Když na Švandově divadle annoncovali Black Lives Matter, hned mi vyskákalo na mysli, co všechno bývalo na fasádách. Ono je to třeba jinak, třeba opravdu personál Švandova divadla je upřímně vzrušen rasovou otázkou ve Spojených státech, ženy pláčí a muži zatínají pěsti (tak se to natáčelo ve filmu, když uvědomělí soudruzi čelili bezpráví) a nápis nad vchodem je projev upřímných citů.
Nějak se ale ta nápisománie rozmáhá. Na fasádách vysokých škol vyvěšují portrét Milady Horákové s nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY. Což o to, Milada Horáková byla zavražděna komunisty, přestože soudružka Marta Semelová proti označení vražda namítá, že se přece Horáková před soudem přiznala, nicméně Semelová je kuriozita a vražda je historický fakt. Takže je to na fasádách, jenom filosofická fakulta UK nechtěla… Pro nepražské, tato fakulta má sídlo na Palachově náměstí a pro neznalé (já vím, mezi čtenáři Neviditelného psa nejsou neznalí čtenáři) Palach se upálil na protest proti komunisty řízené normalizaci po vpádu Sovětů do Československa. Filosofická fakulta je propírána, protože ona se nepřihlásila. Jako ten ten neuvědomělý soudruh, který neozdobil okna praporky, vždy v párečku, československý a sovětský. To tam budou pěkní ptáčkové, na té filosofické fakultě.
Horákovou tedy máme na fasádách, kdypak bude Black Lives Matter v řeznictví a kdy se dostane Horáková do ausláku zelinářství? Když tam mohl bývat Lenin, proč ne Horáková, politik jako politik! I to my staří bílí mužové (a bílé ženy) pamatujeme a není tomu tak dávno!
Ach jo, ty prapory a fangle a slogany, kdyby jich našinec už neviděl tolik! Aby bylo jasné moje stanovisko, rasismus je to nejhorší svinstvo a Horákovou umučili a komunismus se právem sune na smetiště, bohužel jen pomalu. Ale na tu nápisománii pasuju ono Havlíčkovo „kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ Slovo vlastenčení lze vhodně nahraditi, nechť si doplní každý to svoje.
Tlapy se jí pletou, sotva chodí, ale zmizet mi už dovede docela slušně! Mám samozřejmě na mysli Noru, před 12 dny jí operovali plotýnku a je v rekonvalescenci. Chodím s ní na Woodstockovou louku v Olešku, máme tam kolečko dlouhé 1200 m a to je tak akorát, aby se proběhla a unavila a pak za dvě tři hodinky si to dáme znovu a tak to uděláme třikrát, plus nějaké to capkání po zahradě.
Potud dobré. Ale na té louce roste tráva a za aktuálního nejmokřejšího sucha jaké pamatuju roste tráva jak někde v tropech. Nora má capat po vysekaném pruhu. Kdepak cape? V té nejvyšší trávě a tam mi zmizí a já pak křepčím na tom vysekaném pruhu a z vysoké trávy se vynoří Gari a diví se, co tak hulákám.
Ano, i pes rekonvalescent se dovede o zábavu postarat.