Kdo ale není takový ten lechtitelný smíšek a najde si chvilku na smutné uvažování, nutně narazí na otázku: kde je příčina toho chaosu? Nějak mi vytanula na mysli, když četl litanii hlavní hygieničky Jarmily Rážové na téma, že vysokoškolští studenti ztrácejí zábrany a pozastavuje se nad chováním lidí u kterých se inteligence dá předpokládat. Mimochodem, připomnělo mi to přijímač na vojně, kde náš nadřízený podplukovník Sokol bědovat: „Také správanie sa hraničí s vrcholom u ludí s takým kvocientom inteligentnosti!“ Zpět k tématu , jak se mají inteligentní mladí lidé chovat jinak, když jim každá kapacita říká něco jiného? Nikoli jedna bába povídala, ale profesoři nás masírují. V zarouškované společnosti žít nechci, hřímá profesor Žaloudík. Profesor Šedo oponuje: umírání s covidem je stejné jako s rakovinou, roušky fungují. Covid je humbuk, umírá na něj míň lidí než na obyčejnou chřipku. Covid zanechává trvalé zdravotní následky. A tak dále, podle jedněch si vláda covid vymyslela, aby mohla brát společnost pod krkem, podle jiných je to biologický zbraň z Číny, která jaksi vyprchala a teď už je neškodný papírový tygr. A tak dále. Co si z toho všeho mají mladí lidé, zvláště pak studenti na kolejích vybrat? Ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by si mládež vybrala přísnější a pro ni nepříjemnější variantu. Kdyby se z vysokoškolských kolejí stala bašta rouškové kultury a studenti by se tam pohybovali v imaginárních bublinách o poloměru půl druhého metru, dalo by se konstatovat: ano, nastává Apokalypsa, lidé s nejvyšším koeficientem inteligence náhle zešíleli.
Je to u nás zavedeno, že pejskové se na rozcestí zastaví a čekají, kam řeknu: doleva nebo doprava. Musím jim, pravda, taky ukázat rukou, aby pochopili. V tomto smyslu se nic nezměnilo, ale v jednom podstatném detailu ano, přinejmenším někdy.
Gari nadále spěchá někde vpředu, ale Nora, když vidí rozcestí, stáhne se za mě a zamíří na tu kratší cestu. Blíž k domovu. To víte, zná to tady všude jako moje boty, takže ví, kudy kudy cestička. Dneska večer se Ljuba vrátila z práce a šla na procházku – s Garinou. Nora šla na svůj pelíšek spát, je půl deváté večer. Jo,jo. Brzo ji budu následovat, pravda, ne do jejího, ale do mého pelíšku. To by ještě scházelo, aby jinak!