Za hranicí komiky
Něco je tak snadné zesměšňovat, že je to až trapné to dělat. Trapné je vyjadřovat se k výrokům Miloše Zemana. Trapné je napsat „tak nám...(dosaďte cokoli, třeba
nařídili roušky)… paní Müllerová“. Vtip by měl mít ostří a neměl by se ubírat nejsnazší cestou.
Někdy to má těžké. Někdy je ta cesta tak strašně snadná, že je naopak velmi nesnadné po ní nejít. Když tedy premiér Babiš oznámí obecenstvu, že roušky všude nebudou a že to jenom odborníci uvedli ministra zdravotnictví Vojtěcha v omyl, zde žádný Enpšígl nemusí sahat do mošny s humorem moc daleko.
Zkusme to ale vzít vážně, jakkoli je to obtížné. Všichni chtěli odstranit regulace a pink ho, máme tu čísla jako na vrcholu krize. Masivně se neumírá, skoro vůbec ne. Chvála bohu. Jsme si jisti, že virus vyčichnul jako odšpuntovaná flaška piva? Kdo z kritiků položí ruku do ohně a ponese odpovědnost za tuto tezi?
Občan nemá mnoho silných vodítek, kterých by se chytnul. Snad tedy úsudek. Nepolezu zbytečně tam, kde je moc lidí a nebudu sdílet flašku nebo brčko.
Je to trapně jednoduché. Ale asi kdyby se toho všichni drželi, ta hrozivá čísla by klesla do sféry méně hrozivé.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Sedmý schod
Všichni známe mystérium sedmého schodu ze Svěrákovy Vesničky mé střediskové. Takových sedmých schodů je bezpočet. Jeden takový máme na zahradě. Je to místo, kam si chodí lehat naše Nora a tam byste ji nejspíš našli i dnes.
Je ve stínu. Dobře, ale ten stín vrhá neprůhledný plot plus živý plot, co máme se sousedy, v délce nějakých pětadvaceti metrů. Tam se nejlíp daří trávě, je nejzelenější a nejšťavnatější. Ale jen jedno místečko v téhle délce Nora vyhledává. Zkoumal jsem to místo. Nepřipadá mi ani chladivější, ani vlhčí, ani voňavější, ani nic.
Je to mystérium. Mystérium sedmého schodu. Je prostě nejlepší pro uchlazení psa v horkých dnech.