Budeme si pamatovat jméno Herman Van Rompuy?
Budeme si pamatovat jméno Herman Van Rompuy? Tento Belgičan byl jmenován rozhodnutím premiérů sedmadvacítky (tedy i našeho, pro úplnost dodejme) předsedou Evropské rady. "Šéfkou diplomacie EU" bude britská eurokomisařka Catherine Ashtonová. Obě funkce zavedla Lisabonská smlouva. Známe tedy jména, známe funkce.
Neznáme efekt a znát ho nemůžeme.
Úmysl je zřejmý a logicky správný. Za situace, kdy se světové osy začínají stáčet mimo evropský kontinent, kdy hlavní osa je mezi Pekingem a Washingtonem, kdy se přidává Japonsko, jižní Korea a Indie, kdy roste hospodářský vliv Brazílie, bylo by správné a logické, kdyby bylo možno sladit noty na evropském kontinentě. K tomu má sloužit Lisabonská smlouva, k tomu mají sloužit funkce, které byly dnes naplněny.

Stane se to? Nestane? To ukáže budoucnost. Každopádně je třeba to zkusit. Můžeme si stokrát říkat, že Van Rumpuy je "někdo, koho nikdo nezná". Však uvidíme, co je to za člověka a hlavně, co je to za funkci, zdali bude mít oporu národních vlád, zda jim bude sloužit, anebo zda jim bude připadat jeho brzda a překážka. Nemysleme si, že skutečně silné mocnosti tohoto světa nechají nové funkcionáře na pokoji. Oni si je otestují a brzy se ukáže, zda je "evropský prezident" jen prázdný titul, anebo postavení s váhou. Třeba bude nutno tyhle funkce s ostudou odtroubit, ale nejdřív je třeba jim dát šanci, aby se projevily v praxi.

Mimochodem, Van Rompuy zvládl spory mezi Vlámy a Valony. Zvládnout spory mezi Čechy a Slováky se nepodařilo ani Havlovi, ani Klausovi. To jen na okraj, tématu jako takového se to v podstatě netýká, jen tak mě to napadlo.

JAK ŽIVOT JDE: Jak se daří Barniemu
Koncem října jsem tu referoval o příhodě, kterou jsme měli s Barniem, jedním ze dvou osmáků, které tu v kleci přechováváme po dobu, co Anna Marie bude studovat v Tübingen na výměnném pobytu Erasms. Připomenu, že jsme ho našli polomtrvého, už studeného, že jsem ho oživil na hrudi (tlukot srdce) a dopravili jsme ho pak s Ljubou do Libuše na kliniku.

Takže, Barniemu se daří velmi dobře, i když vypadá jinak, než jeho - doslova - bratr Monty. To je těžkotonážní osmák. Když vezmu Montyho do ruky, mám pocit, že Terminátorovi vypadl sval a já ho v poslední chvíli chytil do hrstí. Zato Barnie je tintítko, žebírka se mu dají počítat. Jenže Barnie je živé stříbro, nesmírně zvědavý a podnikavý. Jednou denně pouštíme osmáky na procházku. Monty hned kouká, kde by co sežral, kdežto Barnie se okamžitě žene ke dveřím a chtěl by vymáznout. Je ovšem zavřeno. Sedám do křesla a čtu si - pasu myši, jak tomu říkám. Monty se motá kolem mne, kdežto Barnie mi vyleze po noze, pak nahoru na hruď, sedne si mi na rameno a svými hlodavšími zoubky mi žižlá lalůček ucha. Ovšem když dám osmákům do klece seno, Monty ho stele do domečku, kdežto Barnie běhá v běhacím mlýnku.
Není rovnosti mezi myšmi. Monty je volič sociální demokracie, Barnie bude volut TOP 09.