do jakehosi koryta na odvod destove vody.
Lezim v blate hluboke strouhy a snazim se tresoucimi se prsty zasouvat naboje do zasobniku Coltove petactyricitky.
"Fuck it," rve na mne marine lezici v blate koryta za mnou. Abych snad zahnal strach, ktery se mnou lomcuje a prerval hluk explozi zahulakam zpet "fuck you" a dale nabijim nepotrebnou zbran.
Pak z niceho nic - ticho. Opatrne vykouknu pres betonovy okraj meho ukrytu. Skupina letistniho personalu docela klidne dotlacuje schudky k nasemu letadlu. Vstavam a za mnou se hrabe z koryta nadavajici serzant USMC. Smolkove modry autobus Air Force, bravurne zastavuje blizsko nas. "Welcome to Nam!" uvita nas ridic. Dolu po pristavenych schudcich se potaceji ven z letadla nasi spolucestujici.
Seskrabuji ze sebe zasychajici blato, slunce se vykutalelo z destovych oblaku, vstupuji do autobusu. Usedam na sedacku a mezi koleny potajmu rychle vybiram naboje ze zasobniku. Serzant se mne chysta neco rici, ale pak jen s mavnutim ruky si zapali cigaretu. Autobus se naplni a pomalu se rozjizdi ke vzdalenym budovam letiste.
Military personal U.S. only - vyzyva nas napis nad dvojdilnymi sklenenymi dvermi jedne z letistnich hal. Maly traktor tahnouci radu voziku se zavazadli zastavuje tesne u nas. Vybiram z hromady zeleny dufflebag s natistenym napisem U.S. NAVY BU - 2 Prosek. Zarazuji se do dlouhe fronty cekajici na odbaveni. MP vojak stojici za pultem u vchodu, kontroluje me ID. Zmackane arrival cards poklada do drateneho kosiku. "Chlapi, vy jste si stema papirama snad utirali prdel!" prohodi ke mne a serzantovi a snazi se z archu utrit mokre kapky blata. Nekolik sester v polnich uniformach kontroluje ockovaci prukazy. Jejich dikes vizaz mne nepovzbuzuje. "Shit..," ujede mi pri pohledu na lesbicky typ vojand. "To, nic zvyknes si!" zamruci serzant stojici prede mnou. Za castecne vymlacenou sklenenou stenou po plose letiste, projizdi kolona voziku nalozena neforemnymi, tmave zelenymi pytli smerujici k naplno otevrene zadi letounu HERCULES. "Body bags" projede mne hlavou. Pytle s mrtvolama. "Na ty se nekoukej, ty uz to maj za sebou," zamumla nekdo za mnou.
Nase rada se pohne smerem k vychozi chodbe ozdobene optimistickym napisem: VITEJTE OBRANCI SVOBODY A DEMOKRACIE. Hned vedle napisu podava stereofomove hrnecky s kafem a dounats nekolik odkvetlych profesionalek USO. O kus dale poskytuje duchovni literaturu muz v polni uniforme s krizkem v limci misto hodnosti. Pri pohledu na nasi skupinu zjistuji, ze nam chybi zamestnanci General Electric. Opatrne se na ne ptam MP vojaka motajiciho se kolem nasi kolony.
Cerna tvar se zasklebi. "Man, ty uz jsou zase v letadle kery leti nazpatek do statu!" ochotne mne informuje. "Prej nemeli v pracovni smlouve zadny valecny dobrodruzstvi, -mother fuckers!" Rozchechta se na plno. "Damm" uleti mi prekvapiva nadavka. Ale to uz jsem vytlacen ze spojovaci chodby do dispecinkove haly.
Dvoupatrovy zaskleny prostor z radou vybuchy vymlacenych oken, obcas vyplnenych preklizkovou deskou. Hluk, prikazy a pokyny z amplionu. Barevne signalni ukazatele rozdeluji priletavajici kolony do ostruvku utvorenych pod terci Destination points. Muj spolucestujici mne podava ruku na rozloucenou "...see ya man". "Good Luck!" zahulakam za nim a opravdu mu to preju, sobe konecne taky.
Pod napisem SEABEES amph.batt.15 postavaji asi dve desitky muzu v uniformach indentickych s mou. CPO berouci ode mne me NAVBU registracni obalku udela posledni fajfku na svem Clipboard. "O.K. man lets go!" A vydava se v nasem cele k nastupisti autobusu pred halou letiste. Nase cesta je ramovana radami na bobku sedicich Vietnamcu v cernych pyzamech a spicatych slamacich. Nekteri z nich s prsty v nosech a otevrenymi usty civi na nasi prochazejici kolonu , jejich pot se misi s ostrym pachem cesneku a nafty, jejich prazdne pohledy nam davaji najevo absolutni nezajem. Nad nim na zdi splihle visi transparent - Welcome in the republic of Vietnam -.
Popruh lodniho pytle se mne zarezava do ramen, opasek s pouzdrem pistole mne tlaci do boku. Sestihrana cepice provlhla potem se mne lepi na celo a mozkem projizdi kacirska myslenka "...tuhle vojnu asi nevyhrajeme ". Vono v lidu neni to nadseni! --J.Hasek:Osudy Dobreho vojaka Svejka, 1. dil.

(Pokracování bude následovat, stay with us!) Technický detail pro ty, kteří si chtějí Stevenovo vyprávění tisknout. Zelený podklad je jen v tomto sobotním vydání. Pak bude ve všední den jenom bílý (jakožto archiv) a zase až v sobotu to bude khaki zelená premiéra dalšího dílu, na který se můžete těšit. Takže, prosím, nenadávejte a počkejte do pondělka! Nebo si to uložte jako text a tiskněte pak, máte chytré hlavy, jistě si poradíte.

©Steve