ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Irové řekli "Ano"
Oni měli dokonce rekordní účast v referendu a řekli "ano" pro rozšíření Unie v poměru 2:1,
takže ten druhý irský pokus vyzněl, jako by to byli nějací bruselofilové. Ono původně ani
tak moc o rozšíření Unie nešlo, jak jsem pochopil.
Existuje takový vtip, snad ještě z přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Vystoupí v New Yorku čerství irský přistěhovalec z lodi a osloví prvního kolemjdoucího:
"Máte tady nějakou vládu? Máte. Tak já jsem proti!"
Takže by to byla ostuda, kdyby Irové kejvli vládě na to, co po nich vláda chce - a je
vlastně divné, že s takovou horlivostí pokývali v sobotním referendu.
Byla to napínavá situace a možná, že si ani nedovedeme představit jak napínavá
situace to byla. Mohlo se totiž snadno stát, že zamítavý výsledek irského referenda by dal
podnět těm silám uvnitř EU, které si rozšíření nepřejí (a já se jim nedivím - přejete si
rozšíření Unie nebo NATO o Rumuny a Bulhary? A my jsme taky Rumuni a Bulhaři, nedělejme si
iluze!).
Mohlo se tedy stát, že se řekne - bohužel, nedá se nic dělat, možná někdy a nějak a
podle plánu B nebo plánu Fň v roce 2010...
Pro nás by to mohlo mít jedinou výhodu.
Měli bychom, novou příležitost brečet a kvílet, jak nám zase někdo zvenčí hodil klacky
pod nohy, jako když se pekl Vestfálský mít... jako když se dělila Evropa na Vídeňském
kongresu, jako když nás obehráli po válce v roce 1866... a v Mnichově v roce 1968... a v
Moskvě v roce 1968.
No co, zabrečíme si jindy. Tentokrát k breku není důvod, naopak.
RODINA A PŘÁTELÉ: Konec sezóny na motorce
Já si tedy nemyslím, že je úplný konec, naopak, hodlám jezdit furt und furt. Ale
oficiálně... asi je konec. Naposledy jsem si vyjel v pátek vpodvečer, na závěr týdne se
potěšit u krbu v restauraci Století v Loděnici u Prahy. Malá etuda: do lokálu vešel muž,
vypadal velmi seriózně (to patří ke kostýmu, seriózní vzezření) a nesl tašku. Na ní mu
visela jakási cingrlátka ke klíčům. Chodil od stolu ke stolu a na každý stůl, aniž s
kýmkoli navazoval komunikaci byť pohledem, položil přívěsek a cedulku.
Bylo mi jasné, co na cedulce bude:
JSEM HLUCHONĚMÝ, BEZ PROSTŘEDKŮ, SPOLÉHÁM NA DOBROTU VAŠÍ UŠLECHTILÉ DUŠE atd., atd.
Když došel k mému stolu, řekl jsem polohlasem - aniž bych pohnul rty:
"Tenhle trik znám."
Nezdržoval se a šel k vedlejšímu stolu.
Při placení mi vrchní říkal, že toho hluchoněmého zná z jedné hospody v Berouně, je to
kamarád partičky falešnejch slepců a chromajzlů.
No a když jsem se vrátil domů., už byla tma, mi volal kamarád motorkář Dukaťák:
"Není ti nic, Astone?"
Podivil jsem se, co by mi mělo být. A Dukaťák, že prej jsem nepřijel na sraz uzavírání
motorkářské sezóny, co se konal u Karlštejna, nedaleko Mořiny!
On mě někdo viděl tam u té hospody, nebo zahlédl moji modrou Sůzu...
Byl jsem odhodlaný tam zajet v sobotu, jenže v tak hnusném počasí jsem se bál.
Možná, že ten falešný hluchoněmý byl ve skutečnosti obchodník s deštěm a zařídil to
tak, abych já, krkoun lakomá, podvodníkům nepřející, skončil motorkářskou sezónu bez
oficiálního a slavnostního ukončení.
Takže mi nezbývá, abych jezdil i po sezóně, k čemuž jsem odhodlán.
PSÍ PŘÍHODY: Sezóna konce sezón
Ona není sezóna jako sezóna... Navíc některé i začínají. Pro Barta začíná sezóna
folionautiky, hloubkového plavání v uschlém listí, pořád ale ještě se hodně listí drží na
větvích.
Dnes jsem zatahoval bazén gumák plachtou. Už jsem ji tam měl od minulého týdne
pohozenou, ale dnes jsem si udělal chvilku na pořádné ufestování pomocí gumových lan s
háčky - pomocí pavouků. Bart se o moje počínání velmi zajímal. Snažil jsme se mu to
rozmluvit.
"Pamatuješ, Barte, jak jsi zahučel do bazénu?"
Bart si to nepamatuje - zato já si pamatuju všechny tři případy, kdy se to stalo.
Jednou tam spadnul při trysku za hozeným klackem - takže jsem za to mohl částečně já.
Podruhé spadlo do bazénu, když na hladině plavala krycí plachta: ta se dává v bazénové
sezóně přes noc, aby voda nevychladla, je to taková ta podivná fólie s bublinkami, dělají
se z ní i pytlíky na rozesílání knížek a pod. Bart tam tenkrát spadl a plachtu protrhl a
ocitl se pod vodou - naštěstí jsem byl opodál a skočil jsem za ním lomeňáka. No a
potřetí spadnul do bazénu, když byl gumák zhruba v tom stavu, co dnes: přikrytý nechutnou
zelenou plachtou.
A tak bude přikrytý půl roku. Jo, to jsou ty stinné stránky luxusu: půl roku je na
zahradě hnus, navíc nebezpečný hnus, protože uklouznout a spadnout může člověk stejně jako
pes.
Tohle všechno se mi honilo v hlavě, když jsem bazén přikrýval na závěr sezóny, na
kterou pomýšlím jen s hořkostí a odporem.
A Bart?
Ten špekuloval, jak tam zase spadnout.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).