2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 28.10. 2009,
  • ČEZ zvítězil u soudu EU, Temelín nelze v Rakousku žalovat
  • Benešovy dekrety nebudou ve výjimce k lisabonské smlouvě vůbec zmíněny
  • Ústavní soud odročil jednání o Lisabonské smlouvě na příští úterý
  • Senátoři, právníci i politici si pochvalují věcné jednání Ústavního soudu
  • Paroubek je rozhodnutím ÚS rozzloben a přirovnává je k obstrukci
  • Klaus vetoval novelu o životním prostředí, jde o nepřijatelný průlom do soudnictví
  • Soud v Praze definitivně zprostil viny tři údajné počítačové piráty
  • ČSSD klesají preference, přesto dá s KSČM dohromady většinu
  • Počasí v Praze: oblačno až zataženo, 14 stupňů

     
 border=
    Výstava obrazů Ondřeje Neffa

    Ve Svatošově galerii v Budějovické ulici 55 na Praze 4 (ze stanice metra Kačerov pěšky cca 5 minut dolů směr Krč) můžete shlédnout výstavu mých obrazů na téma Jules Verne, některé z nich jsou na webové galerii zde.
     
 border=
    Jednání Ústavního soudu odročeno
    Jinak to dopadnout nemohlo. Klausův destrukční scénář je vypracován do nejmenších detailů. Cíl je jasný, torpédovat Lisabonskou smlouvu. Nevěřím, že prezident splní svoji ústavní povinnost a smlouvu podepíše ani po rozsudku ÚS, který se bude vyzněním shodovat s rozhodnutím předchozím, v němž ÚS neshledal kolizi mezi Lisabonskou smlouvou a ústavním pořádkem u nás. Nacionalistická hysterie Klausem vyvolaná už došla příliš daleko. Mistrovský manipulátor a demagog dobře věděl, na jakou strunu zabrnkat: pocit méněcennosti, podezíravost, furiantství, xenofobie, to vše se slévá do jednoho proudu. Klaus brzy bude pod větším tlakem ze strany svých stoupenců, než z "Bruselu".

    Je dobré si připomenout, oč tu běží. Celoevropské instituce se vyvíjejí přes padesát let, fungují a zajistily dnes už půl miliardě lidí mír a konjunkturu v míře dějinám dosud neznámé. Klausovo nacionalistické štvaní, navíc opřené o nehoráznou lež o "ohrožení Benešových dekretů", nemůže tento proces zastavit. V katastrofickém scénáři nás může z něho vyloučit. To je dnes těžké si představit, ale za měsíc může být vše jinak. A opět český národ propukne v pláč, jak byl zase jednou zrazen.

    Odročení soudu je logické. Našim reprezentantům to samozřejmě na nadcházejícím summitu neusnadní situaci, avšak katastrofa to není. Půlmiliardová Evropa jistě nečeká na to, na čem se kocourkovští radní usnesou a jistě mají přichystané nějaké řešení. Tím spíš, že, opakuji, Klaus smlouvu nepodepíše, ani když Ústavní soud bude opakovat svůj verdikt.

    Pěkné počtení
    Ke státnímu svátku mi poslal náš čtenář V.P. hezký citát z pera významného amerického vzdělance Henry Louis Menckena. Řeknu skromně, sám bych to nenapsal líp... :-)

    Vláda je složena přesně z takových mužů a žen, jako jste vy nebo já. Ať tak nebo tak, nemají žádné zvláštní nadání pro povolání vládnout. Pouze mají talent jak získat úřad a udržet si ho. Hlavní prostředek vedoucí k tomuto cíli je vyhledat skupiny lidí, kteří marně usilují o něco, co nemohou dostat a slíbit jim to . Devět z deseti těchto slibů je absolutně marných. Ten desátý splní tím, že oloupí A ve prospěch B. Jinými slovy, vláda je agent zlodějny, a každé volby jsou v jistém smyslu aukční předprodej kradeného zboží .

    Henry Louis Mencken
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Jak jsme s Barniem slavili 28. říjen
    K oslavám přistoupil Barnie netradičně: uškrtil se.
    Barnie je maličký hlodavec osmák degu. Máme doma dva osmáky, Barnieho a jeho bráchu Montyho. Žijí ve veliké kleci. Na dně klece mají domeček a podél čelná a zadní stěny vede můstek. Krom toho mají v kleci běhací mlýnek a dvě přestavitelná plata, aby měli po čem skákat. Barnie strčil hlavu mezi mostek a stěnu a uškrtil se tam.
    Přišli jsme na to ve tři čtvrti na deset. Byli jsme se s osmáky rozloučit na dobrou noc, jak to děláme celou dobu, co je tady ve Zvoli opatrujeme (patří Anně Marii, ta teď studuje práva v Tubingen v Německu). Viděli jsme v kleci jen Montyho, Barnieho jsme našli až po delším pátrání, jeho tělíčko bylo úplně dole v koutě, zapasované. Tahal jsem ho ven. Tělíčko bylo studené. Doteď nechápu, jak se to mohlo stát, protože oba mostky nejsou pohyblivé, je to stabilní součást klece, napevno přivařená ke konstrukci. Nějak se mu podařilo strčit do mezírky hlavu a jak se snažil se vyprostit, uškrtil se.

    Barnie mi teď ležel na dlani, studený, očíčka mrtvolně pootevřená.
    Vzpomněl jsem si, že jsem nedávno poslouchal v rádiu povídání s nějakým pánem, který se stará o zvířátka, a ten pán vyprávěl, jak zachránil mrtvou sovu. Strčil si ji pod košili a přitiskl na srdce. Sova ožila. Tak jsem to udělal taky tak, přiložil jsem Barnieho tělíčko na srdce. Studilo to. Po nějaké době se mi zdálo, že se pohnul. Vytáhl jsem ho. Nehýbal se, jenom ta očíčka byla zavřená. Řekl jsem si, že to asi byl nějaký stah mrtvé tkáně. Nicméně, jak tak mi ležel na dlani a zkoumali jsme ho hodně zblízka, zdálo se nám, že se snad trochu hýbe.

    Takže jsme se rozhodli odjet na kliniku do Libuše.
    Chodím o berlích, takže to byla moje první výprava o jedné berli. Nemůžu řídit, musel jsem sedět vzadu v autě a celou dobu jsem tiskl Barnieho k srdci. Občas se mi zdálo, že se pohnul. Mohl to ale být přenesený pohyb, jak auto jelo po nerovnostech. Uvažovali jsme o tom, že se nám třeba v Libuši vysmějí. A po čase budou vyprávět:

    "To byste nevěřili, jaké magory tu někdy máme! To vám jednou takhle v noci přijela Krbová s Neffem a přinesli mrtvou myš, abychom ji oživili."
    V Libuši ale byli hodní, přijali nás, vyptávali se, jaké má Barnie datum narození. Nevěděli jsme. Jistě, i myš, tedy osmák degu, se musel někdy narodit, ale kdy? Museli jsme pak čekat, až paní doktorka ošetří pejska, francouzského buldočka. Měl nějakou ošklivou ránu na tlapce. Trvalo to velmi dlouho, asi tři čtvyrti hodiny. Pak už jsme za dveřmi ordinace slyšeli hlasy, to je vždycky znamení, že procedura končí.
    V tu chvíli Barnie pohnul hlavičkou. První, co udělal: lízal si tlapky.
    K paní doktorce jsme ho už přinesli oživlého. Po stole se potácel, padal, nicméně chodil. Paní doktorka mu dala tři injekce, glukózu, pak nějaké kortikoidy a vitamín B. Domů jsme ho vezli už po půlnoci, tedy skutečně toho 28. října. Barnie si oblíbil to místo na srdci. Šmejdil mi pod košilí, ale vždycky zalezl až tam a stočil se do klubíčka.

    Dojeli jsme domů.
    "Teď už vím, kdy ses narodil. Osmadvacátého října! Všechno nejlepší k nultým narozeninám, Barnie!"
    Dostal sušený banán, pak jsme ho strčili do klece a on se šel povozit v běhacím mlýnku.